26/10/2023
Po půl roce jsme s tímhle čumáčkem vyrazili na jízdárnu! A bylo to hrozně moc fajn 🥹
Nasloucháme koním
- Home
- Nasloucháme koním
Contact information, map and directions, contact form, opening hours, services, ratings, photos, videos and announcements from Nasloucháme koním, Horse Trainer, .
20/09/2023
Aneb o životě s koněm plným traumat…
Balua máme už přes 4 roky. Asi se nikdy nedozvíme, jestli s ním v předchozích rukou bylo zacházeno úmyslně zle, nebo to byla spíše nevědomost.
Co ale víme, že jsme si před těmi 4 lety přivezli koně, který už si něco v životě zažil… Díky Baluovi jsem se poprvé naučila o věcech, jako je naučená bezmocnost a trauma u koní. Dnes již mohu s jistotou říct, že to bylo spíše “bohudík”, než “bohužel”, jelikož teď nejenže mohu lépe porozumět a pomáhat dalším koním s podobným příběhem, ale taky jsem tehdy byla schopna pomoct sama sobě, protože jsem si uvědomila, že jsem na tom v té době byla úplně stejně, jako Balú. Naše životy představují až děsivě přesnou paralelu. Je to takový můj E.T., kterého mi vesmír seslal, když jsem ho nejvíc potřebovala ❤️.
Život s Baluem není jednoduchý. Měli jsme období, kdy už se zdálo, že to všechno začíná fungovat, Balú zvládá stresové situace a už to bude jenom dobré.
Tak to ale bohužel nebylo.
Balú se pomalu otevírá světu. Slupuje své vrstvy jako cibule a já se pomalinku dostávám blíž a blíž k jádru.
Občas to vypadá, že už je z toho opravdu venku. Pak ale přijde den, kdy se to všechno projeví a ukáže se, kolik toho opravdu ještě máme před sebou.
Říkám mu “Vždyť tohle už jsme přece zvládali!”… ale pak si vždy uvědomím, že tohle je pouze moje pravda. Můj úhel pohledu. Nebo prostě něco, co bych chtěla, aby byla pravda.
V realistických očích je to ale tak, že Balú to hluboko uvnitř nikdy nezvládal. Jen toho jeden den překousne víc a jindy skoro nic.
A čím více se vrstvy odlupují, tím více stresy a strachy vylézají na povrch.
Je to demotivující. Pomalu se to zlepšuje a pak jednoho dne člověk přijde a kůň se zhroutí z něčeho, co mu “nikdy nevadilo”.
Ale dodává mi motivaci to, že:
Se nám zase sloupla další vrstvička a jsme tak vlastně zase o kousek dál.
Pokračování v komentářích 💬⬇️
18/09/2023
Photo dump 🫶
28/08/2023
Mít koně je velká zodpovědnost.
Je to velké zvíře, které umí být životu nebezpečné. V péči o koně je snad milion věcí, co se můžou pokazit. A taky se to velmi často děje, do určité míry snad úplně každému.
Existují lidé, kteří koně berou jako nástroj - pro práci, pro peníze, či pro slávu a vítězství, uznání od ostatních.
Pokud tohle čteš, dost pravděpodobně ale do výše uvedené skupinky nepatříš. Jsi tady správně. 🫶
Lidé, kteří chovají opravdovou lásku ke koním a chtějí pro ně to nejlepší, mají často jeden velký problém - pocit zodpovědnosti, pocity viny a strachy a úzkosti z toho, že jejich kůň není spokojený či zdravý, že nežije ten nejlepší život, jaký jen může.
Tyhle naše strachy nejenže ničí a ubíjí nás samotné, ale taky v nás vytvářejí tlak. Vnitřní tlak, aneb “musím tohle a měl/a bych tamto”.
Takové tlaky koně dokáží velmi intenzivně vycítit. Někteří to dají najevo, třeba jako ti moji, tím, že odmítají s člověkem spolupracovat. U některých koní to nemusí být vůbec poznat, ale může se pak třeba “z ničeho nic” objevit nějaký “záhadný” zdravotní problém.
