Jaká je otevírací doba?

Pondělí 08:00 - 12:00 13:30 - 17:00 Úterý 08:00 - 12:00 13:30 - 17:00 Středa 08:00 - 12:00 13:30 - 17:00 Čtvrtek 08:00 - 12:00 13:30 - 17:00 Pátek 08:00 - 12:00 13:30 - 17:00 Sobota 08:00 - 11:00

https://www.facebook.com/281536229156251/

Zoocentrum Šluknov, T. G. Masaryka 313, Sluknov (2024)

01/09/2024

Slané útržky II
Kapitola 17
Bocman 2. část
Bocmani část druhá

Bocman Emil byl skvělý námořník, chytrý chlap a hlavně dobrý člověk.

Jeho poučku naučit se denně jedno slovíčko angličtiny oceňuji dodnes.

Za rok je to 365 slov. Bez velké námahy získáte základy jazyka. Časem

se je naučíte používat ve frázích. Jednoduchá, až geniální.

Vypadal jako lední medvěd. Ohromná postava 120kg, šedivé vlasy, vousy

široké boky, velké tlapy. Zkrátka postava budící respekt. Přesto to byl

hodný člověk, který si ze sebe nechal udělat i legraci.

Nemyslím si, že měl výjimečný smysl pro humor. Rád se však zajíkavě

smál každé blbině, čehož jsem využíval k pobavení palubního mužstva.

Ale pozor! Údajně po těžkém úrazu hlavy mu občas v dobrácké hlavě

přeskočilo. Zvláště ve stresové situaci se přepnul na cholerického

šílence, jemuž je lépe se vyhnout. Cholerické záchvaty netrvaly

dlouho, ale byly nebezpečné všem okolo.

Loď Mír měla vlastní vykládací zařízení, kterému námořníci říkají

Baumy. Naprosto zjednodušeně -ocelové sloupy, které se ovládají

ocelovými lany za pomoci el.navijáků. Příprava tohoto zařízení se

prováděla ručně. Což bylo fyzicky náročné. Kdesi v indii nastala

komplikace. Ocelové lano ovládající výložník ležící přes otevřenou

ládovnu( nákladový prostor) se zaseklo.12 m hloubka.

Emil zuřil. Času na přípravu ubývalo a teď tohle! Kur..,pi,,,Do prdele

práce povol ty svině! Cloumal vztekle páčkami el. Navijáku. Jenže lano

si usmyslelo, že dožene bocmana k infarktu. Nepovolím!

Ne a ne! Ukaž, co umíš! Emil řičel vzteky. Kuřata, jak nám říkal se

vyděšeně krčila na palubě. Krvý podlitý zrak se se upnul na neschopnou

bandu budižkničemů co mu dělají jen samé naschvály.

Tondo!! Néééééé!!! Kur.. proč já???Proč já blbec nestál víc vzadu.

Lamentoval jsem v duchu. Podcenil jsem situaci, což se mně stává

zřídka. Postávat vzadu, nevyčnívat, nedávat najevo přílišný zájem a

zároveň budit dojem, že jsem srozuměn se situací i když jsem mnohokrát

neměl ponětí o co jde. Polez ke mně

Ne příliš ochotně jsem šplhal po žebříku kde stál u navijáku

Bocman. Vlez na ten zk... baum a uvolni ten ocelák. Jasně bocmane, ale

není trochu nebezpečné? Snažil jsem se vymluvit Emilovi šílený

Nápad. Zuřivé zafunění mě ujistilo, že akce je zcela bezpečná. Obkročmo

jsem usedl na baum. Tisknul jsem se kněmu, jako raněný indián k hřívě

svého oře. Letmo jsem juknul do Macochy. Šmarjá to je Hloubka! Zabědoval

jsem. Dole ležela v nepřirozené poloze křídou nakreslená figura.

Moje. Zatímco Fyzická schránka je odnášena do pohřebního vozu. Nepěkná

vyhlídka !

Tak se sunu kousek po kousku co by píďalka jablečná na větévce

jabloně. Kam to lezeš, pitomče! Chceš se zabít? Emilovi kolečka v hlavě

zapadla do osvědčeného soukolí.

Radostně jsem zařadil zpátečku.

Bocman cloumal páčkami, tak dlouho, až lano dostalo rozum a začlo

plnit své povinnosti. Tak vidíte kuřátka! Stačí trpělivost a zachovat

chladnou hlavu. Poučil nás.

