23/07/2022
Náš kolega to velmi trefně sepsal- také se s tímto setkáváme,a ne zřídka🙏🏻
Někdy mám chuť s tou prací praštit, 🙈 podobně jako si říká i řada dalších kolegů a kolegyň.
Staráte se o zvířata klientů, jednáte s nimi i s jejich zvířaty vstřícně a profesionálně.
Ale pak stačí... abyste něco nepoznali. Něco přehlédli. Někdy stačí i malý úsměv, nebo že jste neodpověděli hnedka na email. A už vás chtějí žalovat. Pomlouvají Vás, vymýšlí si lži. Jsou na Vás naštvaní. A vy si říkáte proč. No, někdy je to jen proto, že lidé nechápou, že žádný lékař neví nikdy vše. Že jsme taky jen lidé. Někdy se proto samozřejmě může stát, že něco nepoznáme, přehledneme a nebo neumíme. V takovém případě můžeme doporučit návštěvu jiného veterináře... nějakého kolegu specialistu. Je to úplně normální. Stejně tak to funguje u praktických lékařů lidí. Ale pak Vám někdo stejně vyčte, jaktože jste to nepoznal, když to jiný lékař poznal HNED! Ano, někdy jiný pohled neuškodí. Protože nikdo není dokonalý a po veterinářích se často chce, abychom dokonalí v očích klientů byli ideálně všichni. Snažit se být neustále dokonalý, být neustále na příjmu. Nebrat si dovolenou... To pak končí buď děláním chyb, které by lékař jinak nikdy neudělal. Prostě jen z fyzického nebo psychického vyčerpání. A nebo to vede k úplnému vyhoření.
Já rozhodně nechci být dokonalý a nikdy nebudu. ;) k tomu aspirují úplně jiní. :) Nechci vyhořet.
I proto bych rád připomněl můj starší článek na toto téma:
"VY TO JAKO NEDOKÁŽETE ZOPEROVAT ?!"
Divit se a agitovaně říkat: "Vy to nedokážete zoperovat?? Vy to nepoznáte, jo?" veterináři či veterinářce, kteří dělají všeobecnou veterinární medicínu, je jako zkoušet křičet na svého praktika, že Vám odmítne zoperovat slepé střevo nebo zoperovat koleno nebo Vám neudělá sonografické vyšetření, protože ani nemá sono.
Musíte si uvědomit, že po veterinárních lékařích se často chce (a bůhví proč), aby excelovali ve všech oborech. Zvládat císařské řezy, operovat prasklé střevo, vyndat slezinu, vyjmout zkažené zuby, poznat všechno na rentgenu nebo sonografickém vyšetření, vyznat se ve veškeré diagnostice všemožných i nemožných nemocí, znát všechny nejnovější postupy v léčbě, zvládat anestezii, navíc u hned několika různých druhů zvířat, někteří jsou schopni se dokonce i posmívat veterináři, když nepozná nějaké konkrétní plemeno psa nebo kočky... "Veterinář by přeci měl tohle všechno vědět!"
Řekněte mi kolik znáte gynekologů v humánním lékařství, kteří se vyznají v anestezii a zoperují vám tlusté střevo? Kolik znáte stomatologů, kteří se vyznají v porodnictví či neurologii a umí léčit cukrovku?
Jo, jsou mezi námi "bedny", které mají v hlavách nasypané encyklopedie, ale nikdo není vševědoucí. Proto pokud Vás Vámi vybraný veterinář pošle (referuje) na jinou kliniku, k jinému lékaři,... není to proto, že je neschopný, nebo hloupý, nebo nešikovný, ale protože si nehraje na neohroženého všeználka a chce Vašemu zvířeti zajistit, co možná nejlepší ošetření nebo aby někdo jiný prověřil něco, co sami nedokážete poznat. Někdy na daný úkon Váš veterinář prostě nemá jen potřebné vybavení, i když může mít potřebné znalosti. Nebo nemá dostatek zkušeností s daným problémem.
Toto si prosím uvědomte, až se příště budete divit, že "si veterinář neví rady, něco nepoznal nebo něco neumí a poslal Vás jinam..."
Na druhou stranu veterinář by si na neohroženého všeználka určitě hrát neměl. I řád Komory veterinárních lékařů a její směrnice pro profesní a etické chování veterinářů říká: "Pokud to vyžaduje zájem pacienta, je veterinární lékař povinen vyžádat si konzultaci zkušenějšího kolegy, který ji nesmí bez vážného důvodu odmítnout."
MVDr. Jiří Žák