Co z toho vyplývá? Že stresování se nad problémem je ve většině případech ještě xnásobně horší, než problém samotný.
Proto je důležité, i přes tu zodpovědnost, kterou vlastnictvím či péčí o koně získáváme, si občas říct:
“Ono se to nepose*e.”
Je to těžší, než se zdá 🙈. Co je pro vás teď u koní největším strašákem?
12/08/2023
Tenhle úryvek z knihy mi v hlavě leží už nějaký ten pátek.
Pro mne bylo jezdectví vždy něco víc, než ježdění na koni. Je to opravdu splynutí dvou bytostí, nalezení lehkosti… je to těžce popsatelné.
Přesně proto je pro mne těžké na koni jezdit jen tak. Jen tak protože zrovna chci. Musí to být oboustranné. Kvůli tomu jsem se vrátila o tolik kroků zpět - protože to oboustranné nebylo a vymizelo z toho to umění - nevypadalo to hezky, nebyl to hezký pocit a nemělo to hezký výsledek. Zapomněla jsem naslouchat… a teď mě moji koně učí vše od začátku a lépe a já se snažím znovu najít svou trpělivost a vnitřní klid.
Jezdectví je umění, nehledě na disciplínu. Hlavní je dělat to s lehkostí a z lásky ke koni ❤️.
17/07/2023
Ahoj všem! ❤️
Po dlouhé době jsem se rozhodla vám napsat do příspěvku, jak se nám teď daří ☺️.
V květnu jsme se s klukama přestěhovali na .farmamichael a tak měli spoustu volna a prostoru pro začleňování se do stáda. Od té doby jsem na nich nejezdila. Přehodnotila jsem své priority vůči koním a je pro mě hlavní, aby kluci byli zdraví a spokojení a náš trénink probíhal se vzájemným respektem a bez zbytečného tlaku a konfliktů.
S Baluem to zatím vypadá, že bych se mohla brzy dostat do sedla, chybí mi to a těším se na to, ne že ne 😄. S Quebecem to bude trvat déle, ne proto, že by byl povahově složitější, nebo měl nějaký problém, ale proto, že nám to nějakou dobu vždycky trvá, než se na sebe naladíme, což samo o sobě zabere nějaký ten čas a energii. Ale jsem moc ráda, že jsem si ujasnila, co udělat proto, aby to mezi námi fungovalo 😁.
Celkově se teď, co se týče mé koňácké cesty, cítím moc dobře. Mám pocit, že jsem našla v přístupu ke koním takový svůj výchozí bod. Místo, kde se cítím doma. Kam se můžu vrátit urovnat si myšlenky, když se začnu ztrácet v nových informacích. Už nemám pocit, že bych po přečtení nové knížky, tréninku, nebo shlédnutí či absolvování nějakého kurzu měla od základů překopat všechno, co jsem doposud s koňmi dělala. Našla jsem svůj vlastní základ, ke kterému si už jen lepím další kousky skládačky podle toho, co cítím, že je teď správné… Našla jsem svůj styl, svoji filozofii, svůj domov.
A všem vám moc přeju, abyste tohle místo měli taky. ❤️
30/06/2023
Jak chápete dnešní citaci?
Ocitli jste se někdy v situaci, kdy jste měli pocit, že jste najednou začali používat/uvědomovat si něco, co už jste věděli nějakou dobu předtím?
Nebo jste se dozvěděli něco úplně “nového” a měli jste pocit, že je to úplně jasné?
Já to tak mám často. Proto ve mě tahle citace utkvěla a řekla jsem si, proč nesdílet 😊.
12/06/2023
Chtěla bych, aby moji koně rádi chodili se mnou ven, cítili se se mnou mimo stádo v bezpečí a abychom mohli chodit na vyjížďky, koupat se do rybníka, pracovat na sobě na jízdárně… chtěla bych moc. Ale pokud chci, aby to vše bylo opravdové, bezpečné, v klidu a s radostí, nemůžu to urychlit tím, že na to budu tlačit.
