15 let už odnes´ čas - co v těch dalších čeká nás ?!
Moji milí přátelé a čtenáři, moc vás opět zdravím. Nemůžu odolat, abych se s Vámi nepodělila o dojmy z oslavy 15. výročí založení farmy, která v Milevě proběhla v sobotu 2. července. Babča Zdenča vypráví další příběh, který už se uskutečnil začátkem prázdnin a který konečně i najde svou cestu k Vám... Víc čtete zde: http://wp.vikinghorse.eu/geschichte-cs/15-let-uz-odnes-cas-co-v-tech-dalsich-ceka-nas/
🦄 #vikinghorsemilevo #15let #islandstikone #letnioslava #leto22 #15jahre #islandpferde #sommerfest #sommer22 🦄
15 Jahr verflogen wie im Wind – was denkt Ihr, wie die Nächsten sind!?
Meine lieben Freunde und Leser, ich grüße Euch wieder einmal. Ich kann nicht widerstehen Euch meine Eindrücke von der 15 Jahr Feier seit der Hofgründung zu erzählen, die am 2. Juli in Mühlhöfen stattgefunden hat. Oma Zdenča erzählt eine weitere Geschichte, die sich schon Anfang des Sommers begab und nun auch endlich den Weg zu Euch findet... Mehr lest ihr hier: http://wp.vikinghorse.eu/de/geschichte/15-jahr-verflogen-wie-im-wind-was-denkt-ihr-wie-die-nachsten-sind/
Zkouška kočáru pro Hubertovou jízdu v sobotu. Holky byly moc šikovný i po roce a půl. Na Hubertku Vás srdečně zveme!
Die Probefahrt für die Fuchsjagd am Samstag. Die Mädels haben auch nach einer anderthalbjährigen Pause super gezogen. Zur Fuchsjagd laden wir Euch herzlich ein!
Zkouška kočáru pro Hubertovou jízdu v sobotu. Holky byly moc šikovný i po roce a půl. Na Hubertku Vás srdečně zveme!
Die Probefahrt für die Fuchsjagd am Samstag. Die Mädels haben auch nach einer anderthalbjährigen Pause super gezogen. Zur Fuchsjagd laden wir Euch herzlich ein!
Frida Vás ráda sveze...
#mimochodem #tölt #navandru s #islandskykun #tura22 #vikinghorsemilevo
Frida nimmt Euch gern ein Stück mit...
im #tölt auf #wanderritt mit #islandpferd
Ať svět tleská či netleská - jezdí se Malá Milevská!
Tak Vás, milí přátelé, po nějaké době opět zdravím. Minule jsem Vám líčila, jak jsme letos v Milevu na farmě Vikinghorse zahájili sezónu "hospůdkou" a dnes mám pro Vás další naši "perličku", neřku-li "pecku"!
Určitě jste všichni, kdo se o koně a dění kolem nich zajímáte, viděli - či aspoň o ní slyšeli - světoznámou Velkou Pardubickou. Ale - ruku na srdce - slyšeli jste o Malé Milevské? Nebo ji snad dokonce viděli? Pokud ne, tak je nejvyšší čas to příští rok napravit!
To bylo tak: Před více jak deseti lety přišel kdosi (myslím, že jedna z našich "zasloužilých" jezdkyň) s nápadem uskutečnit jakýsi protipól slavné Velké a zorganizovat si vlastní Malou! No a od slov nebylo daleko k činu, naše Anička vymyslela trať s překážkami, půvabný členitý pozemek je k dispozici, koníci a jezdci také - a už to bylo. Je samozřejmě pravdou, že se "trošičku" od té pardubické steeplechase lišíme - máme poněkud nižší překážky, kratší trať a méně slavné koně a jezdce - zato však nervozita na startu, chuť a odhodlání, radost z dojezdu bez nehody do cíle, i slavnostní dekorování všech - to v Milevu za Pardubicemi určitě nepokulhává! Ale v zájmu objektivity musím přiznat - víte, u nás se nejezdí pro nic jiného, než pro radost! A letos dokonce Anička za jednomyslné podpory zúčastněných pozměnila pravidla v tom smyslu, že se nejelo ani na čas. Měřítkem úspěšnosti byla už sama účast, nadšení, radost a bezpečný dojezd do cíle - to byl bonus! A toto splnili všichni zúčastnění, z nichž každý jel podle svých možností a schopností - věkový průměr byl opět někde kolem padesátky!
Tak letos to máme za sebou, ale rok uteče a my všichni v Milevu se budeme těšit, že nás přijdete na trať povzbuzovat, neboť sice
ať se tleská či netleská, jezdí se Malá Mile
První jarní hospůdka, k tomu "ňáká" dobrůtka....
Ahoj všichni, kdo třeba aspoň občas čtete naše "koňské povídání".