A ještě jedna vzpomínka na Emila.

Po nějaké vykládce, už nevím kde, bylo zapotřebí vyčistit ládovny. Emil

nás nahnal dolů a , že prý nahoře obstará, co je třeba. Dali jsme se

do práce. Za chvíli bylo hotovo. My jsme však to se ví usedli do stínu

a povídali si. Protože, námořnická poučka zní Dobrou práci si musíš

šetřit!

Po chvíli se nad ládovnou zjevila bocmanova hlava. Už to máte, lenoši?

Jo, bocmane jen potřebujeme lopatu, ať ten bo**el můžeme naházet do

kýblů. Tak chvíli počkejte! A mazal do skladu pro lopatu. Přifuněl a

zařval Bacha! Vrhnul lopatu do ládovny. KŘACH! A lopata přišla o

Násadu. Do pr...Durdil se bocman. Emil se totiž nechtěl zdržovat

uvazováním a pomalým spouštěním lopaty. Donesu jinou. Tak, jo

pochechtávali jsme se dole. Emil přikvačil s další, Bacha tam dole! Rup!

A lopata na dva díly. Bocman zavyl a bez komentáře uháněl pro

třetí. Jaký byl její osud jistě uhodnete.

Emilovi velké ruce cuchaly srst na hlavě. My dole jsme se dusili

smíchy. Bocmane, ještě potřebujeme provaz na tu hromadu dřeva, co jste

sem naházel. Já vás zabiju vy parchanti!! Vy hajzlíci, makat to ne! Líně

stát a opírat se o lopatu. Na to by vás užilo! Řvala vzteky fialová

hlava nad námi. Opírat se o lopatu? to nevím, jak to provést.Leda tak v

leže. Přiložil jsem polínko. CHumel námořníků se rozchechtal na celé

Kolo. Emil se chytil za srdce a běžel vypustit páru na záď. Vnaději, že

někoho potká, zlomí mu vaz a vrhne přes palubu.

Lopatu jsme si museli donést sami.

Děkuji za pozornost

Tony BLACK

24/08/2024

Konecne dorazila dodávka alpského sněhu. Dnes odpoledne na zahradě.

31/07/2024

LETNÍ AKCE!
nabízíme
-seno z akvarijních rostlin
- čerstvě leklé akva. ryby
- sušené želvičky
- krevetové křupky
-pečený hroznýš
-rozteklé konzervy pro psy a kočky
- uschlé cvčky
- spocené moučné červy
- bazénové ryby nemáme! Uvařily se již minulý týden!

31/07/2024

UPOZORNĚNÍ!
-Nevstupujte pokud máte užeh, úpal, horečku, či jinak zvýšenou teplotu.
-Před vstupem do prodejny řádně vydýchněte horký vzduch z plic!
-Stín před prodejnou zdarma!
-Děti do tří let můžete po dobu nákupu vložit do mrazáku. Nezapomenout vyzvednout!!!

