Bondy ranch

Chovám koně na důchodě X chovám koně plné mládí. Když se snažím dívat vašima očima. Promiňte hned na úvod, že nedokáži sdělit celou tu šíři. Vskutku je to těžké. Často vytržené z kontextu, velmi tenký led pokud nemáte průpravu. Nejsem lektor/trenér. Abych vám to vysvětlila - kdo by se navíc díval na hodinová videa? A tak si občas pustím ta “storíčka”. Říkám si, co vám to asi poví? Asi nic…rozumím. Bez výkladu… Svět chce konzumovat ještě do toho rychle… Občas se tu vynasnažím a o ten výklad se pokusím. Ale umění předat informaci dál, je vskutku umění. Jedna věc je “umět provést” , druhá předat. A tak kvapem v rámci zvyku konzumu sociálních sítích? To ne, do toho asi nepůjdu. To neumím. A tak, prosím, to na dovysvětlenou, až se vám některé mé děje budou zdáti zvláštní, věřte, vskutku mají základ, záměr a cíl. 👉Chovám koně na důchodě, tím můžeme začít. Našla jsem se v roli ustajovatele, stejně tak i ošetřovatele. Vzdělávám se rok pod garantem v oblasti fyzio tak i ve škole v oboru Veterinářství. Cesta je to krásná, dlouhá. Osud mě postupně k této roli přivál. (Mnoho roků předtím u koní). Bez tlaku, s láskou a mě došlo, že mě to vskutku naplňuje. 👉Chovám koně také mladé, plné sil a dohlížím na výchovu - tady ( stejně tak i u důchoďáků) jsem rázem trenérem, i když to nebylo mým plánem. Jsem individual. A proto se zaměřuji na individual léčbu. Primárně dušný koníky, a že jich přibývá… Alergické a kožní problémy stejně tak koketuji už rok s ortopedickými pacienty. Ti všichni mi dopomáhají k růstu. Vývoji, učení, sebereflexi a zkušenostem. A snad i já jim k úlevě. Naučila jsem se pracovat nejen s technikami různých metod ošetření (příklad fasciální) ale i různými přístroji. A dál uzpůsobovala prostředí. Zainvestovala každý rok, krok po kroku. Dote

Pravidelný odpočinek koní venku- neděle- čekáme na fyzio v uvolnění a pohodě - Bondy ranch 🍀

Anička, bylinky, huba bolí, co s tím? Na úvod, jsme po ošetření. A teď průplachy dutiny ústní, ups. Koně huba bolí, další ups. Vy pro to máte pochopení. Ale koně máte ošetřit. Co s tím 🧐? Co kdysi koník uměl, je ztraceno. Utíká od bolesti. Nebo neuměl správně ? Tohle nám nepomůže, dotazy stranou, pojďme na to. 👉A zase holt od začátku. Se vší trpělivostí. 👉Záměrně vám ukáži, že snadné to vskutku nebylo. Musím se zastat všech chovatelů, ve kterých se bije: “Vím, proč koni odmítáš, kde je Tvá dobrá výchova? Musím Ti milej zlatej pomoci, nezlob se”. Páč sama jsem s Aničkou dva týdny kráčela v těchto botách. Každý den byl lepší a lepší. Jak se hubka samozřejmě také hojila. Ba co víc, nepokazily jsme si vztah. I to se totiž stát mohlo. Koník mě další den zas rád vítal řehtáním, i když věděl, že se za den u něj párkrát zastavím s průplachem, uf, s tím otravným cvičením. Moc nám pomohly heřmánkové květy, dělala jsem slušnej “driják” ☘️

Hlavní cenu pašák týdne vyhrává Bubí 🥳 Kdybych vám měla popsat jakou mám neskutečnou radost - nenašla bych správných slov. Kdo jste viděl předešlé video - Bubí a závěsy poprvé - myslím, že dnes i lajk pozná obrovského pokroku🌹 dnes jsme šly podruhé. S Bubí za mlžného rána vstoupily jsme vstříc bubáku opět naproti. Testnout se, zda jsme před týdnem pracovaly správně. A navýšit i nároky? Dáme to? (Záměrně Bubí fázuji/brzdím/ krok/půl krok/ zacouvat pod závěsy - měla tendence to prosvištět - tedy nejen plynulý, ale i řízený pohyb po centimetrech. Pro koníčka těžké). S větším odfrknutím, výdechem a hlavně v důvěře v sebe sama/é ☘️