To mi včera řekl Quebec. Ne, nejsem blázen, fakt mi to řekl. Když chci někam jít, musím ho přemlouvat, pobízet a tahat na každý krok vpřed. Už je to tak hodně dlouho. A já to tak dělat nechci. Včera jsem se zastavila, smířila se s tím, že se budeme muset vrátit ještě o pár kroků zpět a snažila se hledat odpovědi. Proč nechce. Proč takhle reaguje. Bylo to těžký, bylo to frustrující. Čas se mnou si užívá, dokud po něm nechci krok v před. Nakonec se to ale povedlo. Je to na první pohled úplný detail, ale najednou to fungovalo. Našli jsme lehkost. Přesně v tu chvíli, kdy tam byla, Quebec vykročil. A přesně ve chvíli, kdy to zmizelo, ze zastavil. Bude to chvíli trvat, než se to naučím lépe, ale to je mi teď jedno. Protože tahle lehkost je pro mě to nejcennější, co s koňmi můžu mít, co s nimi můžu zažít. A je to tak krásný pocit, že je mi v tu chvíli jedno, jestli jde o debilní dva kroky na vodítku, nebo o piaffu.
Kdybych se nevrátila zpět, buď bych se musela vrátit později, nebo bych už nikdy nebyla schopná tuhle lehkost objevit. Tohle je pro mě ten obrovský krok. Kdybych se pro tohle nevrátila k základům, nevěděla bych si rady v budoucnu. Teď už vím. Vím přesně, v čem mi to pomůže do budoucna, vím, proč Quebec nechtěl jít, vím odpovědi na všechny moje nezodpovězené otázky.
Děkuju. ❤️
08/06/2023
Časy, kdy jsem se svými koňmi pracovala každý den, jsou pryč.
A je mi jedno, jestli se k častějším tréninkům zase někdy dopracujeme, nebo ne. Občas mám pocit, že toho už na instagram nedávám tolik z každodenního života u koní. Je to tak, protože už toho tolik není. Hodně se toho změnilo. Změnila jsem se já, můj přístup ke koním a moje priority. Na svých koních jsem neseděla více než měsíc. Je to moje volba, nevadí mi to a koně to nepotřebují. Vím, že i kdybych se rozhodla vrátit se do sedla až za půl roku, začneme bez problému zase tam, kde jsme skončili.
Teď je pro mě ale nejdůležitější udržovat svoje koně zdravé a spokojené. Jestli jsem si něco za posledních několik měsíců uvědomila, tak je to fakt, že pokud se chci věnovat tréninku koní, je potřeba řešit problémy komplexně. Trénink jako takový je pouze zlomek z celého procesu.
Proto se teď zaměřujeme na více věcí a může to vypadat, že nic neděláme. Ve skutečnosti se posunujeme mílovími kroky vpřed. Trávím se svými koňmi čas a buduji s nimi skrze malé detaily důvěru. Komunikace je mezi námi mnohem čistší a pro mě je zpětná vazba srozumitelnější. Trénujeme chození od stáda a když jsme připraveni, zkoumáme pomalu cizí prostředí. A další věci, co se týkají managementu - běžné prohlídky, jestli je vše ok, kopyta, úprava krmné dávky atp…
Na první pohled toho děláme málo. Ve skutečnosti do koní vkládám stále stejně velké množství energie, jen do věcí, které na ten první pohled nejsou vidět. 😇
📸 ❤️
28/05/2023
Všechno to začíná u nás. ❤️
Z knihy Akademické Jezdecké Umění od Benta Branderupa
18/05/2023
JAK JE TO SE MNOU?
Slíbila jsem vám příspěvek o Strakáčkovi, ale projednou taky upřednostním sebe, protože vám to taky trošičku dlužím a mnohé to vysvětlí.
Spousta lidí, především mých známých, mě má občas problém pochopit. Nejsem jednoduchý člověk a někdy je i pro mě těžké chápat sama sebe. Začneme tedy úplně od začátku.
