06/04/2023
Přehnaně ochranitelský vztah
Jedna z nejčastějších chyb, které se dopouští lidé ve vztahu ke svým psům je přehnaně ochranitelský vztah. Pointa spočívá v tom, že zjednodušeně řečeno ochraňujeme psa před stresem, před samotou, strachem, před chybami, před prohrou, před neúspěchem, před čímkoliv co by našemu hafanovi mohlo v našich očích škodit, nebo být jen nepříjemné. Dokonce i tam, kde se mu nic neděje, ale my sami máme strach nebo pocit, že by se mohlo dít.
Když se na to podíváme blíže, vzniká to především proto, že mají lidé pocit, že je pes stále jejich malinké štěňátko a nenechají ho být samostatného a přirozeně dospět. Touží aby pes byl na nich závislý. Bohužel má takový nezdravý vztah ke psovi dalekosáhlé následky. Domnělé ochraňování vede k tomu, že se ze psa stane často zvíře, které se neumí vyrovnávat s běžnými věcmi, s běžným okolním stresem, rušivými elementy apod. Proč to děláme? Souvisí s tím samozřejmě jednak pocit majetnického vztahu, tedy že pes je jen náš a my víme co je pro něj nejlepší. Reflektujeme pak na něj své vlastní emoční potřeby, strachy a nejistotu. Přehnaně ochranitelský vztah se projevuje nejčastěji "miminkováním", tedy tím, že se lidé nevědomě chovají ke svému hafanovi jako k miminu. Komunikují tak s ním (afektovaný projev, vysoké tóny, šišlání, přehnané chválení za každou blbinu, prošlapávání cestičky, atd). Souběžně se takto konající vlastníci psů potýkají s tím, že jejich zvíře padá snadno do stresových stavů, strachů, může být nesoustředěné, trpět separační úzkostí a různými formami sebestředného chování (vyřvávaní si pozornosti, neschopnost respektovat okolí, psi, lidi, prosazování svých potřeb).
Nevědomě si tak doma tvoříme psa, který se za běžných okolností chová velmi nestandardně, často i asociálně.
Co s tím? Jak se tomu vyhnout?
Fakt je ten, že pes není náš majetek a ani mimino. Musíme si přiznat, že dospívá velmi rychle a stejnou rychlostí se potřebuje učit vyrovnávat se stresem, překonávat strachy a učit se zvládat všemožné situace samostatně. Nikdy si nesmíme dovolit ventilovat svou vlastní citovou a emoční mezilidskou nedostatečnost na psa! Např. pokud děti odešli z domu a nám chybí a máme potřebu někoho pečovat a chránit (vlastnit) a tu reflektujeme na zvíře; nefunkční vztahy s partnery a jako náhražku si vzít psa; nedostatek naplňujících mezilidských vztahů všeobecně (málo přátel atd).. pes není na takovou formu pozornosti vybaven a zaručeně mu nebude sedět. Nemusí to ventilovat na vás, ale frustraci z toho bude pravděpodobně ventilovat jinde. (Žárlivost, přivlastňování si lidí, věcí, stavy úzkosti, agrese, neschopnost komunikovat s okolím, ..) Bohužel je dnes relativním standardem stylizovat psa v sociálních médiích do role dětské chůvy, hračky pro děti, či plyšáka na gauč a do postele. Ano pes může v těchto rolích částečně být a nevadí to. Pokud to ale zkombinujeme s výše psaným, tak je to dobrý recept na výrobu nevyrovnaného psa. Velmi často se stejní lidé, kteří toto na psa nevědomě aplikují potýkají s tím, že si stěžují že pro psa nejsou autoritou, nemají respekt a pes jedná afektovaně, stresově. Je to přirozený důsledek toho, že pes potřebuje ke zdravému psychickému vývoji jiný přístup než mu nabízí lidé, kteří ho mají jako rukojmí svých vlastních potřeb. Pes se nechce cítit jako vaše lidské mimino, takový přístup ho systematicky a dlouhodobě stresuje! Automaticky pak přicházíte o možnost být pro něj přirozenou autoritou. Pes je šelma, lovec a přemýšlí o světě jinak než lidé, má jiné potřeby.
Doporučujeme následující:
- pes se musí umět vyrovnat se stresem, není vhodné ho před ním chránit, odvádět mu pozornost či ho odvádět pryč
- pes se musí umět postavit strachu z neznámého, cizího apod.. opět mu pouze škodí pokud ho před ním chráníte, chlácholíte a přespříliš mu pomáháte
- pes by neměl být v domácnosti šaškem pro pobavení, mělo by k němu být přistupováno s vážností, klidem a respektem k jeho přirozeným potřebám a chování
- přistupuje ke svému psovi jako k dospělému, tedy tak jak ho chcete mít až vyroste
- naučte psa prohrávat, dělit se
- nikdy se nesnažte chránit psa před běžnými chybami, dejte mu prostor se učit
- neberte stále svého psa na ruce
- neupřednostňujte ho před ostatními členy domácnosti
- nestavte si nikdy psa na pomyslný piedestal
- nikdy nedělejte psa středem pozornosti
- nedělejte ze sebe psího sluhu
- učte psa respektovat starší psy a jiné tvory
- pes není hračka pro děti, dítě není hračka pro psa
- v hierachickém řebříčku si musí své místo pes zasloužit a odpracovat, ne ho mít protlačené kýmkoliv
- neodměňujte stále psa za vše co udělá, mělo by být samozřejmostí, že za drtivou většinu věcí nic nečeká, plní je protože je považuje za přirozenou součást života s námi
- projevujte emoce střídmě, přiměřeně, nikdy ne afektovaně a přehnaně, chvalte psa uznáním a hrdostí.
- naučte se psa přiměřeně pokárat
- pokud se něčeho bojí, mějte sice pochopení ale pomozte mu to přirozeně ihned překonat a pamatujte že strach není nic než blok v hlavě, strach existuje jen jako ochrana před něčím neznámým apod. Tedy psa seznamte s věcí, které se bojí a pokračujte jakoby nic dále
- pes nepotřebuje nad sebou přecitlivělý, emočně přehnaný vzor, ale klidného, trpělivého člověka, který si uvědomuje, že pes je v domě vážený host, ne lidský majetek a už vůbec ne mimino.
Psychický a fyzický vývoj probíhá u psů od štěněte velmi rychle. V přírodě musí být okolo roku plně samostatní. Nicméně člověk chce často ze psa mít neustále své mimino, brání mu ve vývoji a popírá svým přístupem s chováním k psovi vše co příroda pečlivě nastavila. Největší problém tedy je, když takový vývoj blokujeme a vším co děláme se snažíme psa vtlačit do role našeho soukromého majetku, který má plnit pouze naše lidské potřeby. Nepodporujme ve svých psech nezdravou závislost na nás, je to pouze sobecká potřeba. Pes nepotřebuje nikoho kdo ho bude vodit za packu a neustále ho bude před vším chránit a prošlapávat mu cestičku. Pes potřebuje kráčet životem po boku někoho, kdo mu dovolí být sám sebou, občas udělat chyby a vzhlížet ke svému vzoru. Pes se musí umět postavit strachu, vyrovnat se stresem a být zdravě sebevědomým tvorem s patřičnou dávkou pokory a respektu k druhým. Pokud jste se v tom výše shlédli, není pozdě na změnu přístupu 😉 Vždy můžete začít být dobrým učitelem a vzorem namísto přehnaně ochranitelského taťky či mamky.
(Za nádhernou fotografií děkujeme H+V ❤️)