04/02/2024
Příručka psího učitele -
aneb co vám na cvičáku možná nestihli říct
Kapitola VI
Výchova psa
Věděli jste, že i nevychovaný pes je vlastně vychovaný.
Jak jsme si již řekli, instinkty svého psa učit nemusíte. Každý z nich je vrozený a i když jej pes nemusí umět používat hned od narození, vždycky dospěje do věku, kdy se začne určitý instinkt projevovat.
K čemu ale slouží a vede výchova? Výchova je vlastně získávání a rozvíjení sociálních dovedností. Dá se říci, že začíná téměř hned po příchodu štěněte na svět. Jde především o ovládnutí psí řeči a rituálů, kterými se projevuje dominance a submisivita s konečným cílem pokud možno “hladkého“ zařazení nového člena do hierarchické struktury smečky (rodiny). Na rozdíl od instinktů, těmto vzorcům chování se již mladý pejsek musí s vynaložením určitého úsilí naučit.
V této souvislosti bychom měli ještě na chvíli obrátit pozornost zpět k vlčí smečce. Vzpomenete si, jak je smečka vlků uspořádána z hlediska povinností a pravomocí? Jsou zde jedinci alfa, jedinec beta, nějaké ty gamy a nakonec omega. Cílem výchovy vlčete je jeho začlenění do této struktury. Tento proces ovšem v průběhu existence smečky nikdy nekončí, je dynamický a postavení jednotlivých členů se může v závislosti na okolnostech, které smečku potkají, měnit.
Vlčata jsou do určitého věku zcela vyčleněna z této hierarchické struktury a užívají velmi výsadního postavení. Jsou ve své podstatě „nedotknutelná“. Prvních pár dní jsou v kontaktu pouze se svou matkou. Ta velmi razantně a nekompromisně brání jakémukoliv kontaktu ostatních vlků ve smečce s vlčaty, jejich otce nevyjímaje. Všichni sice vědí, že se do smečky narodila nová generace, ale vědí to jen po čichu, nikomu není dovoleno se přiblížit a dalo by se říci, že nikdo jiný kromě matky vlčí štěňata v této době ani koutkem oka nezahlédne.
Po těchto pár dnech začne matka dovolovat omezený kontakt. To znamená, že ostatní členové smečky mají dovoleno se přiblížit a očuchat. Nic víc jim vlčice prozatím nedovolí. Teprve, když se mladí naučí samostatně pohybovat, bližší kontakty dostanou zelenou. Ostatně uhlídat tři, čtyři neposedná a zvědavá vlčata (někdy i více) by už jedna vlčice asi těžko mohla zvládat.
V této době se u všech členů smečky plně rozvine instinkt, který jim velí vlčata za každou cenu chránit a zároveň jim neublížit, byť by se na nich pokoušela dopustit jakéhokoliv příkoří. Vlčata mají zkrátka dovoleno hrát si, honit, škrábat i kousat do kohokoliv a kamkoliv a nikdo jim za to nesmí zkřivit ani chloupek. S rostoucí “dotěrností“ se ovšem po několika týdnech situace mění. Vlčata si čím dál ostřejší hrou utvářejí hierarchii mezi sebou a ostatní členové smečky už rovněž přestávají být bezpodmínečně vstřícní k jejich výstřelkům. Často ukončí hru tím, že odejdou, ale nastávají i situace, kdy na vlče slabě zavrčí, vycení zuby, povalí ho nebo se po něm i oženou. Vlčata jsou v této době prostě postupně odkazována do patřičných mezí, co se jejich chování týče. A v tom spočívá jejich výchova. Právě tímto způsobem dochází k jejich postupnému začleňování do hierarchie celé smečky. Část z nich si svou pozici ve smečce najde a obhájí. Ta, kterým se to nepodaří, čeká osud vyhnanců. Po dosažení úplné dospělosti, obvykle někdy kolem druhého roku života, musí smečku opustit a najít si nebo vytvořit smečku novou.
Stejně jako u vlků i u psích štěňat začíná výchova hned po narození. K tomu, aby probíhala zdárně, jsou nezbytně zapotřebí sociální kontakty. Zpočátku jsou to interakce mezi sourozenci navzájem a mezi štěnětem a matkou. Bohužel ve fázi socializace, kdy se štěně vlastně nejintenzivněji učí psí řeč, obvykle opouští matku a sourozence a stává se členem nové „smečky“, tedy rodiny nového majitele. V této době je důležitým přínosem zprostředkovat štěněti alespoň omezený čas strávený ve společnosti jiných psů. Ideální je druhý pes v rodině, ale možností jsou i návštěvy u jiných chovatelů, setkávání se se sourozenci štěněte, různé socializační procházky, případně návštěvy psí školky. Bez těchto kontaktů se štěně nenaučí dobře vyjadřovat a porozumět psí řeči a to může v budoucnu vést k různým problémům.