Když jsem se narodila, dlouho jsem nedýchala. Prakticky jsem nežila, ale nějakým zázrakem jsem to zvládla. Pamatujete na můj příspěvek o ztracených koňských duších? To přesně se může stát i lidem. A to přesně se stalo mně. Něco se kvůli tomu změnilo. A myslím, že to má velký vliv i na můj současný život.
V kombinaci s tím jsem taky přirozeně velmi hypersenzitivní člověk. To znamená, že na všechno reaguji přecitlivěle, všímám si detailů a moji náladu často může změnit absolutní maličkost.
A taky jsem dost velký introvert 😃.
Už když jsem byla malá, začala jsem mít s emocemi problém. Nastoupil režim, školka, škola, musíš, nebreč, jez, dávej pozor, udělej tohle, nevymýšlej si, to přece zvládneš a mimo to všechno ještě mí posmívající se spolužáci za každý detail a někteří kamarádi, kteří vlastně vůbec kamarádi nebyli. Bylo toho moc. A postupně ještě víc a víc. Jelikož tempo učiva ve škole bylo rychlejší, než můj proces učení, začala jsem se z toho hroutit. Nemůžeš si dát pauzu, vydechnout a odpočinout si, protože na tebe nikdo nepočká.
A tak nebyla jiná možnost, než vypnout. Rezignovat. Prolezla jsem skoro celou základní školu v naučené bezmoci, s vypnutými emocemi.
Celé se to začalo měnit až na soukromém gymnáziu, kde mě podpořili v tom, abych se zamyslela nad tím, co v životě doopravdy chci. A tak jsem úplně přestala studovat a začala jsem se vzdělávat sama - učit se to, co mě baví a zajímá - koně a s tím spojený seberozvoj.
Díky změně přístupu ke koním jsem změnila i přístup k sobě, začala jsem se otevírat a naslouchat svému tělu a svým pocitům.
⬇️ Pokračování v komentářích ⬇️
16/05/2023
“Narovnej se!”
To jsme asi na jezdecké lekci někdy slyšeli úplně všichni. Ano, naším cílem je sedět na koni rovně. Ale jak už to tak bývá, má to svůj háček…
Každý jsme jiný a máme své křivosti a ztuhlosti. Je možné, že abychom na koni seděli na pohled hezky a rovně, neuděláme to lusknutím prstu. A často ani ne v průběhu jedné lekce. Někteří z nás toho nebudou schopni nikdy (ale mějme na paměti, že vypadat na koni hezky a mít “ideální sed”, není totéž jako umět jezdit - uvolněně, funkčně a v rovnováze). Každý potřebujeme trochu něco jiného.
Když se řekne “narovnej se”, je to samozřejmě myšleno v dobré víře, že se snažíme jezdce posadit na koně lépe. Bohužel to ne vždy funguje. Potřebujeme totiž jezdci vysvětlit, co potřebuje k tomu, aby se narovnal. Což je pro každého trochu jiné. Co je ale velmi podobné je reakce jezdce, který se snaží “narovnat”. Prohnutá záda, ztuhnutí, ztráta rovnováhy.
Tak se pojďme pro dnešek zamyslet, co to na koni (nebo i na zemi) dělá s námi a jestli nám to pomáhá, nebo spíše škodí.
A rychlá rada pro všechny? Uvolnění, uvolnění, uvolnění. 😁
22/04/2023
Co je (nejen) na jezdectví nejnáročnější?
Když se toho děje nejvíc, máme pocit, že se neděje nic.
Když se nám podaří najít rovnováhu a netlačit vše silou, je to tak nezvyklá lehkost, že je těžké uvěřit, že to opravdu funguje. 🙈
A to neplatí pouze pro ježdění na koni, ale celkově v životě.
Spousta lidí se potýká s pocitem, že toho dělají málo. Že by toho měli dělat víc. Čím víc na věci tlačíme, tím víc jdou proti nám do opozice. Čím víc sami sebe někam tlačíme, tím víc nám jde celý život do opozice.
Každý máme nějakou svoji cestu, kterou se máme vydat. Je to osud. Až když si tohle uvědomíme a najdeme tu naší opravdovou cestu, začne nám život hrát lépe do karet.
