Funky - psí život

  • Home
  • Funky - psí život

Funky - psí život Když život začne až po očistci... aneb příběh zachráněné fenky pitbula.

14/05/2022

Tradiční dopolední trénink s Tati

Dopoledne trávím s Tati na louce u domu, nebo na nedaleké průchozí louce, kde trénujeme běhání a nošení klacků a v poslední době i zauzlovaného lana, kterému Tati říká "Uzlík". Báječně daleko se s ním hází a tak se pořádně proběhnu a dá se kousat, tak si i tlama přijde na své 🙂
Také hrajeme hru, které Tatí říká "domestifikace vlka". Jde o to, že mu mám donést Uzlika až k nohám, což se mi nechce. Mám dva důvody 1. Je, že si chci sama řídit kdy bude další hod. 2. Schovávám se do stínu a odpočívám, což nejde když je Tati blízko, protože chci být připravena až hodí. Tatí volá přines, přines Uzlík, ale nechávám ho vycukat, zkoušet měnit tón hlasů, odcházet, předklánět se, skoro i prosit.. Když jsem ready, tak to udělám, aby mi mohl hodit znovu. Samozřejmě, když zapnul foťák, tak jsem nosila parádně, protože PR je důležitý

Tak Vám něco povím. Velikonoce ať už je to cokoliv mě moc baví. Všichni jsme odjeli do domu se zahradou k lidem, kterým ...
16/04/2022

Tak Vám něco povím. Velikonoce ať už je to cokoliv mě moc baví. Všichni jsme odjeli do domu se zahradou k lidem, kterým Tati říká Mamachumahaujá a Papaduck, ostatní spíše babi a děda. Tady je to boží je tu spousta lidí, kteří si chtějí hrát a mazlí mě. Dostala jsem hračku, které Tatí říká žralok, i když většinou ten hnusák nenažranej, a toho jsem mohla pořádně požužlat a rozpárat.. K veliké radosti Tati se mi to povedlo brzy a dala jsem si záležet :-)
Dopoledne jsme byli aj házet a nosit klacky, to byla paráda. Jsem se vyřádila za celý den.. Tak nějak si představuji ráj

Přináším Vám ukázku toho jak se mám, když jsem na dovolené v Liberci. Tatí říká, že jsem na hlídání, ale myslím, že se t...
26/02/2022

Přináším Vám ukázku toho jak se mám, když jsem na dovolené v Liberci. Tatí říká, že jsem na hlídání, ale myslím, že se tomu tak říkat nedá. Chrápu v posteli, což doma nemůžu. Kolem domu je místo zvané zahrada, kde můžu svobodně pobíhat a odvádět s dvěma mláďaty lidské rasy a jsem chráněná od projíždějících aut a mých vzdálených příbuzných, chlupatých čtyřnohých uzlíčků nervů, kteří/které na mě štěkají a vrčí. Nevím co tím chtějí říci..
Místní panička a i děti se se mnou stále mazlí a hrají si.. Na fotkách jsem většinou jen ležící, ale to je proto, že venku mě jde jen těžko fotit.. Jsem chvíli tam a chvilku támhle, podle toho, kde čichám důležité zprávy od psích kolegů, nebo kam zrovna letěl míček.

01/01/2022

Vánoce a závěr roku:
Musím říci že období, kterému lidé říkají Vánoce, je opravdu boží. Rodina je více pohromadě, což je na hru a drbání prostě paráda, taky nejsem doma sama.. Jen se raději občas uklidím do jiné místnosti, protože kluci občas řádí jako smyslů zbavení 😂😂
Ale pozor.. Toho mlsání a papání, uzobávání a baštění. To je ráj na zemi.. Ochutnala jsem snad všechno... Tedy téměř..
Co je ovšem opravdu tragické, je závěrečný večer roku... Blikající světla na noční obloze, které doprovázejí strašidelné rány připomínající hrom.. Dlouhé hodiny jsem tomu byla vystavena ne a ne to přestat.. Venku to ještě ráno smrdělo spáleninou... Podivný zvyk

06/09/2021

Sao, tak se jmenuje ten černo-bílý fešák, to je super parťák na procházky

Léto - prázdninyMusím říci, že jsem si to užila úplně nejvíc 🙂 na začátku tohoto období jsem vyrazila jen s Tatí do míst...
06/09/2021

