Holka ze severu

17/04/2024

**Nevzdávejte se!!!**

Občas se nám stane, že někdo dorazí na trénink, tam se objeví problém, který je naprosto běžný (startování po psech, naprostá ignorace, nulová poslušnost etc.), ale pro daného majitele velmi nečekaný a nepříjemný. Situace se na místě nějak vyřeší, je ale nad slunce jasné, že to správné řešení bude potřebovat ještě hodně péče, přesto už ale daný tým nikdy nevidíme. Nebavíme se tu o lidech, kteří nás neznají, kteří po jednom tréninku zjistí, že nejsme my nebo naše metody jejich šálek čaje. Ti, o kterých tu píšu, jsou naši dlouhodobí dobří klienti. Proč se to děje? Je zde několik faktorů.

Většina prvních problémů přichází v době, kdy nastupuje puberta, u fen je to často při či po jejich prvním hárání. V tuhle dobu se mezipsí komunikace může výrazně změnit (Lenka Blachová označuje psí kluky heslem BLBEC VE VÝVINU). Komunikace páníčka směrem ke psovi se často v chlupatých uších mění na jemné šumění lesa kdesi v dáli, kterému ale vůbec není potřeba věnovat pozornost. Máte zkrátka pocit, že máte na vodítků úplného debila, přitom ve školce byl to nejšikovnější štěňátko. Když se k tomu přidá třeba nějaké složitější období ve vašem soukromém životě, člověka může zcela pohltit pocit vlastní neschopnosti, studu, že svého psa nezvládá, má pocit, že ho všichni soudí, ideálně k tomu přidáme ještě výčitky svědomí, že jste se psovi dostatečně nevěnovali, když to opepříme ještě špetkou oblíbeného sebemrskačského SakraTohleŘíkalaŽeSeStaneKdyž.... Máme tu solidní pocit frustrace a nulový pocit sebeuspokojení. Věnovali jste tomu přeci tolik času a peněz A NIC!!! Ten h***l si stejně děla, co chce, a vám v téhle situaci vůbec není dobře.
Věřte tomu nebo ne, ale i my, trenéři, přesně víme, co se odehrává ve vašem nitru, i my se tak občas cítíme. Všechny tyhle šoky a neúspěchy máme za sebou a spoustu jich máme ještě před sebou. Nemysleli jste si, doufám, že mé něžné označení Čubko pro tu nejlepší holčičku pod sluncem vzniklo z lásky, když bylo všechno sluncem zalité, že ne?
Jako nejjednodušší řešení se nabízí se na celé cvičení se psem vykašlat a na tréninku už se nikdy neobjevit, minimálně se vám uleví, ale problém nezmizí. Kromě tréninků se člověk tak nějak začne podvědomě vyhýbat i krizovým situacím, svému psovi dost často přestane věřit a nějakou dobu se zdá, že problém zmizel jak mávnutím kouzelného proutku. Bohužel, většinou tomu tak opravdu není.
V tuhle chvíli se mi v hlavě vždy přehraje:
„Děláš velkou chybu, Jaromíre. To se ti jednou vymstí.“

Věřte, že jednoduchá řešení ve většině případů nevedou k jednoduchému životu, bývá to spíš naopak... Věřte, že my trenéři vás i to, co se děje, většinou chápeme a zbytku to vysvětlíme. Rázem zjistíte, že na ty psí problémy vlastně nejste sami a hlavně i v tomhle případě platí, že čím dřív něco řešíte, tím líp.
Tak hlavu vzhůru, zatněte zuby a do boje!

14/04/2024

** Nedělní chvilka poezie**
První třída = první recitační soutěž... Výběr nechali na mně :-).

Óda na psy
(Jiří Žáček - www.jirizacek.cz)
I když se mi psí rasy pletou -
však je jich také víc než dost,
zkusím to říci jednou větou:
Hafani jsou tu pro radost.

Pořiďte si psa nebo fenu -
polidští děti, ba i vás.
Dopřejte si ho za odměnu
a život bude plný krás.

Za pouhou stravu, za přístřeší
ohlídá dům i zahrádku,
a ještě ho ta služba těší.
Hafan je ctitel pořádku.

