29/10/2021
Svatá pravda z Dobré psí školy v Broumově... 🙏💙
🐶 Dokonalý páníček = trenér psů? 💁
Mám pocit, že mezi lidmi panuje nereálná představa o psích trenérech. Například, že:
Trenér zná odpověď na každou otázku.
Trenér je vždy pozitivně naladěný, nemá špatnou náladu.
Trenér nikdy nezakřičí na svého psa.
Trenérův pes je stoprocentní a zvládne úplně všechno s ledovým klidem.
Trenér je mistr zenu, donekonečna trpělivě komunikuje s každým člověkem (ideálně online a zdarma).
Tak si to pojďme objasnit.
Především - trenér je taky člověk. Neví všechno, ale neustále se vzdělává, aby mohl pomoci co nejširšímu spektru lidí a psů.
Mívá špatné dny, kdy se mu nedaří, ať už v jeho osobním či trenérském životě. Důležité podle mě je, že ví, kam se chce vracet. Nezůstává v nastavení, že je všechno špatně a nic nefunguje. Dokáže znovu kráčet cestou pozitivního tréninku.
I trenér může zakřičet na svého psa, když má těžký den. Pes totiž přesně vycítí, že se s námi něco děje a většinou to promítne do svého chování, které my vidíme jako zlobení. Opět je důležité, že si svůj křik uvědomuje a nesklouzává k němu jako k první možnosti řešení problémů. Někde jsem četla, že je fajn, pokud se toto člověku stane, doplnit psovi pomyslnou kasičku důvěry několika pozitivními zážitky. V praxi by to tedy mohlo vypadat tak, že pokud na psa zakřičím (negativní zážitek pro psa), snažím se během dne udělat např. pět dalších chování, za které pes dostane odměnu a bude se s námi cítit opět v pohodě (pozitivní zážitek pro psa).
Rozhodně neplatí, že trenérův pes zvládá vždy a vše na jedničku. Spousta trenérů vlastní psy z útulků (já jsem jedním z nich), které dávají dohromady. Jsou třeba rádi za to, když s ním zvládnou v klidu návštěvu veterináře, nebo procházku po městě. Což pro jiné lidi může být naprosto normální věc, jenže nevidí pod povrch, kolik práce za tím je. Každý pes má někde svoje strašáky, stejně jako my lidé. Dobrý trenér o nich ví (nebo je zjišťuje), naslouchá psovi, snaží se s jeho strachy pracovat a ukázat mu, že i obyčejný život je fajn.
A v neposlední řadě by měl trenér také umět komunikovat s lidmi. Ale ne s nevyčerpatelnou dávkou energie a trpělivosti. I trenéři můžou být unavení. Občas se setkávám s tím, že si lidé myslí, že mohou žádat radu kdykoliv a kdekoliv. Že jim odpovím během pěti minut, nejlépe ještě přes telefon, ukážu jim jeden nebo dva cviky, které vyřeší jejich problém a bude hotovo. Tak to není. Na problém je většinou třeba koukat komplexněji, ptát se, sledovat. A to za pět minut dost dobře nelze. Pokud se jedná o nezávažné chování,
mohu navrhnout cviky, které zkusí. Ale pokud to potom nejde a pes problémové chování opakuje dál, je třeba osobní setkání, čas, trpělivost a to hlavně ze strany majitele, který se psem cvičí.
☝️ Toto nepíšu proto, abych omlouvala velmi špatné chování některých trenérů ke psům.
💙 Píšu to proto, abychom si připomněli, že každý člověk mívá někdy splín. Něco mu jde hůř. Cítí se nesvůj. A že je to v pořádku. Pokud si to uvědomuje a snaží se zase naskočit do toho dobrého vlaku, v kterém vozí svého psa životem 💙
Díky všem trenérům, kteří cvičíte psy s láskou 💙
