08/10/2024
Přátelé a klienti.. dovolím si zde sdílet příspěvek mé kolegyně a mé velmi dobré kamarádky.
Příspěvků typu, jak je veterinární medicína náročná, najdeme v průběhu roku na internetu spoustu. Nicméně stále mám pocit, že po jejich přečtení nad tím naprostá většina majitelů zvířat mávne rukou, řekne si, jak je to hrozné, ale ve finále změny nepřichází.
Snad tohle konečně postačí jako ukázka následků.
Pro příklad zde uvedu pouze pár případů jen z následujících 14 dní.
- 6:05 telefon: "Dobré ráno, doufám, že jsem Vás nevzbudila. Já jen, že jsem na cestě do práce a mám čas si vyzvednout léky ještě před ní, odpoledne mi do toho něco vlezlo."
- pátek 23:00: "Zdravím takto večer. Kobyla nám dva dny takto kulhá, neměla byste čas ráno dojet?"
- 23:30: Dobrý večer, nezdá se Vám, že kůň kulhá? (video točeno za úplného světla)
- Pátek, oslava výročí s přítelem, telefonát. Akutně kulhající kůň. Ruším veškeré plány na den, oslava výročí se přesouvá. Po cestě za pacientem píšu majiteli ohledně přesného času dojezdu: "Omlouvám se, že jsem nedala vědět, už sem jede někdo jiný."
- 13:00 telefon: opět kulhání. Potřebujeme ať přijedete co nejdřív. Já na celý den rozložené výjezdy, odpolední prevence zruším, píšu, že přijedu v 16. Skončím stomatologické ošetření u pacienta, zadávám adresu do navigace, vyrážím na opačný konec kraje. Píšu sms o času příjezdu. "Pardon, už sem jede někdo jiný. No byla tu zrovnalinka před teď a před chvílí vetka skončila." Volám kolegyni. Telefon měla cca půl hodinu po mém telefonu. - a takových případů je asi většina:)
- čtvrtek 21:20: "Tak jsme za ní dnes po obědě byli a už se nám zdála lepší. Posíláme video."
Tohle jsou pouze střípky posledních dvou týdnů. Prosím, než veterináři napíšete, zeptejte se sami sebe, zda je momentálně na to opravdu vhodná doba. Naopak, když danou věc v danou chvíli řešíte, zeptejte se sami sebe, zda by nebylo lepší veterináře informovat v normální dobu a ne večer na gauči u TV, v noci v posteli před usínáním, v 6 ráno kdy Vám zazvoní budík a než poscrollujete na telefonu sociální síte, než reálně z postele vstanete.
Samozřejmě ne vždy je to pro všechny možné, vždy se může něco stát, člověk může zapomenout. Tahle prosba platí pro ty případy, kdy je tomu opak. Tohle chování vůči nám akorát způsobí, že si bude veterinář vypínat telefon a akutní pacienti, kteří se v tu chvíli opravdu potřebují dovolat, se nedovolají ani na pohotovostní číslo.
Omlouvám se těm, kterých se můj příspěvek dotknul, ale už i já se musím ozvat. Mí klientí ví, že se vždy snažím být pro ně k dispozici a pomoci jak nejlépe dokážu.
Má nejmilejší kolegyně, má milovaná Kájo. Neskutečně mě mrzí, že se něco takového stalo. Děkuji, že se Ti nic nestalo, ani nikomu dalšímu ze zúčastněných. Jsi neskutečně obětavý člověk, pracovitá, svědomitá. Dáváš nám toho tolik. Drž se v těchto těžkých chvílích.
🌧 Když tělo a mysl řeknou dost… Aneb i veterináři jsou jen lidé…
Přemýšlela jsem, zda tento příspěvek zveřejňovat. Pokud by ale v budoucnu zamezil byť jen jednomu špatnému následku, tak stojí za to…Minulý týden jsem měla škaredou dopravní nehodu (děkuji 2 mladým pánům, kteří zastavili a pomohli mi!). Naštěstí bez vážných zranění, ale byla to chvíle, která se stala důsledkem všeho, co se v poslední době nahromadilo. Byla jsem přepracovaná, unavená a přesvědčená, že zvládnu víc, než je ve skutečnosti možné…
Všechno to byl výsledek dlouhodobého přetížení. Naše profese je krásná, ale velmi náročná. Jako veterinární lékařka se denně potýkám s tlakem a odpovědností, kterou mnozí nevidí. V hlavě mám většinu času jen práci – další pacienty, lékařské zprávy, nutné zákroky…
Co k tomu všemu přispělo? 👇
Neustálé telefonáty v nevhodných časech – večer, v noci, o víkendech nebo brzo ráno. Konzultace o očkování, odčervení, „kulhá můj kůň?“ nebo rady, jak řešit problémy, které byly ignorovány celé měsíce, a najednou jsou urgentní. Často spoustu zpráv za celý víkend 📞.
Ne zřídka čelíme něčemu, co by se dalo nazvat citovým vydíráním – „Jste moje poslední naděje, musím to řešit hned, nemám možnost koně odvést na kliniku.“ Chápu to. Mám taky svoje koně, snažím se vyjít maximálně vstříc. Ale já jsem taky jen člověk a nejsem všemocná. Nemohu nést odpovědnost za dlouhodobé problémy nebo zanedbání, ani řešit situaci hned, když jsem vzdálená třeba 200 km.
Další velký problém jsou neplacené faktury. V srpnu mi byly dluženy částky ve výši desítek tisíc korun 💸, a to i měsíc po splatnosti faktur. To vše k celkovému stresu výrazně přispívá.
Podmínky, ve kterých pracujeme jsou náročné. Přijíždíme za vašimi koňmi až domů, do stájí, a máme naježděno desítky tisíců kilometrů ročně, evergreen je nepravidelný spánek a špatné stravování. Někdy je požadován náš příjezd na pozdě odpoledne nebo o víkendu, protože majitelé koní jsou přes den v práci. My jsme ale také přece v práci. Problémem je to, že když přijedu domů strávím ještě 2 hodiny v laboratoři. Velmi často jsem chodila spát v jednu ráno. A to si vybralo svoji daň.
Děkuji svojí rodině, zejména mému manželovi, kteří jsou v těchto náročných časech mojí oporou 🫶
💙 Děkuji všem majitelům, kteří toto respektují a chápou. Bez vás by naše profese byla ještě náročnější. Jsme vděční za naši práci, zvířata milujeme a chceme jim pomáhat. Ale také jsme jen lidé. 💙
Od nového roku budou daleké výjezdy o něco omezenější. Kromě klasické výjezdové praxe se budu soustředit i na edukační činnost pro vás majitele koní a přinesu i nová vyšetření. Budete informováni.
Terénní veterinární lékařka zaměřující se na medicínu koní pro Olomoucký a Zlínský kraj. Sen stát se veterinářem mě tak držel od útlého věku. ECEIM
