07/03/2023
Určitě spousta z vás, stejně jako já, zachytila, co se nedávno stalo.
Další myslivec jen tak pro svou zábavu zastřelil psa v blízkosti majitelů a v blízkosti místa, kde se běžně pohybují lidé. Ano, můžeme se bavit o tom, že to možná byla nehoda a že si opravdu myslel, že střílí na lišku, ale v tom případě je ten člověk asi už dementní - bez nadsázky a bez urážky, a neměl by vlastnit zbraň a být ani svéprávný.
Nechci rozebírat to, proč to ti lidé dělají. Na to asi nikdy normální člověk odpověď nenalezne. A upřímně doufám, že slečna, jejiž pejsek byl věrným parťákem, to nenechá jen tak a bude bojovat ❤️ Podporu má kolem sebe velkou ❤️
Otázkou ale je, jak se vyrovnat s nečekanou ztrátou. Když je náš zvířecí člen rodiny starý nebo vážně nemocný, tak se s tím člověk začíná pomalu srovnávat, tak nějak s tím počítá. Ale když má vaše zvíře akorát věk, těší se dobrému zdraví, s ničím takovým nepočítáte, nepřipouštíte si to. O to větší šok to pro nás je a je mnohem těžší se s takovou ztrátou vyrovnat.
1) je normální cítit jakékoliv emoce cítíte - vztek, smutek, emocionální prázdno, touhu chtít se smát, plakat, je normální cítit i vinu, i když za nic nemůžete, je normální kopat kolem sebe
2) je normální chtít o tom mluvit hodně, je normální nechtít o tom mluvit vůbec
3) mohou se u vás projevit problémy jako poruchy spánku, ztráta energie, nesoustředěnost, nechuť k jídlu, zácpa i průjem
4) může dojít k odcizení s blízkými lidmi, kteří nejsou schopni a ochotni váš zármutek chápat
Začnou se vynořovat otázky jako "Proč se to stalo? Mohl/a jsem něco udělat jinak? Co kdychom šli ven později? Co kdybychom šli na druhou stranu? Co kdybychom jeli na jinou veterinu? Co kdybych poslechla svůj šestý smysl?". Takové otázky si klade každý. Je to takové sebetrýznění, že člověk mohl něco udělat lépe. Často se vám dostane rady ať se neobviňujete. Ona je to dobrá rada, ale hůř se reálně provede.
Když vám neustále na mysl přichází, že vlastně jste chtěli jít úplně jinam, nechtělo se vám ven a přesto jste z nějakého důvodu šli, nechali jste ho doma samotného, atd. Je to proces. Nejde utnout. Každý si jím projde. Musí. Ale tato trnitá cesta má vést k uvědomění, že vy jste udělali v té chvíli to nejlepší co jste uměli, to nejlepší, co jste mohli.
Každému, komu se něco tak hrozného, že během okamžiku ztratil svého blízkého, aniž by měl šanci se na to připravit, ale i těm, kteří se ztrátou počítali, přeji co nejrychlejší uzdravení a krásné vzpomínky ❤️🌈💔
