31/10/2022
😘 🐾
S Abinkou jsme po měsíci a půl nicneděláni o víkendu nastoupily na Memoriál Ing. Vladimíra Dejmka. Ten se nám bohužel nevydařil podle mých představ 🤷♀️
Vylosovaly jsme si los č. 10, který nás poslal na vodní disciplíny. Nástup a rozjezd na jednotlivá stanoviště se protahoval a my první disciplíny začínaly těsně před 11h 🙈 Abinky nejsilnejší disciplína se nám úplně nevyvedla tak, jak bych si přála....do vody šla na své poměry poněkud váhavě a navíc se zastavila u napadaného listí. Na druhý povel už naplavala, prohledala hezky pravou stranu a po té, co měla plavat vlevo se v jednom místě začala točit v kruzích a já začala být mírně nervózní 🙈 Nakonec se mi ji nějak podařilo dostat i na levou stranu a my z ochoty prvně odešly se známkou 3 🤦♀️ Přinášení kachny z hluboké vody bylo už v jejím klasickém podání a bez chyby, takže 4. A jde se na náš obávaný rákos. Rákos Abi nemá ráda a tento byl na ni hodně podmáčený, ale po chvilce váhaní si našla tu nejjednodušší cestu a kachnu odevzdává 🙏 A jde se na nahánění.... Kdo nás zná, tak ví, že tohle je naše achillova pata, ale Abi se z mého pohledu celkem snažila rákos prohledat, ale samozřejmě se to nedá ani náhodou srovnávat s hezkým naháněním, takže jsme si odnesly klasickou 1....
Z důvodu chybějících rozhodčích se malé pole rozdělilo mezi vodní disciplíny a disciplíny velkého pole a my jsme po vodě dělaly ještě vlečky se zvěří pernatou, v tomto případě s kachnou. Louka u rybníka byla na 6 vleček hodně malá a navíc pod velice frekventovanou cestou. Abi nasadím na vlečku, běží hezky, ale po chvíli přeskočí na nedalekou sousední vlečku a pokračuje po ní. Když na konci zvěř není, tak se automaticky vydá hledat dál a než jsem se stihla vzpamatovat, tak Abi už běhá po silnici 🤦♀️ Přísahám bohu, že se mi v tu chvíli zastavilo srdce a já plná strachu a hrůzy v očích jsem se zmohla jen na ni zavolat jménem. Abi se naštěstí okamžitě vrací na louku, cestou zpět ji praštila do nosu stopa a okamžitě se nasadila znova a vlečku krásně dopracovala. Na mě však dolehla hrůza z toho co se mohlo stát, ale naštěstí nestalo, a já jsem se psychicky úplně sesypala - třásla jsem se hrůzou a proud slz jsem nemohla zastavit ani když jsem se hodně snažila 😪. Byla jsem rozhodnutá ze zkoušek odstoupit, ale ostatní vůdci i korona mě ukecali, že to nemáme vzdávat. Přes nekonečně dlouhou obědovou pauzu jsem se jakž takž vzpamatovala.
Na velkém poli začíname společným honem, kde mě Abi překvapila. Čekala bych, že po mém kolapsu se ode mně nebude chtít vzdálit, ale běhala opravdu s chutí a nadšením a my si odnesly 4. A jdeme na vystavení...Abi natahuje zvěř z velké dálky a předvádí krásnou práci, dlouze postupuje a krásně to dopracuje 😍 Bohužel, místo již bylo hodně zapachované, protože ve zhruba stejném místě už byla schovaná čtvrtá slepice a všude kolem ležela spousta peří. Abi bohužel nevystavila tak pevně, jak jsem u ní zvyklá a než jsem se vzpamatovala, spící slepici držela v mordě a hrdě mi ji nesla 🤣🙈 A já se na ni v tu chvíli nemohla ani zlobit, neboť to byla víc moje chyba než její 😂😇🙈
Mohly jsme sice pokračovat s 1 z klidu před zvěří pernatou, ale vzhledem ke všemu, co se ten den událo a vzhledem k mému psychickému rozpoložení jsem se rozhodla ze zkoušek odstoupit.....
Byl to náročný den a opravdu jsem za své, možná pro někoho unáhlené, rozhodnutí ráda a zbytek víkendu jsme si parádně užili ❤️
Foto je ilustrační.
Vizsla von Prague - Hungarian Vizsla Kennel