23/12/2024
PŘEŽÍVÁ VAKOVLK DO SOUČASNOSTI?
Na úvod jen připomenutí, co je vakolvlk tasmánský Thylacinus cynocephalus, nazývaný též tasmánský tygr? Dravý vačnatec, o váze asi 30kg, stavbou těla připomínající psa, s příčnými pruhy na zadní části těla. Historicky žil i na Nové Guinei a v kontinentální Austrálii, kde ho postupně zdecimovali introdukovaní psi dingo. Pokud bychom ho chtěli vidět v zoologické zahradě, museli bychom se přesunout v čase a místě do třicátých let dvacátého století a navštívit Zoo Hobart na australském ostrově Tasmánie, kde v té době poslední vakovlci dožívali. Před druhou světovou válkou byli prohlášení za definitivně vyhubené.
V Tasmánii byl vakovlk vrcholovým predátorem a tím pádem i trnem v oku místních farmářů, kterým občas napadal ovce v jejich stádech. Proto byl také nemilosrdně pronásledován, střílen a tráven.
Za poslední desítky let se ovšem objevila spousta hlášení, že byl vakovlk opět někde spatřen. Přiznejme si, zcela upřímně, že naprostá většina takových hlášení je neprůkazná. Může se jednat o záměnu za psa, lišku, nebo si dotyčný historku jednoduše vymyslel, ve snaze učinit se zajímavým.
Na druhou stranu, existují i svědectví od důvěryhodných osob, jako biolog národního parku, který před několika lety prováděl výzkum v divočině Tasmánie. Přebýval v obytném autě a jedné noci ho probudily jakési zvuky. Baterkou posvítil okénkem ven, na své tábořiště a spatřil vakovlka, který tam zjevně hledal něco k snědku. Než stačil sáhnout po fotoaparátu a udělat nějaký snímek, zvíře zmizelo ve tmě.
Máme i řadu fotografií a videozáznamů. Na většině z nich byli ovšem po důkladné analýze rozpoznáni jiní živočichové. Zpravidla již zmiňovaní psi a lišky. Existují ale i věrohodné vizuální záznamy, byť bohužel nepříliš kvalitní, kde i odborníci připouštějí, že by se o vakovlka jednat mohlo. V letošním roce bylo zveřejněno další pozoruhodné video, tentokrát natočené kamerou s nočním viděním.
Posuďte sami: https://www.youtube.com/watch?v=6FzxSBefU6w
Jaká je tedy šance že vakovlk stále přežívá? Domníváme se, že vysoká. A co nás k této úvaze vede?
1. Tasmánie je poměrně velký ostrov. O trochu menší než Česká republika. Obyvatel má ovšem jen o něco více než Brno a naprostá většina lidské populace žije v několika městech na pobřeží. Ve vnitrozemí jsou tisíce čtverečních kilometrů liduprázdných lesů. Jak lze (po)tvrdit, že zde žádní vakovlci nejsou? Vytvořili snad někdy v minulosti lidé obří rojnici (byly by třeba v jednu chvíli tisíce, spíše desetitisíce lidí), která by systematicky pročesala divočinu Tasmánie metr po metru? Samozřejmě že ne! Navíc jde o zvířata s převážně noční aktivitou a skrytým způsobem života. Kolik z nás vidělo v hustě zalidněném Česku ve volné přírodě třeba jezevce? A to jsou přitom celkem běžná zvířata.
2. Spousta živočichů, považovaných za vyhubené, se zčistajasna, po dlouhé době zase objevila. Z našeho oboru, tedy pokud jde o plazy, si uveďme dva příklady. Želva fernandinská Chelonoidis phantasticus z nejzápadnějšího Galapážského ostrova Fernandina. Od roku 1906, kdy expedice z Kalifornské akademie věd našla na Fernandině dospělého samce (usmrtili ho, naložili do lihu a dodnes je uchován v depozitáři) tuto želvu nikdo neviděl. Až do roku 2019, kdy byla znovuobjevena. Tedy po 113 letech. Zatím jedna samice, o váze asi 30kg. Byly nalezeny vyšlapané cestičky, okousané Opuncie a trus, takže je reálný předpoklad, že by ještě několik dalších želv na Fernandině přežívat mohlo.
Dalším příkladem by mohl být stromový hroznýš - psohlavec Corallus cropanii z dnes již téměř vymýceného Atlantického lesa, východně od brazilského velkoměsta São Paulo. 64 let považován za vyhubeného/vyhynulého, ale světe div se, před sedmi lety byl znovuobjeven. Během oněch sedmi let se zatím podařilo najít deset jedinců. Nejde přitom o žádného minihada. Měří přes půldruhého metru, bez problémů uloví dospělou krysu, či středně velkého ptáka.
3. Pokud ovšem vakovlk v některých částech Tasmánie přežívá, zdaleka nemá vyhráno. Celková populace by nejspíš čítala pouze několik desítek jedinců, v nejlepším případě stovky v nižších řádech. To nezaručuje schopnost dlouhodobého přežívání, navíc je zde riziko velmi úzké genetické základny, což pro budoucnost není právě ideální.
Jsou-li tedy v Tasmánských lesích nějací přežívající vakovlci, popřejme jim hezké vánoce a ideálně žádná setkání s lidmi... .
www.krokodylipraha.cz a www.zelvizoo.cz
