23/02/2024
Vojebávka Edíka, díl 1594
Zdar parto klabatá, musím si zas postěžovat, jak byla moje bullmaličkost vojebána. Jako klasika, že. Ve středu vod rána mi bylo divný, že nedostávam nic k sežrání, miska furt prázdná. Po vobědě, teda po době, kdy se má dlabat, byl povel, že se de ven. Dem všichni prej. Hm, tak oká. No a za chvilku dveře vod mojí mobilní psí boudy dokořán a že se jede na vejlet. Hahaha, už vidím známou trasu a brzda na Břewnowě před tatíkovou bejvalou kanceláří, Drináčem. Ano, hned skoro před VETE! Přátelé, v čekárně sem tutově získal titul mistra republiky ve vibrování 😅 Ale šup do vordinace, na váhu a MVDr pích mě do zadele voblbovák a šup zas na chodbu. Já se už cpal do dveří, že jako domu, ale vono prd. Za chvilku vyšla sestra a MVDr a pích znova. Teď už něco na chrápání a za deset minut další dávku. Doktůrek ze mě měl asi vítr, neb mi zmastil dávkou pro koně. A proč to všechno? Taková malá generálka, co nešla udělat jinak, než že budu chrápat. Drápy, zuby, blatouchy atd. Pak vím kulový, probral sem se v mrákotách až doma. Ale to není všechno. Naši si pro mě došli, já byl v totál limbu, jen jazyk mi čuměl z klabanu. Jako tatík si máknul. Skoro 30 kilo je kapánek dost na nošení v náručí. A to musím prásknout, že sem zhubnul. Kilo 🤣 Cesta vod VETE do Tatry, vod Tatry k baráku a pak 4 patra h**e po schodoch, po zvukoch… To prej nechceš. Pytel brambor v náručí (tatík povídal, že teda pytel💩💩💩😁 ), co se nedá pořádně vzít. Mamina pomáhala, abych nevyklouzl na schodech… Doma pak hubu na polštář a pořádně probranej +- sem byl až dost pozdě večer. Eště teďkonc sem z toho hin a naši taky. Jako bolestný mi mamina uvařila kilo krkovičky a já jí celou sežral. Takže kilo je Z5😉 Jako teda vůně vařenýho masa mě probrala, já byl jak nalitej a vydával divnozvuky... hůůůůáááávrrrrréééébééé...
PS: Byl sem pochválenej za krásnou srst, já, alergik😉
Takže tak a přejeme hromadně hezkej vejkend