Možná si teď někdo řekne, že jsem utekla od původního tématu. Neutekla 🤭. Protože to je všechno propojené. A když my najdeme rovnováhu v životě a začneme žít “v lehkosti”, pomůže nám to najít i rovnováhu v sedle a celkově v tréninku 😁.
S tím se pojí také jedna otázka, na kterou tuším odpověď, ale stále ji mám nezodpovězenou…
Je možné dosáhnout opravdového jezdectví, aniž bychom našli rovnováhu v životě?
13/04/2023
Aby těch novinek za poslední dobu nebylo málo… 🤭
Na začátku května se kluci budou stěhovat do nové stáje 😁. Já jsem neskutečně natěšená a doufám, že jsme vybrali dobře a chvilku tam vydržíme 😇.
Z čeho mám největší radost je, že kluci budou moct být ve smíšeném stádě s kobylkama 🥳 A pro mě neomezená otvírací doba, takže časově mnohem větší svoboda 🥰
Držte nám palce, ať to všechno klapne ☺️
10/04/2023
Spousta z nás má v hlavě určitou představu jak by to mělo vypadat správně, co je naším cílem. Tuhle představ bychom si měli udržet a směřovat k ní.
Máme ale taky spoustu představ, jak by to nemělo vypadat. Tyhle představy doporučuji zahodit.
Proč?
Protože i přesto že tyto pozice nejsou naším cílem a víme, že je to biomechanicky špatně, je důležité, aby se v nich kůň dokázal pohybovat.
Proč?
Protože kůň čas od času ztratí rovnováhu, nebo se nějak rozhodí, lekne se a uskočí, při blbnutí ve výběhu udělá neobvyklý pohyb… my můžeme tréninkem zajistit to, že můžeme tyto neobvyklé pozice a pohyby prozkoumávat společně a v klidu a tím zvýšit adaptibilitu těla koně, čímž se snižuje riziko úrazu.
Všimli jste si někdy, jaký je to paradox, že koně hobby jezdců, co jezdí po lesech, si žijí na pastvině naprosto bez problémů a mezitím například drezurní sportovní koně, od kterých je logicky očekáváno mít tělo silné a odolné, jsou do výběhu pomalu obalení bublinkovou fólií a přesto jsou náchylnější k úrazům?
Kůň hobby jezdce má k dispozici pastvinu s různými nerovnostmi a překážkami, které musí denně překonávat a chození po lese je taky pro tělo náročnější na adaptaci, než písek na jízdárně. Takový kůň bude logicky mít mnohem lepší schopnost se přizpůsobit/ vrátit se zpět do rovnováhy, než kůň, který trénuje na písku a je nucen pokaždé se hýbat ve stejném rámci. (Zjednodušený příklad, svět samozřejmě není vždy tak černobílý 😁)
Chápete moji myšlenku?
Rozmanitost tréninku je velmi důležitá jak pro koně, tak pro nás. 😇
07/04/2023
Všechno nejlepší k 8. narozeninám, Quebíčku! ❤️
Další rok uplynul tak rychle a přitom se do něj vešlo tak moc.
Pomohl jsi mi najít cestu kousek blíž k životní rovnováze.
Díky tobě jsem si uvědomila, že některé věci není potřeba tolik hrotit a stresovat se nad nimi. Na druhou stranu ale taky není možností před problémy zavírat oči.
Naučil jsi mě, jak se vrátit k tomu, co znám a co mi dává smysl, když mám pocit, že ztrácím cestu a nevím kudy dál.
Naučil jsi mě udržet se v sedle i skrze prostornější pohyb 😂 (bez toho, aniž bych z tebe někdy spadla 🫶).
Dáváš mi vždy jasnou zpětnou vazbu, ať už je pozitivní, nebo negativní.
Naučil jsi mě na věci nespěchat a být trpělivější, protože ta nejdelší cesta, je ta nejjednodušší, nejkvalitnější a přesto, že je to trochu paradox, nejrychlejší.
