09/05/2023
To, že se kočka dokáže "urazit" je velmi vytrvalý a odolný mýtus. Mým odhadem je 99 % lidí přesvědčeno, že se kočka uráží a že je to prostě fakt.
Až na to, že není.
Lidé sice někdy popisují, že po trestu kočka stáhla ocas mezi nohy a půl dne se jim vyhýbala, protože „si uvědomila, že udělala něco špatně a urazila se“. Ne. Ta kočka není uražená, ale vyděšená. Má obavy, že když se vyskytne v blízkosti majitele, stane se něco ošklivého. Protože - a to vás asi už úplně dostane - kočka opravdu neví, za co dostala.
Někdy taky mluvíte o uražených kočkách, když jste jim domů přivedli "kamarádku". A kočka nereaguje, jak jste si představovali. Možná ji totiž jako kamarádku nevidí a právě prožívá životní krizi - doma má někoho cizího a neví co bude a jak to zvládne... A tak na sebe třeba nechce nechat sahat a na tu novou syčí či rovnou útočí. Ne, není uražená. Je "jen" plná nejistoty.
Možná jste kočce sebrali hračku nebo jste jí nechtěli dát jídlo z talíře a ona vás škrábla. Je to proto, že se urazila? Ne. Může být frustrovaná, že nedosáhla cíle? Ano. To je vše. Pokud máte pocit, že vidíte mentální proces jako uražení se, demonstrování uražení a manipulace uražením, pak se jedná bohužel o vaši nesprávnou interpretaci.
Možná se vám kočka vymočila do postele, když jste si po měsíci dovolili jít večer ven s přáteli. To neznamená, že byla uražená - spíš znejištěná či frustrovaná, že něco není jak je zvykem, což může být ohrožující.
Mohla bych vyprávět další a další příklady. Protože jsem ale děvče odvážné, zkusím vytáhnout jeden z argumentačních faulů - a to argument titulem. Je tomu možná těžké uvěřit, ale skutečně jsem zatím klinické chování koček v ČR vystudovala jen já. Mám pročtenou neurologii savců, mám nastudováno spoustu věcí... a vše ozkoušené v praxi. A v praxi jsem nikdy s podobnou diagnózou nepracovala. Protože prostě u koček není.
Říkám si ale, proč prostě lidé tak strašně potřebují věřit, že se kočky urážejí? Chceme v nich vidět nás samé - a potřebujeme věřit, že vinu za situaci nese vždy kočka, ne my? Nebo dokonce potřebujeme věřit tomu, že jsou přeci jen trošku zákeřné?
I přesto, že to pak vede k nižší empatii z vaší strany, což si kočka nezaslouží?
Není to škoda?
Bc. Kateřina Štiblická, MSc. 👩