Přestože pořád něco kouše
a v noci vyje na měsíc,
pes neublíží ani mouše.
A umí toho ještě víc.

Hraje si s vámi na honěnou
a vyvenčí vás na to šup,
nikdy se nepře s vaší ženou
a rád jí dojde na nákup.

Hafan je věrný přítel lidí,
hafan je prostě samý klad.
Neválčí, nelže, nezávidí -
může vám sloužit za příklad.

Psi nepropadnou nikdy skepsi,
mají nás rádi ostošest.
A za tu psinu, co je se psy,
píšu jim ódu na počest!

31/03/2024

Pachatelé jsou zase zpátky na místě činu. Já to tu prostě miluju :).

20/03/2024

** Pozor, psi koušou - i do dětí! **

Jednou mě takhle ráno zastihl zoufalý telefonát mých klientů. Měli v té době 5 let starého samce německého ovčáka a dožadovali se jeho okamžitého utracení, protože se právě pokusil zabít jejich vnuka.

Emoce, emoce a zase emoce! ... a zcela pochopitelně ...

Art byl statný pes, jeden z mála ovčounů, co to má v hlavě srovnané, štěká, když je to potřeba, rodinu bezmezně miluje, pozemek si ohlídá, ale není to žádný rapl. Znala jsem ho od štěněte a přišlo mi velmi zvláštní, že zrovna on by se rozhodl zlikvidovat dítě, notabene, když ho měl docela rád. Vzhledem k tomu, že jsem z majitelů nedostala kloudnou větu, tak jsem vyrazila na místo podívat se, co za drama se odehrálo.

Art mě přivítal, jak měl ve zvyku u dobrých známých, ale byl jak zpráskanej pes. Majitelé ho zběžně odveleli do kotce. Za chvíli vypustili na zahradu vnuka, chlapeček asi 2 roky s modřinou na hlavě. Při bližším zkoumání byly dobře patrné 2 díry po špičácích - jedna na tváři, druhá nad okem. Kluk si vesele běhal, psa zavřeného v kotci se nijak výrazně nebál, pes na něj vrtěl ocasem a měl snahu lízat ho přes mříže. Takhle opravdu nevypadá ovčák, co zabíjí batolata. Majitelé ale stále trvali na svém, už byli staršího data výroby, jak sami často říkali, a některé věci řešili prostě postaru.

Dali jsme si čaj a začali vše rozebírat. Majitelé se trochu uklidnili a byli schopni už docela věcně odpovídat na otázky. Po chvilce připustili, že takhle smrtelný útok asi opravdu nevypadá a že kdyby Art chtěl to dítě zabít, tak to se svými 40 kily asi i udělal.
No zkrátím to, dítě bylo u babičky s dědou na prázdninách a každé ráno začínalo stejně, chodili vybírat vajíčka ke slepicím. Po pár dnech už Lukáš ,,běhal" napřed, Art vedle něj běžel a poštěkával. Trvalo to ještě pár dní a Art prostě přiběhl a kousl. Hádáte správně, pokud si myslíte, že to byla Artova každodenní zábava již několik let, která byla vždy zakončena tím, že první vejce dostal. No a teď hrozilo, že tam první nebude...
Vše jsme rozebrali, nastavili managment a světe div se, žádné další pokousání se nestalo, Art s Lukášem vycházeli úplně v pohodě a vidět rozzářené dětské oči, když vedl svého hrdého a zodpovědného pejska na procházku, to bylo prostě super!