Léto - prázdniny
Musím říci, že jsem si to užila úplně nejvíc 🙂 na začátku tohoto období jsem vyrazila jen s Tatí do místa zvaného Kácov. Kde byla veliká spousta dětí i dospělých a všichni chodili v podivných bílých a modrých hábytech s barevnými opasky, prý to byly kimona. Každopádně si užívali den tím, že si neustále hráli tak, že jeden druhého strkali a házeli na zem, která nebyla tak úplně obyčejná. Byla měkká, ale vůbec nevoněla trávou, mechem ani hlínou a říkali ji tatami.. bylo to srandovní, ale obdivovala jsem tu houževnatost a touhu poslouchat.. ve volných chvílích si se mnou děti hráli a mazlili se. Bylo to prima. Spala jsem s Tatí v chatě na gauči. Byla to paráda, ale to jsem ještě nevěděla co mě čeká. Odjeli jsme všichni do ráje, jinak se to nazvat asi nedá Penzion Příběnice byl totiž opravdový ráj. Většinu času bez vodítka, spousta plavání za klackama, snídaně z restaurace, lesy okolo, ale hlavně plavání, to byla prostě nádhera.. Tatí říkal, že jsem vydra zkřížená bobrem :-))
Prázdniny jsou super, lidé z rodin jsou více doma, cestuje se a je teplo.. na slunci na balkóně, kam si chodím prohřát kosti je tak nádherně. Cítím život v každé buňce.
Také jsme já, Mára, Kuky a Tatí byli pod stanem, to je srandovní měkká bouda, kterou si člověk táhne sebou, aby ji rozložil a zase složil, když jde pryč.. tři dny v lese na volno byl balzám pro naše duše a naše spojení i spojení s přírodou se zvětšilo..
Miluji léto, ale hlavně miluji svou rodinu

14.4.-15.5.2021Jsem královnou odpočinku s dětmi, gaučing je mou domácí disciplínou číslo jedna a sledování NBA(hlavně Ph...
16/05/2021

14.4.-15.5.2021
Jsem královnou odpočinku s dětmi, gaučing je mou domácí disciplínou číslo jedna a sledování NBA(hlavně Philadelphie a New yorku) v televizi.