Děkujeme za přízeň
Zoocentrum
T.Black

21/04/2024

Slané útržky II
Kapitola 16
Bocman část 1

Bocman je důležitá funkce. On sám podléhá jen Čífovi a kapitánovi. Velí palubnímu mužstvu.
Potkal jsem jich docela dost, ale čas smazal jejich jména i povahy. Na některé však nikdy nezapomenu.
Na Blaníku jsem potkal legendu ČNP. Říkal jsem mu Buldok. Byla to jeho poslední plavba před odchodem do důchodu. Pamatuji si jeho jméno, ale za prvé se ho bojím vyslovit a za druhé nechci špinit jeho památku. Neměli jsme se zrovna v lásce, ale námořník byl skvělý.
Byl u plavby tak dlouho, že se tradovalo, že mu v žilách proudí krev samotného Poseidona.
Všem tykal a jemu všichni vykali. Včetně Čífa. Toho znal jako vyděšené pískle vyvržené ze školních lavic jemu na pospas. Tedy mnoho let.
Tvrdý, neústupný vyžadující řád kázeň, pořádek dochvilnost, a především vysilující pracovní výkony.
Buldok Měřil čas, jak dlouho sedí člověk na wc. Dělej! Už seš tam tři minuty! S**t nemáš v pracovní době. Přešlapoval před wc, jako tygr v kleci. Dveře od Wc se otevřeli. Konečně!
Bručel Buldok. Dělej, dělej! To by se ti líbilo sedět celej den na hajzlu. Potom odvedl zločince zpátky do řetězů. Předvedl ulejvákovi, jakým způsobem dělat loď krásnou. Popadl oklepávací pistoli a zběsile se vrhnul na korozi. Sliny pot a rez stříkali na všechny strany. Takhle se to dělá! Vykřikl a vtiskl galejníkovi pistoli na hrudka běžel popohnat dalšího.
Pohyboval se, jako když má ADHD. Vždy poklusem, nebo rychlou chůzí,
Zjevoval se nečekaně u wc, sodobaru, na zádi u kuchyně ve skladech-pod bakem, barvárně atd, Nebylo to fér. Dědeček hříbeček, který deptal Ivánka byl proti němu břídil. Všechny skrýše, zašívárny a ulejvárny znal. Nebylo úniku. Pokud někoho přistihl v nedbalkách, čekal ho trest v podobě zprovoznění ucpaného wc, nebo odpadů Což
bylo na Blaníku běžné.
Práce pro něj byla vším. Dlouho před budíčkem připravoval oklepávačky, brusky a hadice ke kompresoru. Čímž nás okrádal o cenné minuty, které jsme bez sluchátek a brýlí mohli
ukrajovat čas z pracovní doby.
Netrpělivě sledoval hodinky a nemohl se dočkat osmé. Přestávka na svačinu pro něj byla utrpení. Večer obhlížel hektary, které se připravili k malování. Popoháněl slunce, ať už konečně zapadne a ráno před svítáním nedočkavě vrčel na blednoucí hvězdy, aby už bylo ráno.
Když se střídala část posádky, jména vyloďovacích a naloďujících byla oznámena na nástěnce před jídelnou. Všichni palubáci natahovali krky, kdože to vystřídá stávajícího bocmana. Pokud se tam objevilo JEHO jméno nastala panika, Vyděšené, bledé tváře
zírali na jméno, které se báli vyslovit. ON!! Konec dobrých časů. Sklopené hlavy, vlhké oči a trhání řídnoucího porostu z hlavy. Tiché úpění a solidární objímání mezi palubáky.
No nic! jsme přece muži. Nedáme se! Chvilkové hrdinství vystřídalo čiré zoufalství. A Pohřební průvod se se rozešel do svých kajut. Utěšit zármutek ginem nebo rumem.
Děkuji za pozornost. Tony Black

