20/10/2020
V jednom z letních příspěvků jsem slíbil, že vám někdy trochu blíže představím KLEŠTÍKA VČELÍHO (lat. Varroa destructor). Myslím, že nyní pro to nastala správná doba. Zatímco se celý svět snaží bojovat proti covidu-19, včely (respektive včelaři) již léta válčí s tímto parazitickým roztočem, který u nás každoročně zahubí třetinu včelstev. Tím je chov včel značně zkomplikován a od té doby, kdy k nám byl Varroa destructor zavlečen, již včelaření nikdy nebylo tím, čím dříve. Každoročně jsou včelstva po celém světě vydána napospas zkáze a nebýt metod, které nám umožňují populaci kleštíka OMEZIT (nikoliv vyhubit!), včely by tu již možná ani nebyly.
Původním hostitelem kleštíka je včela východní. Z té byl přenesen na včelu medonosnou na začátku 20. století po dokončení transsibiřské magistrály, kdy vlivem migrace došlo k prolnutí obou druhů včel v asijské části Ruska. Včela medonosná se mu stala ideálním až téměř bezbranným hostitelem a velice snadno se tak rozšířil až do Evropy. Na území Československa k tomu došlo v roce 1976, kdy se kleštík objevil v nejvýchodnějších slovenských okresech. V roce 1981 se pak objevuje v okresu Ústí nad Orlicí a následně je rozšířen po celém Česku.
Co kleštík dělá a jak se šíří? Vývojový cyklus tohoto roztoče začíná tím, že samička kleštíka vnikne do buňky se včelím plodem a po jeho zavíčkování se na něj přisaje a živí se jeho hemolymfou (to je v podstatě včelí krev). Následně samička naklade v buňce vajíčka. Z těch se noví kleštíci líhnou a dosahují pohlavní dospělosti ještě dříve, než dojde k vylíhnutí samotné včely. Pak se celý cyklus opakuje a mimo to se kleštík přisaje i na dospělé včely (dělnice i trubce) a dochází k jeho zavlečení i do jiných včelstev, protože trubci přirozeně přelétávají z jednoho včelstva do druhého a dnes již víme, že v nezanedbatelné míře dochází k zalétávání i u dělnic. Sáním hemolymfy ať už ze včelího plodu nebo z dospělého jedince dochází ke značnému ochuzování těla včely, k poranění, deformacím a také přenosu různých dalších nakažlivých včelích nemocí. Dosáhne-li počet roztočů v úlu řádu tisíců až desetitisíců, není včelstvo schopno přežít zimu a vymírá. „Dílo“ je dokonáno.
Varroáza (tak nazýváme toto onemocnění, které kleštík způsobuje) je z těchto důvodů legislativním nařízením tlumena plošně a celý proces boje proti ní je řízen metodickými pokyny Státní veterinární správy. Samotným provedením jsou pověřeni proškolení členové Českého svazu včelařů. Plošné tlumení varroázy probíhá v podzimních dnech (právě nyní) a spočívá v tom, že se do včelstev vpravuje chemická látka, která většinu přítomných roztočů zahubí, ale včely její aplikaci přežijí. Nejčastěji je používáno „léčivo“ Varidol s účinnou látkou Amitraz, které je podáváno dvěma různými metodami – buďto tzv. fumigací, nebo aerosolem. Aplikaci léčiva je třeba provést alespoň 2x za sebou po 14 dnech, aby ve druhé vlně aplikace došlo k zasažení i těch roztočů, kteří se při první aplikaci nacházeli v zavíčkovaném plodu.
Ačkoliv se plošný chemický boj proti kleštíkovi může zdát jako nešetrný, je to prozatím to nejlepší, co máme k dispozici, a také to jediné, co je z legislativního hlediska správné. Kromě Varidolu máme k dispozici i jiné registrované látky, které se často aplikují i v jiných obdobích. Protože k aplikaci látek dochází v zimě a v období mimo nektarovou snůšku, je výskyt těchto látek v medu prakticky vyloučen. V posledních letech se však objevují i různé alternativní metody – např. boj pomocí ultrazvuku. Je prokázáno, že kleštík včelí nesnáší frekvence na hranici ultrazvuku a zvuku a to v přesně vymezené frekvenci - 14 400 až 15 150 Hz. Dlouhodobé vystavení takovéto frekvenci mu prakticky znemožní další rozmnožování a následně dochází i k úhynu dospělých jedinců. Včelám tato frekvence nijak neuškodí. Z praktického hlediska je však problematické dosáhnout dokonalého rozptýlení ultrazvukových vln po celém úlu. Jako daleko nadějnější se do budoucna jeví tepelná metoda. Je prokázáno, že pokud je kleštík včelí vystaven teplotě vyšší než 40°C, po dvou hodinách začne umírat. Včela tuto teplotu přežije, kritickou se pro ní stává až teplota 47°C. Výsledkem této skutečnosti jsou různé vynálezy hrající si s teplotou. Na území ČR jde především o termosolární úl RNDr. Romana Linharta, který k dosažení požadované teploty v úlu využívá slunečního záření. Na rakouském a švýcarském trhu jsou zase hitem elektrické tepelné komory, do kterých jsou na 2 hodiny uzavřeny plásty se zavíčkovaným plodem a dochází tak k "usmažení" všech roztočů, kteří jsou v zavíčkovaných buňkách ukryti. Včelí plod zůstává neporušen a následně se z něj líhnou včely zbavené nezvaného hosta.
Pokrok v boji proti varroáze nám dokazuje, že se vyplatí neustále dotovat vědecký výzkum a moderní technologie. Jen díky tomu může lidstvo odvrátit nejrůznější hrozby, které si samo způsobilo globalizací a dalšími neopatrnými kontakty mezi jednotlivými kontinenty a ekosystémy naší planety.