Ženský od koní - chlap hned mezi vraty dostane mrkvicí👹Nutný zvuk. Dneska bylo super odpoledne s Nelly. Nejen že jsem se mohla podívat, jak obdivuhodně pracuje s Nancy, ale také mi osvěžila “staré” s mrkvovou holí. (Poslední dva roky pracuji trošku jináč). A hlavně mnoho nového i předvedla a naučila! Děkuji moc Nelly 💐 Ten náš Bondy ranch je i nadále místem pro sdílení a učení v přátelském duchu, takhle jsem si jej kdysi vysnila. Vidím to totiž tak, že každý má kus sebe, co může předat, nasdílet zas své poznatky a zkušenosti, my se rádi podělíme o naše. Bez ega, hnacím motorem je nám touha po učení. Že jsme se u toho i zasmály, to je další věc. A Hans? Hned jak dorazil z práce, chudák, ochotně nám dělal figuranta - a lá koně 🤠 Hansi, taktéž klobouček a díky, že máš s ženskými od koní tolik trpělivosti a bereš vše s humorem. Video sestříhané - skutečné info si nechávám pro sebe 🤓 - pro vás momentky ze zákulisí pro pobavení. Hezký večer přátelé 🍀

Sekli jsme se u závěsů 👻 Že si půjdu za odměnu zajezdit, ehm , to jaksi padlo hned u vrat 😉 Co se stalo? No zaspali jsme. Nijak mi nedošlo, že Bubí je jedinej koník z party, kterej neměl možnost PVC závěsů okusit. A ano, co je pro jednoho koníčka nuda, pro jiného výzva 🫣 👉Vy se můžete podívat ve videu, jak jsme se s tím popasovali. To prosím není návod, jak to dělat, to my přiznaně ukazujeme, že takhle pracujeme my, s čím se můžeme potýkat a ač koníčci mají stejnou výchovu, jde znát, že některé máme od hříbátek, jiné potkáme v pokročilejším věku, nebo mají i jinčí temprament a zkušenosti jinak nabité, u jiných to není žádná změna a u jiných to může býti příběh na dlouho. Prostě co koník, to jiný případ, jiné zkušenosti. I my, lidé, se koneckonců měníme, vyvíjíme, občas se dopouštíme sami chyb a ani o nich nevíme. Myslím, že každý by se měl stále učit. Ono každej nezdar je vlastně stupínek k tomu, se zase někam dobrat. Nebát se omylů, je to “maping” toho, co je ještě dobré propracovat. Buďme za ně rádi. Rosteme. Vytváříme si společné zkušenosti. A snažme se být na pohodu. Věřím, že příště Bubí bude díky tomu zase více odfrknutější a třebas si i za odměnu zajezdím 😉 Hezkou neděli přátelé ☘️

Nancy (nový koník na zemi v dece) spí venku👉Locco hlídá. Opalovačka na sluníčku. Zbytek podřimuje. Tohle mi stojí za 2 příspěvky za den. A víte proč? Pro mě signál, že za tak krátkou dobu jde vše, tak jak má. Nancy ty se vážně zabydluješ jedna báseň❤️ Tohle je prostě fakt dobrý 🍀

Krátká kulturní vsuvka pro dnešní den 😉☘️ “Tvář, ta musí snášet mráz, déšť, jinovatku. Zato ty si hovíš pěkně v teple, zadku!” Jiří Žáček