18/02/2024

Slané útržky II
Kapitola 15
S Alžírskem jsem se nerozloučil bohužel šťastně. Návštěvy města jsme
vzdali po nepříjemnosti, kterou potkala manželku 1 z námořníků. Za
bílého dne na rušné ulici byli s manželem přepadeni a okradeni. Paní
to odnesla pořádným šokem a modřinami. Třešničkou na dortu byl kolaps klimatizace. Mašiňáci se snažili, ale chyběl
jakýsi díl, který se nedal vyrobit. Než se ho přes úplatky a urputnou
snahu kapitána a lodního agenta podařilo sehnat uplynul asi týden.
Nekonečný týden. Vedro bylo strašlivé. Přes den to ušlo občas foukl
vítr, ale ty noci!
U sodobaru, ze kterého tryskalo bublinkové osvěžení se tvořily debatní
kroužky i v noci. Po lodních chodbách se potácela zpocená, mátoživá
zombie. A ráno do práce!
Rozdělili jsme se na 2 tábory. Topinkáře a dárce krve. Každá kajuta má
malé okno. To byla jediná cesta, kudy se mohl dovnitř dostat závan
čerstvého vzduchu. Tyto ojedinělé závany přinášející osvěžení sotva
pohly pavučinou. Navíc byly vykoupeny prachem lomozem a hlukem
přístavních prací a dělníků. Dělníci dupali po palubě. Občas strčil
hlavu do otvoru nějaký zvědavec. Když zjistil že na žádnou cennost
nedosáhne ani kdyby byl Saxána, mstil se hulákáním do kajuty. Hlasitě
oznamoval, že už svítá a je třeba pozdravit Alláha.
Ale to nebylo to nejhorší. Komáři! Ty malé, pisklavé bestie byly
opravdoví tyrani! Nechápu kde se líhly. Zřejmě byla poblíž požární
nádrž. Neustálý bzukot přerušovaný spokojeným sáním krve přiváděl
náměsíčná zombie k šílenství. Lodí se nesly údery do stěn, zuřivé
výkřiky, klení, pleskání dlaní po těle. Skučení a výhrůžky. To byli
dárci krve. K těm jsem se hlásil i já.
2 skupina byla označena jako topinkáři. Ti měli zavřené okénko a
opravdu jen málo komárů mělo tu čest ochutnat námořnickou krev. Ale
vše má svůj rub a líc!
Topinkáři se nevyspali o moc lépe. Zpocená těla se neustále obracela v
loužích potu. Jako topinky v oleji. V kajutě stál vzduch jako stěna.
Přes noc vydýchaný prostor obsahoval málo kyslíku. Což způsobilo
bolesti hlavy. Oči se proměnily v malé škvírky. námořník, který budil
ranní směnu měl těžký úkol. U dveří oznamoval, kolik je hodin, teplotu
vzduchu co je k snídani a přesunul se k další plynové komoře. Strčit
hlavu do přehřátého chlívku se vzteklým nájemníkem byla troufalost.
Drž hubu, kreténe! Nikam nejdu! Táhni, bolí mě hlava! Následoval pokus
trefit drzá ústa žvatlající cosi o práci papučí. Pohyb? Hnus! Snídani
si strč ** ******! Přines led blbečku!
V úzkých chodbách se potkávali příznivci topinek a dárců krve. Ty
vole, dneska jsem spal, jak batole. Nejméně 3 hodiny. Jsem jen
krapátko dehydrovaný a třeští mě hlava. Mohl bys mě prosím ukázat
cestu do jídelny? A přitom upínal prosebně rudé škvírky místo očí na
dárce krve. Ale jistě kámo! Jen jestli se udržím na nohou. Jsem poté
noci nějaký slabý. Ale včera to bylo horší! Jen 20 štípanců, hele!
Vyhrnul tričko a pyšně ukázal rozdrásané pupence na břiše. Ne
nepodobné pravým neštovicím. A té krve, co mi zbylo! Klidně zvládnu
ještě 3 noci. Chvástal se dárce. Škoda, že to neuvidím. Dnes jdu spát
do mrazáku ke kuchařům. Vzbuďte mě v Antverpách.
Komáři se přes noc proměnili na baculaté červené lampionky. Visely v
kajutách i po chodbách. Takže to vypadalo jak ve vykřičeném domě v
Amsterdamu. Bocman nám je zakázal praskat, protože by to vypadalo jako
texaský masakr motorovou pilou. Nakonec jsme se přece jen dočkali.
Náhradní díl dorazil a šikovné mašinky opravili klimatizaci. Do kajut
se hrnul konečně chladný vzduch a mohli jsme zavřít okénka.
Následující den jsme vypluli na širé moře. Komáry vyhnal průvan.
Brzy nato, byl v Alžíru vyhlášen výjimečný stav. Smutný konec mých
Alžírských dobrodružství. Už jsem se nikdy nevrátil.
Nu což! Jiná dobrodružství čekají. Tak tedy vzhůru na americký
kontinent! Ale o tom někdy jindy. Děkuji za pozornost Tony Black

14/01/2024

Šťastné proplutí rokem 2024 bez bouří přeje Zoocentrum Šluknov.
Čtenářům přeji krásné zážitky při čtení krásných knih. Přeje Tony Black

Slané útržky dnes trochu netradičně, dopis psaný mé sestře.

26/12/2023

Pohádka
Hovníkova pomsta

Hovník se narodil, jako obyčejné moucha domácí. Tedy byl to sameček a byl se svým rozmnožovacím ústrojím docela spokojený. O změně pohlaví neuvažoval.

Měl moc hodnou maminku i tatínka. A těch sourozenců! Ani si je všechny nepamatoval. Bydleli v muší kolonii ve staré chalupě se starou kadibudkou. Chalupu obýval starý, nerudný stařík.
Neměl mouchy rád. A mouchy neměly rády jeho. Jenže staroch měl výborné trávení, což pro mušky znamenalo pravidelnou stravu. Každé ráno z něj v kadibudce vypadla slušná hromádka. Někdy s funěním a vykulenýma očima ale pravidelně. To pak maminka volala, "děti snídaně, Hovníku leťte s brášky a nažeňte sem droboť. Dokud je ta dobrota teplá! Dědek vám to nebude ohřívat dvakrát".
To bylo radosti, bzukotu, strkání a handrkování o nejlepší místo. Tatínek se snažil dítka spočítat. Ale copak to jde? Vždyť chvilku neposedí. Potvůrky!

