Tento malý pes je hravý a přátelský. Disponuje značnou rychlostí, je to temperamentní a samostatné plemeno, což se ale také projevuje jeho občasnou tvrdohlavostí. Nerad se dělí o své území, což může vyvolávat nepřátelské nálady k jiným zvířatům. Děti však miluje a rád vyhledává jejich přítomnost.Je samostatný, velmi rád odpočívá na nějakém vyvýšeném místě a sleduje okolí. Proto netrpí opuštěností,
když je páníček v práci a nemá neurotické ničivé sklony. Tibetský španěl je v kohoutku vysoký 25,4 cm a jeho váha se pohybuje mezi 4,1 - 6,8 kg. Hlava je v poměru k tělu malá, ale nesena hrdě. Tmavé oči jsou oválné, bystré, uloženy daleko od sebe avšak směřují dopředu. Uši má tibetský španěl bohatě osrstěné, vysoko posazené, zavěšené. Čenich má střední délky se širší bradou s mírným předkusem. Srst tibetského španěla je v obličejové části krátká, na krku vytváří hřívu, jinak je středně dlouhá. Nejběžnější barva srsti má sobolí zabarvení a to od světle hnědé přes zlatou až po mahagonovou. Tibetský španěl má někdy na hlavě bílou lysinku, která je někdy nazývána jako Budhovo znamení. Krk má tibetský španěl kratší, silný a přechází plynule do trupu. Má rovný hřbet a dobře klenutá žebra. Ocas má vysoko nasazený s bohatou srstí, stočený nad hřbetem. Historie
Tibetský španěl, jak už jeho název napovídá, pochází z Tibetu. Jeho původ není zcela znám, a to z toho důvodu, že byl chován pouze v klášterech, kde byl oddělen od zbytku světa. Mniši nepřipustili jakékoli křížení těchto psů s jinými plemeny. Tibetského španěla také dávali jako dar, ale pouze jedno pohlaví, aby zamezili rozmnožování tohoto plemene jinde na světě. Tibetští mniši ho využívali k otáčení posvátných mlýnků s modlitbami. První zmínky o tomto plemeni pocházejí ze 7. století, kdy se objevuje na kresbách. V pozdějších dobách byl také používán k hlídání okolí klášterů, kdy běhal po hradbách a svým štěkotem upozornil na jakékoli změny v okolí, čímž přivolal větší psy - například tibetské dogy, které vetřelce zahnali. Tibetský španěl byl tibetskými mnichy považován za „nositele štěstí". Tento pes je vzhledově podobný pekingskému palácovému psíku. Do Evropy se dostal Tibetský španěl zřejmě na přelomu 19. - 20. století, kdy se angličtí kolonisté vraceli z Indie do své vlasti a s sebou si vzali pár tibetských španělů, kteří dokázali ujít cestu z Tibetu do Indie pěšky. To je však pověst a pravý způsob, jak se dostalo plemeno do Evropy, není znám. V dnešní době se tibetský španěl chová téměř na celém světě, ale i přesto je to plemeno málopočetné a vzácné. Do České republiky se tibetský španěl poprvé přivezl v roce 1987 z Anglie, která je patronátní zemí tibetského španěla. Označení „španěl" se používá pro lovecké psy, ale tibetský španěl tomu rozhodně neodpovídá.
