22/10/2022
,,Mami, můžu dnes spát u babičky?"
Dnes ráno jsem tuto větu zaslechla v autobuse.
Když jsem se otočila, uviděla jsem dítě žadonící povolení a naskočila mi vzpomínka na minulost.
Kdy přesně nastal ten čas, který z nás udělal dospělé?
Každý den se snažíme o něco, o čem vlastně pořádně nevíme, jestli vůbec chceme.
Vzpomínka mě dovedla do babiččina domu, kde jsem byla šťastná.
Babiččin dům bylo místo, kde si hodiny vzaly dovolenou a minuty se táhly.
Babiččin dům to nebyla jen jednoduchá jídla, kde chleba se sádlem a cibulí se staly královským pokrmem, ale také fantastické koláče, omáčky a dorty se staly rodinným tajemstvím.
Babiččin dům bylo místo, kde povinný odpočinek po obědě trval věčnost a byl plný vyprávění a příběhů.
Babiččin dům bylo místo, kde skříně skrývaly starodávné předměty, šaty, tajemství, vůně.
Babiččin dům bylo místo, kde se zamknuté skříňky a zásuvky staly truhlicemi plných tajných pokladů, které čekaly na správný čas, až dostaneme povolení odhalit jejich tajemství.
Babiččin dům bylo místo, kde bylo všechno záhadné, čarovné a bez starostí možné.
Babiččin dům bylo místo, kde jsem našla zbytky dětství mé mámy a kde začal můj život.
Tento luxus patří do mých vzpomínek, kde žije a žít bude....
Osud to tak nachystal, že babiččin dům mi teď patří. Narodily se tady moje děti, se kterými píšeme další kapitoly rodinné historie.
A já už se nemůžu dočkat, až uslyším:
" Mami, můžu dnes spát u babičky?"