Pokousání u dětí jsou vždycky průšvih a bohužel se dějí a dít budou. Často i když se snažíte sebevíc...
Častokrát se ale my dospělí nesnažíme a ještě nám to přijde vtipné.
Prosím, pokud máte psa a dítě, naučte se psí komunikaci, učte své dítě hranice, co si ke psu nesmí dovolit.
Skvělý seminář na toto téma má Štěpánka Živčáková, měl by být v brzké době i online.
Prosím, vzdělávejte se!

https://www.youtube.com/watch?v=4RXmFXA3QhM

14/03/2024

**Jak jsem si vybírala chovku maďara**

Když mi odešli bíglové, věděla jsem, že si je znovu pořídít nemůžu, jednak jsem měla v životě dost i jiných výzev, než zda je zrovna dneska odvolám od srn, a jednak paní Colombová moc nedávala jejich chlupy ani suchý anglický humor. Sešli jsme se u rodinné rady, já byla pro psa, paní Colombová už žádného psa nechtěla, tož jsme dospěli ke kompromisu a shodli se na maďarovi, což je vlastně pes jen tak napůl (a hlavně dlouhonohý zrzky jsou holt in i u psů :-)).

Jelikož vím, že není všechno zlato, co se třpytí, tak taky vím, že ne každý maďar s PP je to, co bych chtěla mít doma. Začal výběr! Měla jsem celkem jasná kritéria a naštěstí i lidi, co se kolem maďarů pohybují, takže jsme dali hlavy dohromady a vypadly nám z toho 2 chovky a já zkusila ještě jednu NoName pro jistotu. Snažila jsem se vybírat po rodičích, kteří nemají jen základní zkoušky a mají vyšetření DKK s nulou. Zdálo by se, že nic nesplnitelného, ale zas tak jednoduché to nebylo...
Všem 3 chovkám, kterým se měla rodit štěňata v blízké době, jsem napsala mail/zavolala, kde jsem se představila, napsala podstatné věci o sobě a svých zkušenostech, zjistila, jestli mají vše zadané, a popsala, proč bych ráda právě maďara a co s ním mám v plánu.
Musím říct, že po 25 letech u bíglů, kde mě lidi znali, sice mě půlka nesnášela a druhá si myslela, že jsem jeblá, ale všichni věděli, že psi se u mě mají fajn, bylo trochu drsné vystřízlivění, že pro lidi od MOK jsem úplně poslední nikdo :-).
Docela dost mě překvapilo, že už při prvním písemném/telefonickém kontaktu se ale dost věcí vyjasnilo, takhle rychle jsem to nečekala. Druhý kontakt pak byl ve všech případech osudový.
Moje požadavky a představy, drobná akční fena, vzhled není důležitý, chci ji zkusit uchovnit, určitě chci splnit loveckou upotřebitelnost, chci s ní běhat agility, canicross, jezdit na biku, cvičit obečko a hlavně žít. Jako veterinář a trenér ji můžu nabídnout dobré žrádlo, dobrou péči, pravidelné aktivity a obří lány a lesy na každodenní běhání.
NoName chovka měla vrh A po dobrém psovi a průměrné feně. Na můj email odpověděla ve stylu, že zájemce nějaké má, ale že se toho rozhodně narodí asi víc, než má zájemců, ale že to nevadí, protože ten vrh je tak super, že se prodá bez problémů, a rozhodně si bude mezi majiteli ještě vybírat, protože chce, aby ta štěňata hlavně jezdila po výstavách, jelikož budou určitě krásní, což evidentně tomu psovi neposkytnu... No a měli jsme jasno :-). Zcela otevřeně musím říct, že kdybyste se mě zeptali, jak se ta CHS jmenuje, tak si to opravdu nepamatuju a evidentně to ani s tou slávou moc nedopadlo.
V druhé chovce bylo zajímavé spojení, webovky promakané, tož jsem napsala. Přišla mi odpověď ve stylu, jakože zájemců mají dost, ale že se toho třeba narodí víc, tak se mi kdyžtak ozvou. Ale jestli si jako uvědomuju, co je maďar za psa a že je potřeba se mu věnovat a hlavně cvičit!!! Jako asi jsem tem první email napsala svahilsky, ale dobře, stejně mají vše zadané a na mě nic nezbyde.
Do třetí chovky jsem rovnou volala, vyoslila jsem chovatelce, co se stalo a jestli má jako něco volného... Odpověď mě celkem překvapila, pořadníky si nedělá, štěňata zadává, až se narodí a to hlavně podle vzájemných sympatií, takže ať s ničím nepočítám, ale že s nějakou mrňavou fenou na mě bude kdyžtak třeba myslet, kdyby to byl nějaký extrém, ale že se rozhodně neozve hned, protože čert ví, co přežije, a že mi to stejně zarezervuje, až mě uvidí, dřív ne... Jediné, před čím mě všichni varovali, že je to OPRAVDU VELKÁ CHS a že to je proti přesvědčení spousty lidí.
V první CHS jsme obě s chovatelkou pochopily, že spolu nadále nechceme být nijak ve spojení, takže jsem vrh přestala sledovat. Další dva vrhy se narodily v podstatě téměř současně. Jeden vrh byl inzerován, druhý ne. Jelikož první byl inzerován, tak jsem nabyla dojmu, že teda asi nejsem vhodný majitel, když jsou ve vrhu volná štěňata, ale nikdo mi nedal vědět, že je jedno pro mě. O to větší bylo mé překvapení, když mi přišel po nějaké době email, že se mi narodilo štěňátko, ať zaplatím zálohu a vyberu si jméno. Mail se tvářil personalizovaně, škoda, že všichni ostatní zájemci nebyli ve skryté kopii ale normálně v kopii. Další, co mě překvapilo, bylo, že ačkoliv mi bylo tvrzeno, že rezervace, až po osobní návštěvě, tak ale zálohu mám platit hned a poslední překvapení bylo, že částka ve smlouvě a v mailu byla o pár tisíc rozdílna. Nu což, vzala jsem si nějaký čas, abych to vstřebala a rozhodla se, co dál.....a pár hodin po tomto emailu (po době, kdy jsem si ho přečetla, neb opravdu nejsem 24/7 online) mi zazvonil telefon: ,,Máte tady tu svojí mrňavou fenu, za 3 týdny se uvidíme a uvidíme, jestli se k Vám nakonec odstěhuje." Problem solved!
Odpověděla jsem tedy na email, že díky, ale že fenu nechci, že jsem popravdě myslela, že tam pro mě žádná není, když je vrh inzerován, a zamluvila jsem si jinde. Můžete hádat, chovatelky se to samozřejmě dotklo, ale co už, stejně bychom si asi lidsky nerozuměly.
Na naší první návštěvě jsem rázem věděla, že jsem se rozhodla dobře. Nebylo to ale kvůli krásným štěňátkům, super příjemnému zacházení se zájemci, jak to většinou bývá... O 2 kotce dál stála nádherná fena jiného plemene, i zeptala jsem se, jestli bude mít štěňata. Majitel se tak na mě podíval a říká: ,,Už měla, ale chovala se jako pí.a, tak jsem ji nechal vykastrovat, tohle nemá v chovu co dělat." Musím říct, že to byl ten okamžik, kdy jsem věděla, že jsem na správné adrese, protože tady se prostě pořád ještě dělá selekce a nechová se na všem! Kéž by takových bylo víc!
Díky Zuzko a Viktore!