Ženská na ranči. Tak dnes mi málem frnkli koně. Padla mi pevná ohrada 🧐 jak to vypadalo v začátcích, to jsem zdokumentovat nestihla. Odvést koně, chytat pásku…bylo dost práce na jednoho. Naštěstí padl jeden kůl, ale stačilo. Pod kulatinami se mi vahou padlýho kůlu začly prohýbat i ostatní, do toho ten bláznivej fičák. V nárazech takovej, že jsem kolikrát udělala 2 kroky zpět. Opíral se do dřeva, že tančil s kůlem tango. Tam, zpět, bum. Co naplat. To se muselo hned opravit. Chlap nikde po ruce, já tu sama, lovit koně na louce nebudu. Tak koně jsem sice nelovila, za to všechny ty potřebný bazmekty ano. Pily se bojím. Takže najít dřevo na šikminy tak akorát v potřebný délce ať nemusím řezat, lopatu, to ještě šlo. Ale ten zbytek 🙉 Palice na zatloukání velká, ta druhá menší, ta někam zdrhla. Musela jsem přemejšlet jako chlap a říkat si, kam to asi ten Hans položil ? Když má ten svůj systém…😁 Spojovací materiál taky děs, poprvé jsem se netrefila. Ani na podruhé, třetí pokus vyšel. Závidím mužským tu páru, ta mi chybí. Kord tady. Jsem na skále. Tak jsem si musela pomoct po svém. Ale dala jsem to. Sic to není jako od mužskýho, ale drží taky. Jedny ruce, ženský, co chcete… Ruce vytahaný jak vopice, šla jsem hrdě dělat ke koním. Víte, cítila spokojenost sama se sebou. Když byla práce hotová, fičák samozřejmě ustal, jak jinak… A tak jsem civěla už v poklidu do dálky. Na ty naše kopce za ohradama. A smála se. Páč tam někde jsem viděla ty naše lumpy, jak by zdrhli z lapáku. Dnes ne, dnes tu bosoju já, chechtala jsem se 😁☘️

Člověk se jen na moment otočí…aneb zvířata nám v patách nebo na trámech. Je tu sranda, to se musí nechat. Zapomenete za sebou uzavřít seník, necháte otevřený dveře, kde se kutá, to všechno je děsně pro naše zvířata lákavý, to se musí prozkoumat. To je jasný. Nebojí se traktůrku, plachet, zvědavý jsou až na půdu a sebevědomí mají taky. Doslova. A když ne, mňouknu, štěknou, zařehtaj ať je z toho průseru dostanete. Vono se to nezdá, ale to musíte furt po očku hlídat. Jak jinak… malá ukázka. Natočit jak mi kůň skončil s víkem na hlavě a stál tam jak tvrdý “Y” a čekal, jsem už vážně nestihla 😁 No a když mi skončí den, spočítám zvířata (v našem případě jestli náhodou ještě jedno nepřibylo, páč i to se tu stalo) a padám do postele hubou napřed🤗☘️

A všichni vydrbat, děláme vostudu. Mládě Lokýs. Dneska mi zas vozí celý den zásoby. Podestýlku, krmivo, náhradní díly na ranč. Střídaj se tu kurýři, jeden byl takovej upřímnější. A povídá: “ Paninko, kdykoli Vás vidím, jste celá od hoven, bahna, sena. Nastrojená tak prakticky. Kloubouk dolů, takhle se kolikrát neoblíkne a nezapotí ani chlap. Makáte asi fest, co?” Asi mě to mělo potěšit. Doufám. Faktem je, že jsem běžela vydrbat koně a sebe pak taky . Ach ty lichotky, ty lichotky 😅 ☘️

Hospodářskej den se srnami za zády 🧟‍♀️ Kaštánek tu je ❤️ Páni, děda Kašťa (27 let), ten měl elán, to byla radost. Dědo, jen tak dál👍Rok jsi tenkrát nemohl dýchat, (dušnej), rok jsem tě tenkrát neviděla sama od sebe nacválat. Ale to je pryč. Teď jsi zase tu a užíváš. Chlapisko, já taky, když Tě vidím 🤗 Ráno jsem vstala, že vyčistím krmelce, kobylince posbírá Hans a půjdu do pelechu. Vono na mě něco leze, pomyslela jsem si. Nakonec to skončilo tak, že jak jsem vylezla z domu, cítila jsem se fit. Asi ten luft. Navíc při pohledu na šťastné koně, slunce nad hlavou a modré nebe v objetí, chápejte, úplně jsem zapomněla na ten praplán 😀 ta chřipka asi zase vodlezla. Koně plný “drajvu” juhů, předzvěst jara, já vlastně taky, to bylo fajn. Jasně, my makali, je ten hospodářskej den… Všechno šlo ale s lehkostí, mladí tak suprově zlobili (nechtělo se smaráďatům domů), Tamík se ztratil, uzavírala jsem oplůtek, Bubí si chtěla dneska hrát, Locco mi foukal do nozder a Anička zase pískla radostí jako morče. (Tenhle zvuk miluji). Sousedům k nám do výběhu uteklo štěnátko a vydalo si to směrem pod veselá kopejtka. Krátce před tím těsně kolem mě proběhly dvě malé srnky, tady mě málem kleplo, slyšela jsem jen ten dusot. Neviděla je v tu chvíli. Stihla jsem se akorát podrábat na čele, podívat se na koně přede mnou, spočítat je a uvědomit si, že moji to nejsou. Takže se na mě zezadu žene “něco”, co si to maže fakt vysokou rychlostí a já mám v ruce leda tak hadici na vodu. Jasně, to pokropím, nachystaná k obraně 😅 Za 5 minut naše koně už zírali na štěně, měli z toho prču a štěně taky. Pak si to malé cosi štěněcí usmyselo, že to asi stačilo a mazalo zas za páníčky. Docela jsem se nasmála. Takovejch infarktovejch stavů během tak krátké chvilky. A všechny vlastě hezký. Se nedivím, že ta chřipka z

