15/01/2025
Krátká ukázka z webináře Povídání o psech a se psy
Neděle 26. ledna 2025 od 20:00
Přidejte se k naší události a sleduje průběžné informace.
Komunikace mezi člověkem a psem: evoluce, význam a základy
Již dlouhá léta si kladu otázku, co je ve vztahu se psem nejdůležitější. Pokud chceme budovat vztah se psem, musíme umět jasně sdělit své potřeby, požadavky a myšlenky. Nestačí však pouze vysílat signály – musíme také umět číst, co nám pes sděluje. Když se řekne komunikace, mnozí si představí pouze slova, věty nebo povely. Právě termín „povel“ evokuje výhradně vokální projev. Tímto způsobem si komunikaci zužujeme na pouhá slova. Ve skutečnosti, ale komunikace zahrnuje široký soubor signálů, které musíme nejen rozpoznávat, ale také s nimi aktivně pracovat. Proč? Protože pes všechny tyto signály vědomě i podvědomě vímá. Pokud si jako lidé neuvědomujeme naše neverbální projevy, mohou vznikat ve vztahu mezi člověkem a psem nedorozumění.
Pojďmě se podívat na samotný počátek vztahu mezi člověkem a psem. Před zhruba 40 miliony let se na Zemi objevila první psovitá šelma Prohesperocyon, která však měla k dnešnímu psu velmi daleko. Během milionů let se tito předci vyvíjeli a přibližně před 800 000 lety se objevuje první předchůdce vlků a psů – Canis lupus. Již v této době docházelo k interakcím mezi jednotlivci tohoto druhu. A tam, kde probíhá interakce, vzniká potřeba komunikace. Tito tvorové si sdělovali, co potřebují nebo jak se cítí, a dokázali to činit velmi efektivně, aniž by potřebovali slova.
Evoluce, která nikdy nekončí, pokračovala. Před 300 tisíci lety se v Africe objevuje Homo sapiens, který ještě nemluví, ale ke komunikaci využívá gesta a zvuky. Plně rozvinutý jazyk, jak ho známe dnes, vzniká během takzvané kognitivní revoluce před zhruba 50 tisíci lety.
V době, kdy Homo sapiens usedá na pomyslný trůň jako nejvyvinutější živočišný druh na planetě, poráží před 40 tisíci lety Homo neanderthalensis. Neadrtálci navždy mizí.
Právě v této době se po boku Homo sapiens objevuje první pes, který vzniká domestikací vlků. Můžeme tedy tvrdit, že pouto mezi člověkem a psem je staré jako samotná nadvláda Homo sapiens nad planetou Zemí.
Člověk moudrý (Homo sapiens) již v této době ovládal mluvený jazyk a pravděpodobně mluvil i na první domestikované psy. Pro vlky, kteří se stávali psy, byla tato zkušenost zcela nová. Psi museli začít zpracovávat melodie lidských slov prostřednictvím sluchu.
Sluchové centrum psů se podobně jako u lidí nachází v temporálním laloku mozkové kůry, která je zodpovědná za analýzu a interpretaci zvuků. Primární sluchová kůra u psů zpracovává informace o intenzitě, frekvenci a trvání zvuků. Tyto informace jsou následně předávány do asociačního centra, které umožňuje interpretaci významu zvuků. Ačkoliv toto centrum není tak vyvinuté jako u člověka, dokáže pes rozlišit určité tóny hlasu nebo konkrétní slova a spojit je s konkrétní situací, jako je přivolání nebo pochvala.
Během domestikace se psi naučili číst lidská gesta a interpretovat některá slova. Naopak člověk začal postupně rozumět nonverbálním signálům psů. Bohužel, jak lidská společnost pokračuje ve svém technickém rozvoji, ztrácíme dovednosti v oblasti komunikace se psy, především v neverbální rovině. Stále častějše zužujeme komunikaci na pouhé povely, což může vést k nedorozuměním mezi námi a našimi čtyřnohými společníky.
Klíčem ke kvalitnímu vztahu se psem je jasná a konzistentní komunikace. Pes nerozumí významu slov jako my, ale vnímá je jako signály, které spojuje s konkrétními emocemi nebo situacemi. Jakákoli odchylka od smluveného signálu může psa zmást a narušit požadované chování. Pamatujte proto, že za chyby v komunikaci není odpovědný pes, ale člověk. Přemýšlejte o signálech, které vysíláte, i o těch, které pes vnímá. Jen tak vytvoříte harmonický vztah založený na vzájemném porozumění.
M.B. HPS 1. 1. 2025