PS: Schválně hádejte, která je ta moje :-D.

01/03/2024

Proč Holka ze severu? Inu, to bylo tak...

V roce 2018 jsem se konečně odhodlala vstoupit do toho velkého trenérského světa. Hodně mi k tomu pomohla úžasná organizace IAABC a celé to odstartovala právě její konference v Manchesteru. Čas plynul a udála se spousta věcí, jednou z nich byl i víkend s Františkem Šustou v Trutnově. Při probírání všeho možného přišla řeč i na IAABC a já zjistila, že je v republice minimálně ještě jeden skalní fanoušek, s kterým mě Franta propojil.
Byl asi tak únor 2020, já zrovna přiletěla z Belgie a když už se mi podařilo urvat v práci těch pár dní dovolené, rozhodla jsem se ji náležitě využít. I dala jsem si ,,rande" s Robertem, dalším IAABC milovníkem. Do té doby jsem ho viděla přesně jednou na workshopu u Katky Kůrkové (byl tam jediný nositel XY), takže co jsem o něm věděla? Chodí podezřele nepejskařsky oblečený, rád chroupe mrkev a okurku, má perfektně zvládnutý marketing a chce jet na konferenci do Bostonu.
Sešli jsme se kdesi v Praze a vyrazili na oběd. Potkat se s někým cizím a jít s ním na oběd do vegetariánské restaurace, tak to bylo mega vystoupení z mé komfortní zóny. Nevzhledné jídlo bylo překvapivě dobré a s Robertem se tak dobře kecalo, že jsme vymetli ještě pár vege podniků v centru.
IAABC mi dalo kromě vzdělaní jednu důležitou radu do života. Má lektorka pravila něco ve smyslu: ,,Aby ses stala lepším trenérem/člověkem, musíš nejdřív začít s výcvikem svého vnitřního teriéra!"