Roční rehab má výročí 🌹 děkujeme za podporu 🌸 Box a klidový s Aničkou tenkrát u konce. Video následně poté. Průřez rehab. Rok práce. Není obsaženo vše. Veti, Bemer, atd. Záměrně nedávám, když na tom zkraje Anička byla hůře. (Klisnička po úraze v léčbě). Vyčistit takovému koni, co se neudrží na nohou kopyta, v té době dvouletému, byla pro mě výzva. Co je nemohu a co nechci, co říká skutečně takovejhle mladej kůň ? 👉Co mi to dalo? 🌸Více naslouchat koni, spokojit se raději s méně, dříve ukončit. V dobrém. 👉Co mi rehab rok vzal? 🌸Spánek. Šla jsem studovat veterinu a fyzio. 👉Co mi reháb rok dal? Ptám se znova… 🌸 Paradoxně klid. Dříve bych to nenapsala. Samozřejmě. Dnes, s odstupem, naučil mě ten rok více, než jsem se naučila o sobě samé za několik let… 👉Co mi kůň vzal? Ptám se přímo ke koni… 🌸Nic. Dříve bych napsala ten spánek. Bere mi leda tak mé ego. To bych doplnila. Takže mi dal. 👉Co mi takový kůň tedy dal? Opět se ptám. 🌸Růst. A ten se na stromech nebere. Velice těžké jej získat… 👉A co jsem dala koni? 🌸Doufám, že potenciál dělat s člověkěm, kterému může důvěřovat. Udává směr, říká mu, že to bude dobré. Vzdělává se. Tluče se do hlavy za své omyly. A když se věci nezdaj nebo nejdou podle plánu, nebude zmatkovat. Prostě se nadechne a tu energii bouchne do golfového míčku jako já kdysi na tom greenu. Ano, proto jsem začla hrát golf 🙂 učila jsem se tenkrát nasměrovat svoji energii jinam…ať si i ti koně ode mě odpočinou. Závěr: Dnes na mě padl dotaz: “ A jak je na tom ta malá Anička?” Ani se mi nechtělo odpovídat. Ne, proto, že by na tom klisnička byla špatně. Naopak. Mám radost. Těším se z každého dne. Nic jsme nevzdali. Jsem na ní pyšná. Vše jsem tady napsala, moc vám děkuji, přátelé, že jsme s Aničkou ten první rehab roční mohli s vám

Poprvé a nikdo neshazoval, nepadal 🧟‍♀️😉? Tamíček a obsednutí. Hans zažil ten moment. Ale to až na jindy, to si schovávám. To jsou ty střípky, které skládáme pro něj s Tamíčkem. Pozvolna. Jsi zas o krůček více připraven? Ptám se vždy flekatého Tama…jednou už budeš celý Hanse. Tam, tam ve snech i realitě, odpovídá pokaždé skromně. Projdi se mnou mrkvici, propracuj. Tam ještě váhám. Neboj se mi sednout na hřbet i ve vichru, fučí, učila jsi mě přec pozvolna, však na té procházce lesem taky počasí nevychytáme. Učme se. Nasloucháš tomu, co říkám? Učím, syším, naslouchám Tame. Dnes si sednu, máš na sobě i poprvé pad. A počkám. Není kam spěchat. Zatím jen budeme. Však hvězda se taky nezrodila za den ☘️ A ten den Tamtam Cherokee dal moc ve snech i realitě…děkuji Tame za tak krásnou důvěru. Naše poprvé na padu 🫶

