06/08/2023
Den D našeho Avrise, nebo spíš náš...
Od začátku, co se nám Avris vrátil domů, jsme věděli, že se budeme snažit protáhnout ho bonitací. Je to moc hezký pes se skvělým rodokmenem, byla by ho škoda. Každý, kdo tomu rozumí, mě o tom přesvědčoval. Avris mě přesvědčoval o opaku, vykastrovat a neřešit 😂. A tak jsem celé roky byla na vážkách. Z původního blázna, co se bál všeho a všech, byl celkem pohodový pes, lehce nedůvěřivý. Minimálně do té chvíle, než někdo vzal do rukou jakoukoli hůl, či cokoli, co to připomínalo. To bojoval na život a na smrt, jak se snažil dostat pryč (kdo by se tomu po tom všem, co si zažil, divil). A tak jsme v rámci možností trénovali. Bylo to jak na houpačce, sem tam překvapil, jak je v klidu, sem tam se hystericky bál chodce na cyklostezce. Měrka ovšem byl ten největší strašák a to se časem neměnilo. Zkoušeli jsme různé lidi a různé předměty, doma i venku. Vždy to bylo stejné - totální hysterie, kterou postupně zvládl vydýchat, ale chtělo to vždy dost času a konstantní situaci, se kterou se postupně vyrovnal. Rozhodně nemůže přijít cizí člověk s "holí" v ruce přímo k němu a namířit s ní jakkoli jeho směrem.
Takže na bonitaci nic moc. Jenže on by, dle mých měřítek, jak byly připravené holky, nikdy připraven nebyl. Nikdy z něj nebude úplně normální pes. Tak jsem si řekla, že letos to zkusíme a uvidíme. Když nic, kastrace ho nemine 😂. Na jaře nebylo volno a já neměla vyřízené papíry skrz změnu čipu, který byl poškozen. Trvalo to tři měsíce, neboť shodou jmen, to poslali původní majitelce. Ta to nepřebrala a dále už to nikdo neřešil. Takže vykomunikovat ztracené papíry, doložit, že pes už je náš. Papíry přišly ani ne týden před letní bonitací. Tři týdny před si Avris rozřízl packu v rybníku o nějaké sklo. Samozřejmě, že se to nehojilo, musel se několikrát uspávat a znovu a znovu šít. Což jeho psychice taky nepřidalo. V termínu už sice chodil bez kulhání, ale ne na každém terénu. Večer před, když jsem dojela z práce v 8 večer, mi došlo, že jsem z mailu nevytiskla výsledky genetických testů, které tam už dva roky suším, takže povinná ranní zastávka cestou. Místo hladkého víkendového provozu nás zastihla hodinu a půl nehýbající se kolona před Brnem. Takže bylo jasné, že dojedeme pozdě, hodně pozdě 🤦🏻♀️. Vzala jsem s sebou všechny složky, které se jakkoli týkají čehokoli kolem našich psů. Bohužel až na PP Avrise, které jsem před Kubou zavřela do noťasu, když jsem vyplnila přihlášku k bonitaci 🤦🏻♀️. Kdo ví, jak dlouho mi trvají faktury, nediví se, že jsem na to za týden v noťasu nepřišla 😀😅.
A tak jsem si řekla, že nám chce asi vesmír říct, že se na to máme vykašlat 😀. Dojedeme tam jen na výlet, kouknout na Aeiwu. Po dojezdu jsem si vyslechla, že vše doložím dodatečně a že jdeme. Takže návrat do módu, no ty kráso, to bude ostuda.
Měření nebylo tak hrozné, jak jsem čekala, neboť vím, co ten pes umí, když bojuje o život. Nicméně hrozné to bylo. Přesto si nakonec vše nechal dvakrát přeměřit. A že se toho u čsv měří opravdu hodně. Bohužel se tam párkrát protočilo osazenstvo a každou tuto změnu zdatně pořešil. Nakonec není ani takový prcek, za kterého ho mám 🙂. Povahová zkouška byla naprosto v klidu. Cizích lidí si nevšímá a obrany miluje, střelbu neřeší vůbec... A tak se stalo, že to naše pako prošlo bonitací 🐾🐺. Nakonec má i celkem hezký výsledek 🖤.
Povaha u měření je velmi bázlivá s útěkovou reakcí. Povaha při zkoušce vyrovnaný, méně odvážný, výborný. Výška 68 cm v kohoutku. Bez jiných exteriérových nedostatků a výtek.
Jsem na něj neskutečně pyšná, kdo ho viděl na začátku, dokáže pochopit, přesto, že výsledek není reprezentativní.
Díky moc Kačka Hladká, Jiří Drábek, Dana Matušincová a celé komisi, která nás podržela. Sportovní poslušnost - Honza Farkač, který s námi několikrát cvičil měření v davu cizích lidí. A především mému manželovi Roman Linhart, že mě tenkrát, před třemi lety nevyhodil s Avrisem ze dveří a vše si s námi zdatně vytrpěl 🖤
Nakonec máme doma z týraného uzlíčku nervů, co byl schopný i v krajní situaci kousnout, pohodáře a největší chůvu našeho Kuby, navíc k tomu chovného.