Díky, kamaráde. ❤️
03/04/2023
Nedělat nic je pro koně velmi důležité.
Budujeme a prohlubujeme tím vzájemný vztah, učíme koně, že ne vždy, když nás vidí, se jde něco dělat a máme spoustu času ho pozorovat, jak se chová a co dělá, když je mu dán prostor a nic se po něm nechce.
Taky pro nás je to dobrá zpětná vazba. Je pro nás těžké se na chvíli úplně zastavit a vydechnout?
Nejsme moc ve spěchu? Netrápí nás nějaké problémy, které se snažíme potlačit? Nemáme na sebe nesmyslné požadavky, jako třeba že bychom místo těch 10 minut radši měli jít dělat “něco užitečnějšího”?
V dnešním světě je pro lidi naprosto běžné potlačovat svoje myšlenky a emoce 24/7. A je taky naprosto v pořádku, že je ze začátku hodně těžké vypnout, být sám se sebou a nechat myšlenkám a emocím volný průběh.
Ale věřte, že kůň tu změnu ve vás okamžitě pozná a nejspíš se mu i dost uleví ❤️.
22/03/2023
KOMPLEXITA JEZDECTVÍ
Vídám obrovskou spoustu případů, kdy se lidé zaměřují na jeden specifický problém. Např. “Kůň nechce chodit z výběhu.” “Kůň se šklebí při sedlání.” “Vyhazuje pod sedlem.” “Nereaguje na pomůcky podle mých představ.” “Nechce zvedat nohy.” Atd. atd…
Bohužel to často k vyřešení problému tak, aby se nevrátil, nestačí. Protože za těmito problémy bývá skrytá nějaká příčina. Ale jak tuto příčinu najít? Může to být vlastně úplně cokoliv - od koně, který je prostě jenom citlivý a špatně reaguje na člověka, po vážný zdravotní problém. Musíme se naučit dívat se na věci komplexněji. Vidět koně jako celek. Spojovat si všechno dohromady, protože všechno je to propojené… Proto apeluji na všechny majitele koní. Vzdělávejte se a ne pouze v práci s koňmi jako takové.
Můžete přijít za trenérem, který vám začne řešit problém, ale nemusí si všimnout třeba toho, že má kůň špatná kopyta a pohyb je pro něj bolestivý… Nebo koně “odnaučí” vyhazovat, ale nevšimne si, že mu nesedí sedlo a při práci trpí… příčiny zůstavají, jen vylezou na povrch skrze jiný problém… nebo se problém začne stupňovat a kůň začne být velmi nebezpečný, protože k vám ztratí důvěru. Když máte štěstí, samozřejmě vám i trenér řekne, že je něco špatně a nemá cenu po koni nic chtít v tréninku, dokud se nevyřeší příčina. Ale nespoléhejte na to.
Stejně tak nespoléhejte na svého kováře, kopytáře, fyzio, chiro, vet, zubaře, sedláře atd… Chovejte k nim respekt, protože to přece jen jsou odborníci, kteří toho ví mnohem víc než my, ale pozorujte, co dělají, poslouchejte, co říkají a když si nejste jistí, tak požádejte o názor někoho dalšího.
Sami se naučte od všeho alespoň úplné základy, abyste se dokázali podívat na vše jako na celek a usoudit, jestli někde náhodou něco nehraje. Výcvik koní nemá smysl, když se zároveň neřeší i ostatní aspekty.
Řešili jste někdy u koní nějaký takový problém? V čem jste nakonec našli příčinu? Často to bývají věci, u kterých by nás ani nenapadlo, že mohou mít spojitost 🙂.
17/03/2023
Tahle myšlenka ve mně kdysi zarezonovala natolik, že jsem musela na chvíli odhodit knihu a napsat si ji. Nedávno jsem na ni narazila v poznámkách. Tuhle dvousečnost opakovaně zažívám na vlastní kůži v různých podobách. Stejné cvičení můžu zkoušet klidně několik měsíců, nejde nám to, pak se najednou rozsvítí žárovka a to samé cvičení, jen s jinou myšlenkou, záměrem a úhlem pohledu, funguje! Stalo se vám to někdy taky? Proto doporučuji, než se začnete těžce pokoušet měnit vše od základů, hledat změnu v sobě… 🫶
16/03/2023
Quebec hledá nový domov.
