05/09/2023
Poslední dobou jsme byly v poměrně krátké době po sobě vícekrát na jízdárně (konečně zapršelo, tak nepráší povrch a jezdí se tam teď úplně parádně!) a dnes jsem se rozhodla, že toho super povrchu ještě využijeme a na chvíli si zase potrénujeme.
Když Idunn souhlasí s tím, že jdeme jezdit, ochotně se přistaví ke stoličce k nasednutí, což i dnes udělala jako vždycky. Pak asi po 15 - 20 minutách ježdění, zrovna když jsem ze sedla chválila v zastavení za nějaký cvik, se ke mně Idunn otočila hlavou a šťouchla mě čumákem do boty - náš signál, který jsme si vytvořily, aby mi mohla říct, že mám slézt dolů (a už jej nepoužila opravdu hoodně dlouho).
To, že už je to na ni moc, mi nedala najevo tím, že by se při tréninku snad méně snažila, byla protivná, "tupá" na pomůcky, nebo se nechtěla přistavit k nasednutí. Právě naopak byla extrémně vnímavá a ochotná a přišlo mi, jako bychom na jízdárně tančily.
Ten důvod, proč se tak snažila, i když už toho na ni v jednu chvíli bylo příliš, je podle mě ten, že moc dobře ví, že může kdykoli říct "stop". Není to nádhera, když si dva zcela odlišné druhy dokáží porozumět na tak konkrétní úrovni? (A přesto mám pocit, že jsme stále teprve na začátku).
A tak jsem bez zaváhání sesedla, odstrojila sedlo i uzdečku, poděkovala za svezení a šly jsme se jen tak na volno projít. Vydaly jsme se kolem vchodu na pastviny a Idunn se k mému překvapení rozhodla pokračovat se mnou dál po cestě místo do výběhu za stádem. Sice to bylo jen pár desítek metrů, abychom si natrhaly vrbové proutky, které má Idunn ráda, ale... Tak moc to pro mě znamená 🧡. Je nám spolu prostě opravdicky fajn.
A co vy, máte s koníkem dohodnuté nějaké signály, které mu umožní říct, kdy by chtěl práci začít a kdy skončit? 🙂