29/10/2020
Naše máma, která určitě není naše máma a nesmí nám říkat tím pádem, kdy máme chodit spát!
To jsme odbočili...
Naše máma nestandardním, zkrouceným a pidi zvířatům vůbec, ale vůbec nefandí. Nemá ráda zachraňování jednonohejch a bezookejch koček a tak. A nemá ráda, když ji to spamuje sociální sítě, že jich má litovat a tak. Prostě je to potkaní máma, je pragmatická.
A pak jsem se narodil já.
Jsem nejlepší, s největšíma očima, nejkratším ocasem a nejvíc sexy pleškou. A jsem divnej, jsem jinej!
Máma mě politovala, a čekala, co ze mě vyroste a jestli vůbec něco. (Fakt to není moje práva máma! Jenom si tak říká!)
A já jsem se držel. Já jsem se pral. Všechny bráchy jsem přepral kvůli piškotům. A ječel jsem, když mi je chtěli brát. A teď všichni bráchové odešli do nových domovů a já jsem zůstal sám. Tak mě šoupla k tátovi a strejdům. Jsou na mě hodný a já už se s nima neperu.
A teď vůbec nevim, co jsem Vám chtěl vlastně sdělit. Hm. Jsem nepovedenej dwarf, hříčka přírody. Jsem malinkej, a jsem černej, jenom kolem pusy mám bílej flek. (To vlastně zní jako docela dobře našlápnutá kariéra, jsem pidižvík, černej s poruchou pigmentu... Hmm, pouvažuju.)
Jsem Goliáš.
Ale vy mě často vídat nebudete, jenom jsem se přišel ukázat. Protože máma nemá ráda divný nestandardní zvířata.
(Ale kecá, mě má moc ráda. Dává mi víc piškotů než tátovi a strejdům. Mám ji taky rád.)
Tak zase pa.