Pro někoho z vás to může být šokující info, někdo už možná zahlédl inzerát u mne na fb.
Proč jsem učinila tohle rozhodnutí?
Protože pro sebe nejsme ideální. Koně nám nepřichází do cesty jen tak pro nic za nic. Já jsem měla pomoct jemu a on zase mně. Což jsme oba učinili. A je čas se zase posunout dál. Dřív, když jsem měla jen Balua, jsem přemýšlela, jak někdo může jen tak koně prodat. Jestli bych to dokázala a proč bych to vůbec udělala. Teď už vím, že když to není 100%, je naprosto v pořádku koni najít lepšího majitele a sobě popřípadě lepšího koně - chápete doufám, jak to myslím - někoho lepšího ve smyslu, že budou zkrátka lépe v souladu. Nemáme spolu žádné problémy nebo nic podobného. Je to čistě “energetická” záležitost. 😇
P.S. - Toto není inzerát. Q už svoje zájemce má a už jen zkoušíme, jestli to do budoucna bude fungovat - lépe než se mnou, abych si byla jistá, že má toho nejlepšího parťáka pod sluncem 😁
12/03/2023
Je to jednoduché a udělá to hodně… Zkuste se na chvíli zamyslet. Dáváte koni tolik času, kolik potřebuje? Nespěcháte na něj zbytečně? Je těžké si to v hlavě uvědomit, ale když budeme brát věci pomalu a nebudeme zbrklí, posune nás to mnohem dál. 🫶
11/02/2023
Čumáček 🦄❤️
27/01/2023
PRIORITY
Nemusíš. To je slovo, které si opakuji zejména poslední dobou opravdu často. Vy byste možná měli taky.
Kolikrát jste měli špatný pocit z toho, že váš kůň dlouho nebyl pod sedlem? Dlouho nebyl venku? Dlouho jste se mu nevěnovali? Něco vám řeknu. To, že se za to budete cítit špatně, problém nespraví. Chyba není ve vás, ale ve vašich prioritách. Možná cítíte, že máte s koněm nějaký nedořešený problém, nebo prostě máte pocit, že ho máte nechat být. Co když je to správně? Co když by vaší prioritou mělo být pouze dát koni čas? A nebo naopak víte, že by kůň šel pracovat moc rád, ale něco nehraje z vaší strany. Máte dostatek energie na to, abyste koni dali 100 %? Neměli byste si přeskládat priority a zaměřit se radši sami na sebe a na svůj odpočinek a self-care?
Tohle je pro mě za poslední rok opravdu velké téma. Minulou zimu jsem byla naprosto bez energie, ale i tak jsem ve stáji byla pořád a pamatuji si, že jsme s Baluem pracovali celkem často. Pak přišlo jaro a léto. Někdy v tomto období pro mě přišel velký zlom. Moc nevím kdy a jak přesně se to stalo, ale rozhodně se spoustu věcí změnilo. Především v práci s mými koňmi jsem otevřela oči a řekla jsem si, že musím něco změnit. Když jsem začala opravdu naslouchat nejen svým koním, ale i sobě, začaly se dít věci. Byl to náročný zbytek roku, ale teď se mi to všechno vrací zpátky. Ve srovnání s minulou zimou dokážu mnohem lépe hospodařit se svou energií a dokonce zvládám žít i osobní život (který před rokem prakticky neexistoval). Celkově si připadám mnohem šťastnější a to se projevuje i na práci s koňmi - sice se na jízdárnu dostaneme dvakrát do měsíce, ale za to jsou tréninky vysoce efektivní. Tak se taky zamyslete, jestli byste ve svém životě nepotřebovali změnu. Protože není nic lepšího, než žít život, který je v souladu s Vámi. 🥹❤️
15/12/2022
OBSEDNUTÝ KŮŇ
Slovo obsedání jsme u koní určitě někdy zaslechli. Ale ne vždycky nám byl vysvětlen přesný význam. Možná proto, že si pod pojmem “obsednutý kůň” každý představíme trochu něco jiného.
