Už si přesně nepamatuji, co se stalo, ale jednoho dne jsem se dostala březí do útulku, kde jsem porodila 11 nádherných miminek. Všechny moje děti mají svou rodinu, jen já zůstala za mřížemi. Byla jsem smutná, nechtěla jsem jíst a nebylo mi dobře. Po nějaké době za mnou přišla paní, s neskutečně modrýma očima a vzala mě na procházku a do auta, prej si mám sbalit batůžek, že pojedu domů...no jako by
ch do toho baťohu měla co dát, když nemám nic...Ale ta hodná paní říkala, že to nevadí, že i tak mě nová mami bude mít ráda...no moc jsem tomu popravdě nevěřila, ale co mi zbývalo. Tak jsme jeli autem a přijeli jsme na místo, kde byly obrovský věci s křídlama, bylo tam hrozně moc lidí a strašnej kravál, vůbec se mi tam nelíbilo, ale hold prej musím...dali mě do takové malé hnusné klece a naložili do toho velkého železného ptáka. Za několik hodin jsem přistála a oni mě vezli do haly, kde zase bylo tolik lidí...no a tam v té hale začal můj úplně nový život...