Seznámení s ryzákem, hříbátkem Loccem🌸 Každej ten nepatrnej pohyb, mimika, dotek. Locco byl vždy slušňák. Byl také ryzák citlivý. Důvěru jste si u něj museli zasloužit. Jak opatrně očuchal moji ruku…když mě viděl poprvé, na ten moment budu vždy vzpomínat moc ráda. Naše první setkání příslibů. Těch setkání bylo již tisíce…těch příslibů. Je mi ctí se o Tebe, kamaráde, starat. Tvoji majitelé budou mít jednou parádního parťáka. Video průřezové. Lokýskovi první momenty u nás a sžití na ranči z pohledu ustajovatele, v létě u nás bude rok ☘️ #školkaprohříbátka #růst #radost #koně #ustájení

Včera jsem prubla poslední zkoušky. Vrátila se za tmy. Umordovaná jak pes. Zimní semestr u konce. Konečně. Dnes ráno jsem vítala koně s radostí. Nejdříve přivítala starší, strávila s nimi krásný dialog v poklidu. A pak mě táhla chuť si hrát. Šla jsem za mlaďochama. Je mráz, zem je tvrdá, nebudeme pobíhat, říkala jsem si, budeme se učit formou poznávání, her a opakování co už známe. Aneb školička zasedla do lavic. Konečně mě někdo vystřídal 😀☘️

Holomráz je venku, ne v nás 🌹 Slunce nalézám uvnitř sebe, o slunce se dělím s koňmi. A moji koně se mnou. Dlouho mi trvalo pochopit, že klid nemám jako první nalézat u koní. Nýbrž jej musím primárně cítit uvniř sebe sama. Lehko se řeklo, hůře za každých okolností skutečně vždy dělalo. Stejně tak i s hřejivým teplem. Zahřát se fyzicky u koní je krásná věc, cítit však samotné teplo uvnitř duše, to je to, oč se snažím ještě dříve, než k nim přicházím☘️ …děkuji svému mentorovi…za ten rok se mnou urazil kus cesty a že to neměl lehké. #vývoj, #klid #radost #koně #růst #sebereflexe #učení

Aktualizace pro zájemce o brigádu/ práci u nás u koní 🧨 - výpomoc - nastoupila jsem do školy. Den plyne za dnem. Obleva, sníh, obleva a mráz. Den a tma. Zdraví a nemoc. Těžkosti a srandy. Volno a práce. Protiklady krásné, nutné, koloběh života. Můj koloběh. Čistě z pohledu (video) ustajovatele. Tady jsem, tady jsme. Budoucí koloběh i naší výpomoci, Tebe, milá výpomoc - neboj, jen částečně 🔅 Představím se blíže v životních situacích 👉 Přišla jsem o výhody města, získala výhody žití s koňmi. Něco za něco. Ztratila kontakt s pár přáteli kvůli vzdálenosti, získala nové. Jako parťák koní jsem navíc získala přátelství bez předsudků. Jako “nechtěný “trenér učení důslednosti a zároveň pochopení pro věc. Jako žák ve škole, kterou nově navštěvuji, připomínku sebe-disciplíny. Koneckonců vyžadujeme ji po koních….proč ne u sebe… Mohu počkat na oblevu a bobky uklidit poté. Jenže to mi není podobný. Mám ráda pořádek. Své rituály. A i pro nohy/zdraví koní je fajn mít fajn povrch…. S takovým člověkem budeš dělat. Pokud Ti to není vlastní, nejsem pro Tebe ta pravá. Jsem přísná k sobě, budu i na Tebe. Umím ocenit snahu, nikdo z nebe učenej nespadl. Onehdá mi totiž psal zájemce přes můj inzerát na nabídku brigády u nás u koní, že když bude pršet, že by teda dorazil vždy později - až pršet přestane. Ne, milej kamaráde, ve vší úctě k Vám, tady se maká za každého počasí. Zvířata se neptaj. Krmíme v osm, tak nebudeme krmit ve dvanáct až vysvitne sluníčko. Žel, nebyl jediný….🙉 To průřezové video vkládám záměrně. Kdo bude mít zájem u nás dělat, ať se podívá. Ať mi ušetří práci s filtrem a svůj vlastně taky. Těším se, že po zkouškovém sednu na koňa a vyjedu si zas na krok. Za odměnu. Snad i pro oře tu bude příjemné. Zatím během zkouškového stíhám práci ze země, jak s

