Kartouzská Kočka
(chartreux cat, CHA)
První zmínky o modré francouzské kočce pocházejí ze 16. století a předpokládá se, že se jedná o potomky koček ze Sýrie, které se do Evropy dostaly během křížových výprav s řádem kartuziánů (13. století). Jméno „kartouzská kočka“ se poprvé objevuje v písemných záznamech ze 17. století jako označení pro určitý typ modré kočky. Předpokládá se, že za pojmenování
vděčí typu své kožešiny, která je podobná vlně – jako kartouzská se označovala tehdejší luxusní španělská vlna. Přirozené kolonie těchto koček bylo možné najít v Paříži a na dalších místech ještě na začátku 20. století, nikdy jich ale nebylo mnoho. Neměly to ani snadné – byly ceněné pro své kožichy i maso, ale byly také dobrými lovci krys. Po první světové válce se chovatelé rozhodli starobylé plemeno zachránit. První chovné kočky pocházely ze zmíněných kolonií a standard vycházel z popisu těchto koček z 18. století (popsané jako druh Felis Catus Coeruleus, modrá kočka). Od roku 1928 se začaly objevovat na evropských výstavách. světové války se kočky nevyskytují volně, pouze v chovech, a jsou poměrně vzácné, a to i v samotné Francii. V roce 1970 se dostaly zásluhou své velké obdivovatelky, paní Helen Gamonové, do Ameriky (přivezla si celkem 3 kočky) a americká linie je dnes jednou z nejčistších. Zajímavé je, že se druh zachoval v téměř nezměněné podobě – výstavní kočky ze 30. let by byly šampiony i dnes. Vzhled
Poznáte je podle jejich šedomodré barvy a husté, jakoby vlněné kožešiny, která je trochu delší než je u krátkosrstých koček obvyklé. Mají oči zlaté nebo až měděné, středně dlouhé nohy, mohutnou stavbu těla a vlídnou povahu. Rostou pomalu, kočky asi 3 roky, kdy dosahnou svých 4 až 5 kilogramů. Kocouři jsou větší, dorostou přibližně ve čtyřech až pěti letech, kdy mohou vážit 6 až 8 kg
Ostatní
I když jsou kartouzské kočky někdy považovány za podobné britským modrým, není tomu tak – liší se jak stavbou těla, tak povahou. Mají také rozdílné předky, což dokládají výzkumy rodokmenů i krevních skupin. Přesto i FIFé (významná evropská organizace chovatelů koček) podlehla v 70. letech 20. století tlaku chovatelů, kterým se líbilo jméno s dlouhou historií a k názvu „kartouzská kočka“ byl připojen standard britské modré. Je třeba dodat, že kartouzské kočky nebyly rozšířené a o jejich chov v té době nebyl ani velký zájem. Jako zvláštní plemeno byly FIFé zpět uznány v roce 1977, v některých dalších nezávislých klubech chovatelů se ale dodnes chovají britské kočky nebo kříženci britských a kartouzských (a někdy i evropských) koček pod označením kočka kartouzská.