Neméně důležitým je už v této době samozřejmě také blízký kontakt s člověkem. Přesněji řečeno interakce s novým majitelem a celou rodinou, do které se má štěně začlenit. Do puberty je potřeba ke štěněti přistupovat s velikou láskou, co nejvíce času věnovat různým bezpečným hrám a vyzbrojit se obří dávkou trpělivosti a tolerance. I když pravda, těmi ostrými štěněcími zoubky to někdy fakt hrozně bolí ... 😆
Teprve s přicházející pubertou je na místě postupně změnit přístup, zavést do společného soužití určitá pravidla a s čím dál větší důsledností je začít prosazovat.
Postupem času by to mělo vést k tomu, že si mladý pejsek v rodině najde některou z nižších hierarchických pozic a s ní se takříkajíc sžije a vyrovná.
Pokud se to podaří, bývá to vstupenka do spokojeného a bezkonfliktního života.
A nyní k tomu, proč je nevychovaný pes vlastně vychovaným.
Jak již bylo řečeno, každý pes miluje pravidla, protože bez pravidel nemůže fungovat ve skupině. Pokud pravidla neurčuje člověk, určí si je pes sám. K podobnému problému ovšem dojde i tehdy, pokud člověk sice pravidla podle svého mínění určuje, ale svou nedůsledností případně nekonzistentností dovolí psovi vysvětlovat si a realizovat daná pravidla po svém. Takový pes se pak v podstatě vychovává sám a postupně si do života zavádí vzorce chování, které sice vyhovují psím měřítkům, ale pro život v lidské společnosti jsou více nebo méně problematické. Současně s tím pomalu, plíživě a ve většině případů i úplně mimo pozornost člověka pes pomalu ale jistě stoupá hierarchickým žebříčkem v rodině. Často skončí až na samotném vrcholu žebříčku v pozici alfa nebo někde poblíž. Tím si ovšem člověk, který o výchově psa mnoho nevěděl nebo jí nevěnoval dostatečnou pozornost, zadělal na potenciální problémy.
Jak jsem již několikrát zmínil, výchova je celoživotní proces a hierarchické uspořádání skupiny, chcete-li rodiny nebo smečky, je dynamickou záležitostí a v průběhu života se může měnit. I psa, který je v pozici alfa nebo beta, lze změnou přístupu k němu dostat klidně až do pozice omega. On to zvládne, nebojte se. Bude jen potřeba si uvědomit, kde se ve výchově dělaly a dělají chyby a přestat se jich dopouštět. A bez důslednosti, které se budeme blíže věnovat za pár týdnů, to zcela jistě nepůjde.
Na závěr bych rád zmínil jedno důležité pravidlo, kterým se od sebe podstatně liší výchova a výcvik psa. Výchovu psa za vás nikdo jiný neudělá. Vzhledem k tomu, že výchova vede k začlenění psa do konkrétní skupiny lidí (rodiny), nelze ji dát na starosti člověku, který do této skupiny nepatří. A co víc, dá se říci, že výchova psa spočívá ve vytvoření právě tolika jednotlivých vztahů člověk-pes, kolik je lidských členů rodiny. Což znamená, že každý člen rodiny by si měl se psem vytvořit svůj vlastní osobní vztah a vyjasnit vzájemnou pozici v hierarchii (s výjimkou dětí před pubertou, ale to už bychom zacházeli do příliš velkých podrobností). Pokud totiž vychováváte štěně nebo převychováváte dospělého nevychovaného psa, nevíte si s tím rady a necháte to na někom jiném, dojde sice k vytvoření „zdravého“ vztahu mezi psem a jeho vychovatelem, ale jakmile se pes vrátí zpět do své původní „smečky“, kde už byly vztahy nějak nastavené, vrátí se vše okamžitě do starých, zajetých kolejí.
A to bude pro dnešek o výchově vše.
Jestli vám tento cyklus pomáhá lépe chápat svého psa, nacházet nové souvislosti nebo pohlížet na soužití s ním tak trochu více z jeho perspektivy, podělte se nebo zmiňte se o něm prosím svým přátelům. Pokud jim to nedá tolik, co vám, může to být třeba zajímavé téma pro vaše pejskařská setkání.
Žijte se svým psem ten nejlepší život.😉
Zavedená veterinární ordinace ve Dvoře Králové nad Labem se zaměřením na medicínu psů, koček a jiných domácích mazlíčků. MVDr. Michal Horák
