Chs z kouzelného domečku

Shortcuts

• Address
• Alerts
• Contact The Business
• Claim ownership or report listing
• 

  Want your business to be the top-listed Pet Store/pet Service? Click here to claim your Sponsored Listing.

  Country:

  City:

  

Náš příběh

Na začátku všeho byla naše třináctiletá dcerka Maruška, která toužila po křečkovi. A já, jako “uvědomělá matka” jsem ji samozřejmě okamžitě odmítla, protože máme zvířátek víc než dost. Takže to bylo z našeho hlediska rodičů “rozumné”. Nicméně- Maruška po křečkovi toužila, načetla si fůru informací a přesvědčovala nás tak dlouho, až jsem napsala do CHS Z Oříšku a měli jsme štěstí, protože právě dávali k rezervaci mláďátka. Maruška si vybrala samečka Gira na mazlíčka. Ovšem- problém nastal, když mladší Honzík viděl, že tito křečci jsou jiní než ze zverimexů. Giro se nebál, zkoumal svoje nové okolí,nechal se dokonce i pohladit. A tak jsme ještě stejný den jeli do “Oříšku” znovu a dovezli si pro Honzíka Galilea (Galíška, jak mu říká). A děti byly z křečků nadšené. Jarní prázdniny trávily výrobou věcí do klecí a pouštěním křečků všude kolem. A já si bláhově myslela, že to tím skončilo.

Jak se člověk mýlí! Po nějaké době opět naše Maruška (asi to chovatelství všeho zdědila bohužel po mě), a nevinná otázka:” Maminko, nemohli bychom mít malá křeččátka?” Musela jsem si na to sednout. Začala jsem jí právě vysvětlovat, proč to nejde a jak už tak odbýváme kvůli hospodářství spoustu věcí, ale hlavně přátel, nehledě k tomu, že přece je to investice do jejich bydlení.. A pak, jak jsem byla v ráži- jsem jakoby uviděla zpátky sebe samu, jak stojím (pro změnu před tatínkem, protože tohle u nás povoloval jedině on) a je mi úzko z toho, jak mám strach, že mi nedovolí křečka. A vzpomněla jsem si, že on tehdy (na rozdíl ode mne ted) se jen zasmál a povídá: “ No jo, tak budeme mít zase křečka, dobře. Udělám Ti na něj pěkně prostornou bednu (oplechovanou zevnitř), domeček a nějakou zábavu ze dřeva.. Ale to Ti říkám- starat se o to budeš jen Ty sama a to dobře- a s tou bednou mi pomůžeš. Uděláš si čas a budeš měřit a zatloukat hřebíky atd.” Nikdo si neumí představit, jak jsem tehdy zajásala. Pomáhala jsem a když byla hotová, dovezla si svého prvního křečka -Ferdíka. Byl skvělý, nikdy jsem nelitovala....A tatínek? Jen málo lidí ví, za kolik jsem mu v životě vděčná. Myslím, že se opravdu snažil z nás vychovat “normální lidi”, co mají zdravý selský rozum, svoje názory a na nic si nehrají. Jo, táta dokázal být báječný a veselý, nesmírně pracovitý... Kéž by neodešel tak brzy..

A teď to podobně chce dcerka a vysvětluje mi, že křečky miluje, vždyť u nás od jejího dětství pořád nějaký byl.. A CHS chce také proto, že ji teď začala bavit genetika. A nikdy neviděla křečče.. Šlo říct ne? Myslím, že ne. A tak jsem jen kývla. Bohužel jsem netušila, že Maruška už má podchycenu registraci v ČKK, abychom mohli mít oficiální křečky a chovat je podle “etického kodexu”... Prostě, ona je vždy minimálně krok přede mnou. A tak, ačkoli nerada, zaregistrovala jsem se tedy jako dospělá (dětem to není umožněno, takže holt zatím jsem propůjčila svoje jméno), aby mohla vzniknout naše CHS. Naše děti ji pojmenovaly Z kouzelného domečku (tak prý vidí náš domov). A dál- máme chovnou stanici, což jsem nikdy v životě neplánovala. Je ale fakt, že o křečky se vzorově starají děti, “kvetou jim pod rukama”. Já jsem opravdu jen ta “papírová”.

A zatím skutečně nelituji. Zjistila jsem, že křečci jsou úžasná zvířátka, co dokáží dávat mnohem víc lásky a radosti než by se dalo čekat. A dokonce velmi inteligentní. Děti se učí zodpovědnosti a lásce ke všemu živému. A navíc- trochu genetiky opravdu neškodí. Já na ni čas nemám, ale oni o prázdninách ano, a tak jen koukám a zjištuji, kolik jsem toho zapomněla... A tak si myslím, že nakonec- Ti křečci k nám už prostě patří!

 ...