16/05/2021

14.4.-13.5.2021 První měsíc. Je to měsíc, co jsem se dostala z východoslovenské vesničky sem do Prahy. Byl pořádný skok a popravdě si ještě trochu zvykám. Musím se pochlubit některými úspěchy. Dokonale jsem zvládla venčení. Doma žádná loužička, i když to máme občas jen tak tak a musím říci, že jízda výtahem mému komfortu s plným močákem nepřidá.. Ty rozjezdy a vraždění... Bobek, jak tomu říká Daví, ještě nemám úplně tuhý, ale vůbec mě to netrápí. Venku jsem často na volno, pochopila jsem, že Tatí dělá ohromnou radost, jestliže se na něj podívám, když zavolá mé jméno a také pokud přiběhnu, když zazní " ke mě." Tatí mě hladí, usmívá se, občas i nějaký ten pamlsek dostanu, ale hlavně z něj cítím radost. Běhám pro míček a tahám se o uzlik, což mě baví a už jsem si dovolila i se trochu odvázat a vrčela jsem při přetahování. Nebyla jsem si jistá jestli můžu, ale Tatí se pak taky rozdováděl a bylo to super, tak myslím, že to vrčení bude v pohodě. Mám tu už spoustu psích i lidských kamarádů. Sousedku Bublinu, což je specialistka na čmuchání, v tom je opravdu jednička, a také na skákání přes překážky na psím hřišti. Pak tu chodí spousta pejsků, které neznám jménem, ale po čuchu je poznám perfektně. Jeden den mě a Kubího naložil Tatí, do auta a vyrazili jsme, dle jeho slov na sever. Tam na mě čekalo opravdu veliké překvapení. Mohutný obří rottweiler Spíďák. Po několika minutách vrčení a nedůvěřivosti, jsme se skvěle proběhli po veliké louce, vlastně to bylo poprvé, co mě Tatí dopřál tolik volnosti, ale jak mi pak říkal: " Jsi moc hodná holka Funky, jsi naše zlatíčko." Spíďák mě jen jednou upozornil, abych nebyla tak hrr. Hezky psí řečí, drobně zavrčel a tělem mi dal najevo, kde je hranice. Ale nebyl moc hravej.. hrát jsem si začala až v místě zvaném Hořice, kam jsme odjeli v plné sestavě Mami, Mára, Kubi, Daví, já i Tatí. A bylo proč jet s celou smečkou, protože tam na nás čekalo setkání s jinou smečkou, tedy tak jsem si to myslela prvních pár okamžiků. Pak mi čumák prozradil, že to je druhá část obří smečky.. páni, tak velkou rodinu jsem nečekala.. hned u auta jsem si všimla rozcuchaného černého psa, kterého držel na vodítku muž velice podobný Tatímu, jeho bratr Lubča, psék se jmenuje Allan. Náš první kontakt byl trochu nervózní, ale při společné procházce jsme si padli do oka a pak jsme řádili na zahradě u Babí a Dědy. Babí je mazlivá a pečující, stejně jako Mamí u nás doma. Děda je pohodář s pamlsky. Fífa a Lubásek, jak mi nos prozradil, děti Lubči, jsou úplně jiní než Mára a Kubí. Vytváří daleko méně pohybu a jsou jemnější při mazlení. Na zahradě jsme s Allanem hodně řádili, ale nešlo se nám uvolnit a tak jsme spali obě noci u Miluš a Zdeňka, což jsou nejstarší členové smečky, jsou laskavý a rozmazlují mě. Zatím trochu bojuji soudem lovce v sobě.. Doma se snažím doběhnout zajíce, ale zatím mi unikají. Ale co mi a hlavně Mamí a Tatí dělá starosti, je fakt, že menší psi ve mě občas něco vzbudí, ani nevím jak to popsat, jestli dominance, nebo špatné zkušenosti, nebo teritoriální chování, ale už jsem dvakrát zaútočila na menšího pséka a navíc obě byla štěňata. Naštěstí bez následků. Tatí mě stáhl k zemi a podobně jako pes mi naznačil, že je to za hranou.. jen nevím, jak to dopadne příště.. no budeme na tom určitě pracovat, abych byla stále Zlatíčko.. a ještě něco, už mi krásně zarůstají jizvičky na čumáku, jsem krasavice ;-)

20/04/2021

14.4.2021 - Granulky, Vycházka a noc
Ležela jsem na gaučíku obložená smečkou a užívala si doteky. V tom se tatí zvedl odešel do vedlejší místnosti a začal tam s něčím šramotit. Ten zvuk už znám, pomyslel jsem si, to je jídlo. A opravdu můj čenich zaznamenal vůni jídla. Jako když střelí se z uvolněné pomalu se do gaučíku vpíjející se plyšové psice stala šelma citící kořist. Ladným skokem jsem opustila gaučík s úmyslem se tam vrátit, hned jak budu mít plný pupek. Tati stál a v ruce měl misku plnou voňavé hromádky jídla. Podíval se na mě, ale já si všímala misky. Tatí opakoval mé jméno, dokud jsem se na něj nepodívala i přesto, že jsem předvedla krásnou sestavu pohybů, vrtění ocáskem, pohazování hlavou a také přebíhání se strany na stranu. Když zaměřila tedy konečně zaměřila jeho oči řekl: " hodná Funky, granulky." Položil misku vedle druhé, kde byla voda a ustoupil. Hned jsem se vrhla k misce a zabořila čumák do hromádky. Jedla jsem rychle a zběsile. V tom jsem ucítila ruku Tatí na zádech. Dala jsem mu vrtěním ocásku že o něm vím a řekl: " v klidu bašti, Granulky jsou jen Tvé." Pustila jsem se do toho s vervou a za chvíli byla miska prázdná. Zapila jsem granulky vodou a zase se nechala mazlit od všech přítomných členů smečky. Pak Tati zavelel k odchodu ven. Zmocnil se mě strach. To je konec. Už se mě zbavují? Co jsem provedla? Co se děje? Tati mě musel vzít opět do náruče, protože jsem se nemohla hnout, bála jsem se chodby a odchodu. Hladil mě a chlácholil: " Neboj maličká, jdeme se jen projít, aby jsi poznala okolí." Venku jsem cestou čichala a čichala. Mnoho různých pachů od lidí i psů. Nemohla jsem se ale vůbec uvolnit. Stále jsem měla pocit přesunu a ne procházky. Po chvilce jsme přišli k místu jež Tati označil jako hřiště. Oplocený travnatý pozemek plný dřevěných prvků, které mi nic neříkali, ale cítila jsem zde mnoho psích pachů. Vstoupili jsme na pozemek. Když se zavřeli dveře Tati vytáhl míček. Ju, to znám. Párkrát mi ho hodil míček a má nervozita byla mnohem menší. Proč by mi házel míček, když by mě chtěl opustit? Proběhlo mi hlavou.. Při cestě zpět jsem pospíchala ke známým dveřím za kterými se nacházel největší nepřítel. Chodba. Dodala jsem si odvahu, což bylo snazší díky touze jít domů na gaučík, vyrazila k výtahu a vyšlo to! Nahoře už mi to nevyšlo, ale Tati to neřešil, vzal mě do náruče, přenesl ke dveřím domů se slovy: " v pohodě maličká, to dáme, chce to čas." Po otření pacek a sundání obojku, který mi mimořádně sluší, jsem zamířila na gaučík a zaujala roztaženou polohu a chrápala jak dřevorubec. Ani jsem si nevšimla, že Mami, Kuky a Davídek zamířili do místnosti kam nesmím, tedy teď už ano, ale nesmím skočit na to, čemu říkají postel. Tati mi rozložil podložku pod gaučík, lehla jsem si tam a on nahoru na gaučík. Byla jsem opravdu unavená a usnula.