,,Hele, víš co je super?" položil mi Robert záludnou otázku.
,,No to teda fakt nevím!"
,,..., že i taková holka ze severu jako ty se takhle vzdělává!"

Můj vnitřní teriér se probral: ,,Tvl, zázrak, že i k nám na vesnici natáhli elektriku, co? Zázrak, že i mimo Prahu žijou lidi, co něco umí. Kdo jsi a co si dokázal, že mě hodnotíš? Co by tomu řekly holky z Ostravy, vždyť tam už je minimálně Zimbabwe podle tebe. Hlavně, že vy, když k nám v zimě jezdíte, máte rozhodně přezutá auta..."
,,Ticho!"
Nádech, výdech, nádech, výdech...
Vždyť on to určitě myslel úplně jinak, vždyť on vlastně ocenil, že se tomu tak věnuju, bylo to vlastně takové kamarádské poplácání po zádech...
Takže Roberte, díky za pochvalu a díky za inspiraci! Škoda, že ten Boston nevyšel...
..a tak, i když už dávno nejsem holka a úplně na severu taky nebydlím, myslím si, že mě to ve finále vystihuje naprosto přesně :-).

The International Association of Animal Behavior Consultants, Inc. elevates animal behavior consulting and training worldwide with ethical standards and the effective use of Least Intrusive, Minimally Aversive (LIMA) practices. The IAABC is a certifying organization encouraging evidence-based educat...

28/02/2024

Život se psy je skvělý, obohacující, specifický a někdy trochu náročný! Já osobně jsem s nimi ušla už hodně dlouhou cestu a věřím, že ještě dlouho budu mít to privilegium kráčet po jejich boku. Právě oni ze mě udělali lepšího člověka. To oni mě naučili milovat bez výhrad, bezmezné trpělivosti (úvozovky si tam doplňte sami), přemýšlet v souvislostech, beze slova pozorovat a učit se, užívat si pobyt na čerstvém vzduchu za jakéhokoliv počasí, rozplývat se nad nejnovějším modelem zateplených gumáků, cvičit jógu... Díky nim jsem potkala spoustu super lidí, kteří umí naslouchat, nesoudí, jsou tolerantní (úvozovky viz výše)... Na poli se psem je totiž úplně f*k, jestli jsi ministr nebo kácíš v lese stromy , v momentě, kdy ti ten zmetek zdrhne, jsi rád, že jsi součástí té komunity, která se neptá, nasedne do auta a vyráží do terénu hledat, vždyť příště to může být jejich pes...
Součástí pejskařské rodiny jsem od roku 1995, zkusila jsem toho opravdu hodně... A s příchodem sociálních sítí a všudypřítomných chytrolínů, kteří mají ve všem hned jasno, mám občas nutkavou potřebu se k něčemu vyjádřit, a právě proto vznikla tato stránka. Nechci obtěžovat na soukromém profilů mé nepejskařské kamarády, stejně nechci ke svým názorům používat stránky cvičáku. Zkrátka, toto je mé bezpečné místo, kde občas přibude nějaký článek s psí tématikou. Je to můj prostor, pro všechny co by měli potřebu si tady honit tričko!
Umím být ironická, cynická, věcná i melancholická, takže nečekejte nějakou jednotnou formu. Doporučuji každopádně nebrat vše smrtelně vážně, vždyť jsem jen Holka ze severu :-).

PS: Maminko má milovaná, čeština není mé hobby, takže odpusť, že to ne vždycky vyjde :-D.