Po vydatné snídani posedaly na kadibudku. Hřály se na sluníčku. Čistily si křidélka, myly hlavičky, krčky a očička. Po odpočinku přišla na řadu zábava. Jde se k dědkovi! Zavelel Hovník. Ale zábava to byla nebezpečná. Staroch měl plácačku a uměl se s ní ohánět. O čemž svědčilo mnoho flíčků na stěně, oknech i nábytku. Chvilka nepozornosti znamenala smrt. To se pak dědek skřehotavě vysmíval a výsměšně mručel. Copak, copak? Nedávaly jsme pozor? Už jsi dobzučela mrcho. Hovník s kamarády mu, zato káleli mušince na svaté obrázky a zažloutlé fotografie. Taky se koupali v kozím mléce. Zbytky snídaně trousili z nožek na potraviny. Létali dědkovi kolem hlavy a sedali mu na pleš. Kmet zuřil a máchal rukama. Jen počkejte! Vy bestie! Až vás chytnu urvu vám křídla i nohy. A zlomím sosák!

Mezi tím maminka kladla vajíčka na zbytky jídla, zkažené ovoce a různé odpadky. Za dva dny to vypadalo u dědka v kuchyni jako ve chlévě. Larvičky se hemžily a mlaskaly. Hejna narozených mušek se proháněla sem a tam. A teď koza! Mouchy se slétly do chlívku s kozou. Ta vypoulila oči a zlostně zamečela. Věděla, co jí čeká. Rozdováděné mouchy lezly koze do očí a uší. Lechtaly jí chlupatýma nožkama v nozdrách. Koza frkala a kýchala až mlátila rohy o stěny. Ocasem točila jako vrtulí, ale bránit se nemohla. Tak jí prostě šiblo. Docela se zjančila. Vykopla vrátka od chlívku a s veselým mekotem vyrazila za svobodou.

A to byla pro starocha poslední kapka. Dědek se vydal do nedaleké večerky k paní Li, protože tam byl i stánek s občerstvením, měli s mouchami a červi velké zkušenosti. Nakoupil spoustu mucholapek, novou plácačku a sprej proti hmyzu. Doma vyklopil doprostřed kuchyně kýbl kozího hnoje. Všude rozvěsil mucholapky. Zavřel okna a nechal pootevřené dveře. Číhal a čekal až se muší hejna snesou na tu mlsotinu. Omámené vůní čerstvého hnoje ztratily ostražitost. Marně maminka s tatínkem varovaly dětičky, neolizujte mucholapky! Přilepíte se! Jenže vábení bylo příliš silné. Spoustu nezkušených mušek, které se nevešly na hromadu, posedaly na voňavé mucholapky. Poté do kuchyně vtrhnul s chechotem šílence stařík. Odjistil sprej a spustil palbu. Pak rychle zavřel dveře a vyčkával. V řadách muší kolonie nastal chaos. „Plyn, plyn! Prchejte, schovejte se!" Volali zoufalí rodiče. Omámené mušky padaly na zem. Točily se dokola na zádíčkách a naříkavě bzučely. Další a další ve snaze uniknout narážely do hustého lesa mucholapek. Kde bídně hynuly. Do toho chaosu vnikl dědek s plácačkou. Dokonal dílo zkázy. Na stěnách samý flek, krev a krev. I původní malba se ztrácí. Zní mroucích mušek sten a poraněných řev. Dnes stařík radostnou má práci.

