Můj start do života byl jako každý jiný, měla jsem maminku a tatínka. První měsíce jsem spokojeně žila se svojí psí rodinkou. Pak ale přišel čas najít mi nový domov. To už pro mě tak slavné nebylo. Bráškové a sestřičky pomalu patřili do nových domovů a vypadalo to, že zůstanu sama? Jednou se na mě totiž byla podívat jedna paní a já doufala, že si mě vezme k sobě domů. Paní ale odešla a nechala mě
tu. Hned druhý se však objevili nový lidé. Moc divně voněli – nějakým zvířetem, které jsem neznala. Paní se mi moc líbila a tak jsem jí umyla celý obličej. Koukala na mě a měla slzy v očích, nechápala jsem proč. Slyšela jsem jen něco o tom, že mě někdo označil za přerostlou obludu a nechtěl mě. Nakonec bylo rozhodnuto, tyhle lidi si nechám. Trvalo to ještě dlouho než zase přijeli ale já trpělivě čekala. A jednoho dne byla tady! Zrovna jsem se venku mazlila po jídle s bráškou, když jsem ucítila ten neznámý pach. Vytáhli mě z krabice a já celá rozespalá skoro nevěděla jestli spím nebo bdím. Pak moje nová panička zase plakala ale už mě nevrátila zpátky k bráškům. Nechala si mě položenou na hrudi a pomalu jsme odcházeli. Celou cestu jsem prospala,. Trvalo to snad věčně. Až když se začalo stmívat, auto zastavilo a my dorazili na místo. To jsem ještě nevěděla, co mě vlastně čeká ...
Z prvního večera si skoro nic nepamatuji. Jen pohyby a stále stejný zvláštní pach. A velký růžový pelech, spoustu hraček a jídlo. Když jsem se ráno vzbudila, ležela jsem v teplé postýlce vedle svojí paničky. Bylo to krásné. Já mám paničku! Od té doby jsme nerozlučná dvojka. Kam jde ona, jdu i já. Skoro :(
Každé ráno odchází pryč a vrací se až večer. Aby věděla jak na ni myslím, občas si beru její věci a předělávám je. Knížky, boty, kapesníčky, sluchátka, podprsenky. Jo! a už vím, co byl ten pach. Kočky! A jsou na mě dvě! A taky králík! Nevadí, budu je milovat všechny. Podle toho,co panička říká se jmenuji Sofie – možná taky Fňufka, Ňufka, Hafka, Rotý, Rotík, Rotvík, Trotlík, Puppy, Mimino moje a Hodná holka.