Pro někoho stačí pouze představa koně, na kterého si sedne a on poslušně stojí. Někdo si představí koně, který s jezdcem zvládá všechny chody. Každý máme trochu jinou definici a nemyslím si, že je to vyloženě špatně.
Tohle si pod pojmem “obsednutý kůň” představím já - kůň se s člověkem cítí bezpečně a důvěřuje mu. Je sebevědomý a důvěřuje taky sám sobě. Uvědomuje si svoje tělo a co se s ním děje. Když v sobě pocítí nějakou tenzi, je sám schopen si pomoct a uvolnit se. To jsou podle mne klíčové věci k tomu, aby kůň přijmul jezdce na zádech. Při prvním sedlání, nasednutí, rozejití atd. se už v ideálním případě kůň nic nového neučí (když opomenu trochu jiné pobídky ze sedla, ale to už je pro mne kapitola přiježďování), pouze si zvyká na ten pocit a zpracovává, co se děje. Za mě je zkrátka všechno to důležité obsaženo v psychické přípravě a to “obsedání”, které si všichni představíme, by měla být finální třešnička na dortu - něco co máme za odměnu a těšíme se na to, protože koni rozumíme a vidíme, že je na tu situaci připraven a nic ho nerozhodí 😇.
12/12/2022
Štěstí. Láska. Klid a mír.
Je to tak jednoduché a tak krásné, přesto má spousta lidí problém to najít. Hledáme a hledáme, jen kvůli tomu, abychom si uvědomili, že to všechno už máme. Teď a tady.
08/12/2022
Když jsem ještě jezdila v oddílu, rukavice pro mě patřily k základnímu vybavení jezdce. Nebylo nic neobvyklého, že když jsem si je zapomněla, odcházela jsem z tréninku téměř pokaždé z puchýři na rukou. U některých koní jsem měla ruce odřené i s rukavicemi. Taky si pamatuji, že mě trenéři vždy neustále napomínali, že mám pevně sevřít pěsti, že kdyby kůň za otěž zatáhl, tak ho neudržím.
Dnes to mám úplně jinak a stejně jako na spoustu věcí i na tohle téma nahlížím z úplně jiného úhlu pohledu. Rukavice nosím nerada, pokud mi doslova nemrznou prsty 😆. Své ruce se snažím mít vždy uvolněné, otěž mám často jen tak “položenou” v ruce. Kdyby to bylo potřeba, vždy můžu otěž chytit pevněji. Když jdete ze schodů, taky se stále nedržíte zábradlí, jako kdybyste padali 😄. Jemná a uvolněná ruka mi umožňuje mnohem lépe vnímat a komunikovat s otěží. Pokud by se stalo, že mám po tréninku (ať už ze země, nebo ze sedla) odřené ruce, je to pro mě zpětná vazba, že je něco špatně a je potřeba zjemnit a vrátit se o krok zpět. Protože jemný a uvolněný kůň v rovnováze se vám do otěže nikdy neopře.
Co vy? Jste team rukavice nebo bez? 😇
Address
Alerts
Be the first to know and let us send you an email when Nasloucháme koním posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.
Contact The Business
Send a message to Nasloucháme koním:
Videos
Q 12.4. ❤️🍀 #horse #horses #equestrian #kůň #koně #pferde #holštýn #holsteiner #horsesofinstagram #horses_of_instagram #horsestagram #instahorses #horseriding #dressage #bitlessriding #horseofinstagram #freehorse #happyhorse #equine #horsephotography #photooftheday #equinephotography #horsemaship #horsephoto #equinesofinstagram #horselife #horsepower #artofriding #jezdectvi #jezdeninakoni
Shortcuts
- Address
- Alerts
- Contact The Business
- Videos
- Claim ownership or report listing
-
Want your business to be the top-listed Pet Store/pet Service?
Share