Z celé muší kolonie nikdo nepřežil. Nastalo ticho. Jen dědek si prozpěvoval. Z pod postele vytáhl lahev slivovice, pořádně si přihnul a za chvíli byl v limbu. Smutný byl pohled na světnici. Mrtvé mušky byly všude. Ale co to? Za závěsem ze škvíry zpod parapetu se cosi hýbe. Vždyť je to Hovník! Má opuchlé oči, zmačkaná křídla, ale žije.! Vyděšeně pozoruje zkázu kolem. Začalo svítat. Narovnal křidélka a opatrně se vznesl. Kličkoval mezi mucholapkami a hledal nějaký život. Nic. Až najednou... Hovníku, Hovníku zaslechl slabý bzukot. Tatínku! Jste to vy? Vznášel se nad mucholapkou, ze které se ozýval hlásek. Ano odpověděl otec, zabořený do lepkavé hmoty. A maminka? Přiškrceným hláskem se tázal Hovník. Maminka padla. Dostala plnou dávku Biolitem, když se snažila zachránit děti. Unaveně bzučel tatínek. Hovníkovi se sevřelo hrdlo lítostí. Hned se však vzpamatoval. Tatínku, já vás vytáhnu! I kdepak synku, je pozdě. Musím za maminkou do mušího nebíčka. Kde nejsou žádné spreje a plácačky. Jen přetékající kadibudky plné slaďounkého průjmíčku, který maminka tak ráda srkala. Ale ty, pokračoval otec, let do světa a najdi si hodnou mušku. Založte novou muší kolonii. Náš rod žije! Z posledních sil bzukl tatínek a navždy se ponořil do lepkavé hmoty.

Slibuji tatínku! Podíval se na chrápajícího dědka, ale napřed...pomsta!

Hovník se hluboce nadechl jdeme nato! Kroužil starcovi kolem hlavy. Bzučel jak vrtulník. Začal usedat dědkovi na rty. A chlupatýma nožka lechtal, co to dalo. Starý mručoun se pleskal po hubě a rázem byl vzhůru. Co jeto? Jak to? Vždyť hmyzouni měly být p pánu! A opět nesnesitelné šimrání na rtu. Další pleskanec po hubě. Začal zuřit. Bzzz. Horní ret, bzzzz dolní ret. S železnou pravidelností usedal na tatáž místa Hovník. Dědoušovi ruce se mlátili po obličeji. Nenávistně řval bezmocným vztekem. Vstal z postele a jak nadával, rukama se čím dál víc zamotával do visících mucholapek. Nakonec upadl a strhnul petrolejku, která dohořívala na stole. Neměl totiž na plátky skupině ČEZ. Copak je boháč, aby svítil elektrikou? Naposledy v životě se ohřál, a to bez dvou svetrů. Pohltili ho plameny. Toto krásně pálí, byla poslední slova důchodce.
Hovník to pozoroval zpovzdálí. Smutně klopil velká kukadla. Jeho domov a úctyhodného soupeře pohltili plameny. Podíval se na blankytně modré nebe a vzpomněl si na tatínkova slova. Rod žije! Protáhnul křídla a start! Kam? Sám nevěděl. Zato to věděla hbitá vlaštovka z rozevřeným zobačiskem. Možná to Hovník přežije. Ale nevím, nevím taková rychlá vlaštovka...