Mrazy a povrchy 🥶🙄 Trochu mi ten ledovej mužík zalomcoval s jedním výběhem u mladých. Dostali tak smradí náhradní. Ať mají na nohy příjemněji. Seno non-stop pod sítí u zpevněného krmelce, pár kupek na volno pod střechu- na odfrknutí. Mají to tam cipískové rádi - jsou schovaní, nefučí na ně, nikdo nikoho nešikanuje, jsou pospolu uvnitř, i to sleduji, nemyslete si. Dospělci mají výběh pěkný, napajedla a kolem cest a boudu zpevněný. Na jaře mě tak čeká práce u puberťáků. Ať příští mrazy nemusím dělat škatulata. Hotové jsou u nich krmelce a branky. Tak šetřím na ta loužiska, jen ať to máme. No a takhle si tu hraji, takhle si ty koně rozmazluji. Uprostřed učení na zítřejší anatomii, kdy jsem si opakovala funkce živočišný buňky, snažila se pochopit kontrakci svalů a urputně si zapamatovat latinu…tam někde u musculus pectoralis minor ( malý sval prsní) jsem se sekla - masírovala jsem Aničku. Je stále v rehábce… Pak namasírovala i dospělce a s vděkem odcházela domů. Mrazivý den. Hezký den. Plný práce a učení. Přesto s dobrým pocitem. Takový dny mám ráda. I když nejsou dokonalý. Nebo právě ta nedokonalost je to, co nás motivuje a baví 🌹☘️?

Kamery_vzruchy_práce_samostudium_slušní kolemjdoucí🍎_půle šichty v kostce_během zkouškového Už dlouho jsem se koním neozvala přes kamery. Ranní šichta u koníčků hotová, vstávám ve 4, člověk letí zas na jinčí práci. Využiji kamery. Hodí se. Můžete se v mezi čase podívat na zvěřenu a plácnout se do čela, jako první na monitoru totiž vidíte, že vám spadla kulatina🤔. Naštěstí ve vnitřní ohradě. Dřevo. Odchází…jasně, takže nikdy nekončící práce v rámci oprav. Máme program až půjdu dnes zas ke koním…hezký. A kde máte zvelebování…objednávám další závěsy. Jsou super. Plácají se jen poslední dny. Není divu. Máme tu fakt silnej vichr posledních pár dní. Koně se naučili. To se taky hodí. Boxy, přístřešky, paddock v pořádku - střecha neulítla. Objednávám k dalším napajedlům desky na zpevnění ploch, dole už máme hotovo- u dospělých se osvědčilo. Bahna je letos dost. Jdu makat dál. Vidím, že koně mají vody dost, seno pod střechou na více místech, dospělý jsou dole a pasou se. Klid na duši. To byla moje “virtual” svačina. Na kameře ještě vidím sousedku, která tlačí kočárek a jde v tichosti kolem našich ohrad. Jsem moc ráda, že mi tu koně nikdo nekrmí. Že mám slušné sousedy. Že se nemusím bát. Těch případů, kdy lidé v dobré víře koním naházeli do výběhu jablka, pečivo atd, případy, které končí mnohdy pro koně tragicky, ty už všichni, myslím, známe… Během mé kontroly koní přes kamery, mladí zatím přišli na odpolední se také napít, kousnout sena a já jim nachystala překvápko. Taky se hodí, brzy můj hlas rozpoznali. Pochopili. Jen stále netušili, kde že to jsem… Jak jsem psala, dlouho jsem se neozvala přes kamery. Za pár hodin už si omladina hrála na dětském hřišti, staří stále dozorovali vedle na pastvině. Další práce skončila. Než půjdu zase ke koním na večerní