Chci Vám tentokrát sdělit, že jsme zahájili jarní sezónu! No ale vy možná nevíte, co to přesně u nás v Milevu znamená "zahájit sezónu"! No to je tak: Před nějakou dobou přišla "naše Anička" (tj. majitelka farmy, ale taky trenérka, rádkyně, chovatelka, kamarádka, léčitelka, masérka atd.- pozn. pisatelky) s nápadem, absolvovat občas výlety - samozřejmě koňmo - s cílem u nějaké hospůdky, kde občerstvíme sebe i naše koně a nasbíráme síly na zpáteční cestu. A ejhle - nápad se samozřejmě ujal, z cest do hospůdek se stala krásná tradice, která trvá už několik let. Program bylo sice nutno poněkud poopravit vzhledem k dvouletým omezením díky COVIDU, ale poradili jsme si! Naším cílem se v té době nestaly hospůdky jako takové, ale nějaké místo, kde je možno se utábořit a pochopitelně nechat odpočinout koně - takových míst už dnes máme několik, vždy samozřejmě v nádherné přírodě. Pokud Vás zajímá, zda jsme tím nepřišli o občerstvení, které nám poskytovaly výše zmiňované hospůdky, můžu Vás uklidnit - na vzorného hostitele se vypracoval partner naší Aničky, který nám na domluvené místo v určený čas doručí vše, co naše hrdla ráčí - od jídla i pití - společenské "zámecké" rauty za těmi našimi přírodními koňskými silně pokulhávají, to mi věřte!! Když už jsem použila výraz "zámecký", nemohu nevzpomenout na "hospůdku", kdy byl naším cílem Klášter v Kladrubech. Zážitek, kdy sedíte u něčeho dobrého na sluníčku v areálu kláštera, před vámi na nádvoří se spokojeně popásají vaši koně a za nimi se tyčí ta monumentální stavba .... to je nezapomenutelký zážitek jako z pohádky.
Ale to jsem se zase nechala unést - tak zpět k současnosti. Letos už jsme tedy minulou sobotu s
Nebuďme hluší ke koňské duši !
Milí přátelé, opět zdravím Vás všechny, kdo se zajímáte o dění na statečku Vikinghorse Milevo!
Minule jsem Vám vyprávěla o tom, co všechno na statku nenajdete. A tak - v zájmu zachování rovnováhy - bych se s Vámi dnes ráda podělila o poznání, co tam, tedy u našich koní, určitě najdete - a to je duše! Věděli jste to? Já to teda tušila, ale že bych si byla určitě jistá - to bych se zbytečně naparovala a Vy byste to nejspíš hned poznali. Ale teď už to vím určitě - ano, mají duši. Mají duši čistou a nefalšovanou a když napojíte tu svoji na tu jejich, zažijete úžasnou komunikaci, která tu Vaši dušičku zahřeje a obohatí o nepřenosný zážitek. A ten si pak můžete schovat na horší chvíle a hýčkat si ho jako bohatství, o které Vás nikdo nikdy nepřipraví.
Je Vám to docela legrace - ta komunikace s nimi. Tuhle nedávno jsme šly s kamarádkou na pastvinu pro koníka, který ten den měl pracovat s holčičkou v rámci hiporehabilitace. Ale ouha, přišly jsme o něco dřív, v době, kdy naši čtyřnozí parťáci ještě nebyli po snídani. A to jste měli vidět, ty pohledy a výraz, který jasně říkal "No co tady děláte tak brzy, ještě jsme nedojedli, nedáte nám ještě chvilku?" No co myslíte, chvilku jsme jim samozřejmě daly! A když jsme se po čtvrt hodince vrátily, šel už nám koník naproti, doprovázen kamarády, kteří se přišli přesvědčit, jestli by třeba náhodou teď, když už zahnali hlad, nebyla pro ně taky nějaká prácička?! A už byla jiskra v oku a jakoby říkali "No, holky, teď už je to OK, tak jdeme na to !
No a co teprve, když třeba v rámci přípravy na jízdu uděláte něco, co má váš kůň rád - masáž, příjemné doteky apod. - to sehne hlavu, uvolní si svaly a jakoby říkal - "hm, to je fajn, to se mi líbí...." Ale pozor - platí to úplně stejně i naopak! To k vám pak tu hlavu otočí
Vikinghorse Milevo z jiného pohledu - odzadu i dopředu....
Milí koňáci i "nekoňáci", zkrátka všichni, kdo máte rádi koně i ostatní "venkovskou havěť", přírodu a všechno, co s tím souvisí.
Ráda bych se s vámi podělila o svůj pohled na stateček na milevské návsi, který mi na již dost stará kolena vstoupil do života a stal se jeho nedílnou součástí.
Ti z vás, kteří navštívili webové stránky statku, nebo získali informace o něm z jiných zdrojů, již vědí, co všechno jim tam je nabízeno. Já bych Vám ale dneska ráda pověděla něco o tom, co na statku Vikinghorse Milevo rozhodně nenajdete - tj. nervozitu, křik, hrubost, netoleranci, netrpělivost, spěch, neohleduplnost a bezohlednost. Nenajdete zde ani naleštěné kliky a dvůr beze smítka, ale rozhodně nikdy tu nenajdete nepohodu nebo nezískáte pocit, že nejste vítáni.
Zdá se vám to příliš idylické a neskutečné v dnešní době? Když si čtu, co jsem právě napsala, musím uznat, že to může znít poněkud nepravděpodobně a zaujatě. Ale vzpomněla jsem si na malou epizodku, která mi potvrdila, že to nebude jen moje vnímání...
V létě loňského roku jsem měla možnost být přítomna u zkoušek několika "našich" koní, kteří budou - a jsou již nyní - využíváni pro hipoterapii (o tom třeba zase někdy příště). Jedná se o poměrně náročnou a důkladnou zkoušku, kterou provádějí komisaři České hiporehabilitační společnosti, kteří při ní prověřují, jak dobře jsou koně pro tuto specifickou činnost připraveni. Přijely dvě ženy a strávily na statku téměř celý den. Prověřovaly důkladně 8 koní a seznamovaly se s prostředím, ve kterém má být hipoterapie provozována. A nyní se konečně dostávám k tomu, co vám vlastně chci tlumočit: Obě paní komisařky po celém pro ně jistě náročném dni prohlásily, že ač při své práci navštívily farmy téměř po celé republic
#vikinghorseMilevo #jizdanakoni #priroda #zazitekskonmi