14.4.2021 - SmečkaDoma už jsem pročuchala a čekala co přijde. Muž, kterého drobotina nazývala "tatí" si sedl na velkou v...
19/04/2021

14.4.2021 - Smečka
Doma už jsem pročuchala a čekala co přijde. Muž, kterého drobotina nazývala "tatí" si sedl na velkou věc postavenou ke zdi. Rukou zaplácal vedle místa kde seděl, díval se na mě řekl "pojď hop", nějak jsem pochopila, že mě pozval abych si přisedla. Přestože v rozpacích, jsem skočila za ním. On se usmál a řekl " ták je hodná, to je gaučík". V tu ránu se ve mě něco přeplo a začala jsem tatí olizovat v obličeji a vrtěla ocasem. Cítila jsem z jeho doteků štěstí. Zaregistrovala jsem větší dítko, jak za tatí hledá odvahu. Vnímala jsem z něho nervozitu a strach, ale zároveň nadšení a touhu po poznání se. Přiblížila jsem se k němu a on ke mě. Naším kontaktem začala rychle opadat veškerá nervozita a mizel strach, po chvilce už jsme se mazlili. Gaučík se stal ním oblíbeným místem. Dostala jsem chuť se pořádně natáhnout. Život začal proudit celým mým tělem. Kuky, větší kluk, i Davídek, menší kluk, na mě stále volali "Funky, Funky, Funky.." v rukou měli míček a podivnou bílo zelenou věc, která nesla jméno uzlik. Nevěděla jsem co dříve, protože jsem byla stále ještě natažená na gauči. Přistoupila ke mě žena, kterou Kuky s Davídkem oslavovali jménem mamí, sedla si vedle mě a začala mě hladit, drbat a mluvila ke mě sladkým hlasem " Funky, jsi doma holčičko naše". Cítila jsem tolik lásky z ní i že všech doma. Ano doma. Jsem doma! Tatí mi říkal, že přibude ještě jeden člen smečky, kterému říkal Mára. Ale nebyl tam, tak jsem si říkala o koho jde. Jak ze mě všechno spadlo a už jsem se uvolnila, tak mě přemohla únava z cesty a všech zážitků. A zavřela jsem oči na gaučíku natažená a uvolněná. Jsem doma!

19/04/2021

14.4.2021 - později večer..
Přijeli jsme na parkoviště mezi vysoké budovy, kolem převážně asfalt a beton. Otevřeli mi dveře vedoucí do jednoho z těch betonových velikánů a já dostala strach. Slyšela jsem spoustu zvuků, ozvěn a také ta dlažba, studený povrch jen malou možností se zapřít. Chvilku na mě všichni mluvili, tak jsem se trošku uvolnila a dovolila si použít čumák. Natáhla jsem spoustu pachů od mnoha lidí a zjistila, že tu nejsem jediný pejsek. Alespoň 4 další jsou tu. Obě mláďata a žena se vydali nahoru po schodech a nejprve mě zkoušeli zavést slovně, ať jdu s nimi, ale nešlo to. Strach svíral mé tělo a já se krčila, zrychleně povrchně dýchala. Odešli nahoru. Muž si ke mě sednul a laskavým hlasem mě zval do náruče. Chvilku jsem váhala, ale jen okamžik, protože jsem z jeho hlasu a energie cítila, že je tu pro mě a nic mi s ním nehrozí. Schoulila jsem se mu na klíně a pocítila příval něčeho, co způsobilo uvolnění a hřejivý pocit. Netrvalo dlouho a muž mě vzal do náruče a postavil se a vešel se mnou do divné budky, která stoupala vzhůru i když jsme se nehýbali. Pak zastavila, otevřeli se dveře a tam další chodba přes kterou mě přenesl až ke dveřím k něčemu, čemu říkal "doma". Byla jsem nervózní a ztuhlá, ale pocit z těch lidí mi říkal zůstaň bude to dobré. Když mě pokládal na zem byl překvapivě jemný a dal mi čas na uklidnění. Nemohla jsem přes nervozitu udělat krok do domova a přešlapovala na místě. V tom přišel nejmenší člen smečky a přinesl mi míček. Říkala jsem si hrát si teď.. Ale když se může takový mrňous tady hrát, tak mi snad nic nehrozí. A já vešla. Ten maličký zahodil míček klekl si na čtyři, cítila jsem z něho lásku a psí instinkty. Následovala jsem ho po celém doma.

14.4.2021 - se mi změnil život.. z útulku na Slovensku, kam jsem se dostala po záchraně z jedné kde mě měli jen pro štěň...
18/04/2021

14.4.2021 - se mi změnil život.. z útulku na Slovensku, kam jsem se dostala po záchraně z jedné kde mě měli jen pro štěňátka, jsem společně s mnoha dalšími pséky dostala do Prahy. Jeli jsme mnoho hodin v boxech a při přebírání bylo rušno. Mnoho nových pachů, úplně jiné prostředí, spousta lidí a navíc nás začali vyndávat a odnášet.. kolem mě to kňučelo, štěkalo, klepalo se a nikdo z nás čtyřnohých láskyplných uzlíčků nevěděl, co se děje... Ležela jsem v kleci, sledovala okolí a čekala, než někdo z nových lidí přistupujících k otevřeným dveřím ohlásí mé jméno.. jméno, na které si ještě zvykám, protože původně mi říkali všelijak, až v útulku jsem ho dostala, asi podle mé nátury :-) Najednou přistoupil človíček a řekl přišli jsme si pro Funky.. To jsem já! To je to jméno.. muž, který mě na Slovensku nakládal otevřel klec a řekl: " Funky, pojď malá." Ani nevím proč, ale šla jsem.. postavil mě na trávu vedle auta. Uslyšela jsem známý zvuk cvaknutí karabiny a pak ty pocity.. Víte, my psi cítíme energii z lidí a ještě mnohem intenzivněji přes vodítko, je o jako hromosvod.. Byla to směs nadšení, radosti, údivu, lásky a pochopení... byla jsme plná všeho a tak jsem se hned vyprázdnila ;-)
Když opadl prvotní příval informací ze všech smyslů, tak jsem zjistila, že tu není jen onen muž, který vyslovil mé jméno, ale má sebou další členy smečky.. Jednu zhruba stejně velikou, ale štíhlejší, vonící a vyšším tónem hlasu.. dva další s také vysokým tónem, ale mnohem menší, ten nejmenší byl menší než já... dostala jsem nějaké dobroty a nervozita opadla.. S pocitem, že to nebylo tak špatné a myšlenkou na pokračování jsem skočila do kufru jiného auta, kam nalezli i ostatní členové té smečky, co si mě převzali.. Je to možné, že by to mohla být i má smečka? bude to stejné jako v útulku, nebo dokonce ve vesnici... Z té vzpomínky mi nebylo dobře..

Address


Website

Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Funky - psí život posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Shortcuts

  • Address
  • Alerts
  • Claim ownership or report listing
  • Want your business to be the top-listed Pet Store/pet Service?

Share