S pozdravem Tony Black

26/11/2023

Slané útržky II
Kapitola 14

Návrat do Alžírska

Loď Otava, na kterou jsem nalodil roku 1991 v květnu předčila moje očekávání. Skvělá posádka a kapitán. Výborné ubytování. Poprvé jsem měl kajutu sám pro sebe. Bezvadní kuchaři a strava. Úžasné Země a přístavy. Dobrodružství, nebezpečí, romantika smutné i veselé příhody. Prostě vše, co si má poetická duše vysnila.
Nejvěrnější čtenáři už vědí, že jsem jako 12 až 13 letý chlapec strávil rok v alžírsku. Bylo to nádherné období mého dětství. Ne Nebojte se o tom už jsem psal v prvních kapitolách. zajímavé na tom je že prapůvodní myšlenka stát se námořníkem pramenila s touhy ocitnout se znovu v této zemi. Když jsem se dozvěděla cíl naší plavby– Alžírsko, podlomily se mi kolena. Můj sen o návratu se vyplní! Tak přece! Jenže Alžírsko se od mého dětství změnilo a k lepšímu to nebylo. Radikální Islám se dral v mocenské hierarchii vzhůru. Přesto jsem tam opět prožil i hezké chvíle. Na Otavě byla skvělá parta. Bylo nás asi 12 přibližně stejného věku 20 až 25 let. Mladí byli i důstojníci kteří se nijak nestranili. Naopak
Do ulic Alžírska nás to nevábilo. Navštívili jsme tam asi tři přístavy. Skikda, Oran, Alžír. Necítili jsme se tam bezpečně. Například z celnice nás v kraťasech nepustili vůbec ven. Tak jsme se věnovali jiným radovánkám. Moře bylo stále nádherné několik málo stovek metrů, od přístavu se nacházeli městské pláže a promenáda. Chodili jsme se tam po službě koupat. Jednou mě moji kamarádi nechali usnout na slunci Byl jsem po noční vachtě. Proměnil jsem se ve steak na grilu, Akorát mě zapomněli obracet. Půlka těla Spálená půlka nedopečená. Na několik dní jsem se stal vítanou atrakcí. I ti největší škarohlídi se smáli, když mě potkali. Nejhorší to bylo v jídelně při večeři. Kde máš čepici s rolničkami Kašpare? Vinnetou, to tě Smažili jenom z jedné strany? Atd. Ten večer mě moc nechutnalo. Na pláž nás chodila vždy skupina. Arabové byli nepříjemní a dotěrní obkličovali naši skupinu. Posunovali své ručníky blíž a blíž. Smyčka se utahovala. Museli jsme se sbalit a odejít. Začali jsme chodit o dost dál ale stálo to za to. Našli jsme nádhernou pláž s jemným pískem. Po domorodcích ani stopy. Navíc v tomto maličkém zálivu bujel podmořský život. Dál od pláže na skalnatém dně se usídlili murény, chobotnice a spoustu ryb různých velikostí, škeble ježci a tak dále.
Mladý lékař Honza byl velký fanoušek šnorchlování. Měl harpunu a dlouhé desítky minut lovil různé potvory. Půjčil jsem si brýle a šnorchl. Často jsem provázel doktora na jeho loveckých výpravách. Splýval jsem na hladině a ukazoval doktorovi největší murény. V touze po trofejním úlovku do jejich jeskyní a skrýší píchal harpunu. Snažil se je vypudit ven. Když ten pomatenec začal vrážet ruce a prsty do různých škvír Bylo mi jasné že je čas zdekovat se do bezpečí. S ukousnutých prstů příští krev, a to, jak známo láká žraloky. Děkuji ne! Nechal jsem doktůrka napospas predátorům.
Z pláže jsem pozoroval, kterak lékař divoce gestikuluje a nad hlavou mává s harpunou s nějakou kořistí. Muréna to však nebyla. Byla to krásná chobotnice. Kroutila chapadly. Snažila se přisát k čemukoliv kolem. Smutné oči žadonily o svobodu. Vrahu! Sadisto! Netvore! To seš doktor? Pusť ji! Naléhali jsme na doktora. Jenže lékař tisknul k hrudi chobotničku jako Glum Prsten moci svého miláška. A jak to všechno s chobotnicí dopadlo? No samozřejmě dobře. Mastičkář dovlekl chobotnici až na loď. Tam byla svěřena odborníkům v kuchyni. Humánně byla zbavena existence na tomto světě. Podávala se jako předkrm před večeří. Taky jsem tam byl a kousek na mě zbyl. Mňam!

Děkuji za pozornost
Tony Black

23/11/2023

ROZVOZ PŘÍMO K VÁM DOMŮ

Online formulář: https://forms.gle/pjWokaA8cdJoqvC89

● Objednávky na následující den přijímáme do 15:00.
● Závoz od pondělí do pátku, mezi 9. až 11. hodinou.
● Rozvoz do celého ŠLUKNOVSKÉHO VÝBĚŽKU.

Ceny naleznete přímo ve formuláři nebo v menu našeho profilu.

05/11/2023

Kompletní krmivo pro dospělé kočky.
100% přírodní, kompletní krmivo se speciálním složením pro dospělé kočky, které obsahuje 80% kuřecího a kachního masa, zeleninu a přírodní extrakty. V krmivu jsou přírodní omega-3 a 6 mastné kyseliny pro lesklou srst a zdravou kůži, aktivní probiotika a prebiotika pomáhající podporovat aktivitu ve střevní flóře a udržují zdravý trávicí systém, výtažky z brusinek pro zdraví močových cest. Při výrobě granulí jsou použity jen vysoce kvalitní a přírodní suroviny bez přidávání jakýchkoli dochucovadel, konzervačních látek a umělých barviv. Neobsahují obiloviny a jsou hypoalergenní.
AKCE! AKCE! AKCE! AKCE! AKCE! AKCE! AKCE! AKCE! AKCE! AKCE!
------------------------------49,-Kč----------------------------------😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺

15/10/2023

Slané útržky II
Kapitola 13
Za kormidlem 2

Za své nedlouhé, ale taky ne krátké kariéry námořníka jsem se ke kormidlu dostal mnohokrát. V noci i ve dne. Při klidném i bouřlivém moři. Kroutil jsem kolečkem za hustého provozu Lamanšským průlivem v romantickém Suezu, nebezpečné Malajské úžině po řece svatého Vavřince a kanadských jezerech atd… Funkce mladšího námořníka to prostě vyžadovala. Většinou pod povely místního lodivoda, který dobře znal zdejší a někdy záludné vody. To si vachtový námořník nemusel lámat hlavu a jen držel zadaný kurz. Nebo kličkoval dle rozkazu lodivoda. Zodpovědnost měl lodivod ne kormidelník. Poslední slovo má však vždy kapitán lodi. Většinou je zapnutý autopilot, který drží zadaný kurz. Obzvláště pak na širém moři. To jsme třeba dva tři dny nepotkali žádnou loď. Pak měl vachtový námořník docela příjemnou ulejvárnu. Například údržba záchranných člunů, či zvelebování lodního velína, vaření kávy, nošení svačiny, tlachání s důstojníkem, pozorování delfínů, nebo zíváním při pohledu na noční oblohu posetou hvězdami.
Pakliže to však navigační situace vyžadovala musel za kolečko, a tak na mě několikrát vyšla řada při platbě do Thunder bay. Nejvýše položené místo na světě Kam se dá doplout námořní lodi. Což znamenalo překonat platbu po řece svatého Vavřince tři velká kanadská jezera a mnoho plavebních komor, ale to je jiný příběh.
Odehrálo se to na lodi Otava v roce 1992 bylo nádherné počasí. Asi půlka listopadu. Mrzlo, avšak ne moc. Absolutní jasno. Kopce podél řeky byly pocukrované čistým jasně bílým prašanem. Stromy převážně listnaté se stále nechtěli vzdát svých listů, které na rozloučenou udivovali nádhernou barvou. Vzduch byl jako křen voňavý a ostrý. Řeka se líně vinula krajinou. Zasněně pozoruji okolí a sem tam splním lodivodovo přání. Dva stupně vlevo, tři vpravo a tak dál. Z letargie mě probral nečekaný povel. Steering middle of channel. Kormidlujte středem kanálu (řeky) takový povel znamenal loď je tvoje námořníku. Kormidluj bez povelů. Rozbušilo se mi srdce nervozitou. Řeka nebyla, Kdo ví jak široká a zákruty tam byly též. Přesto jsem se hrdě narovnal a opakoval povel. Otavu jsem znal dobře. Ovládat jí šlo výborně. Žádné záludnosti. Nebyla to obří loď, tak i setrvačnost při pohybu kormidlem se dala dobře odhadnout. Dmul jsem se pýchou. Kapitán mě svěřil loď! A už se mi rojili v mysli obrázky, kterak užaslým kamarádům popisuji, jak mě kapitán důvěřuje a svou loď by jinému nesvěřil. Protože ví že já jsem ten nejlepší. A já mu odpovím. Žádný strach veliteli. To zvládneme. Kamarádi se posunují blíže. Visí očima na mých rtech. Pivní sklenice se povážlivě naklánějí a kymácejí, ale nikdo toho nedbá. Dívky vzdychají a dlaněmi chladí své vzrušením napětím rozpálené tvářičky. Jak to bylo dál? Povídej! Škemrají všichni. Jenže mé představy s rozprchli na všechny strany. V dáli se totiž objevil most. Železniční most. To bude problém. Tomu mostu se budeme muset nějak vyhnout. Což znamená poměrně složitý manévr. A lodivod ne, a ne převzít zpět otěže. Napravo boku to vypadalo, že se řeka dělí na dvě části. Aha, tak to budu muset provést složitý manévr. Most se přiblížil a nervozita ve mně sílila. Jsou padlí na hlavu? (Velící vrchnost) to mám vzít smykem nebo co? Kapitán a lodivod si občas přiloží dalekohled k očím. Hovoří mezi sebou a most je evidentně nechává v klidu. Za to já jsem div neomdlel, když jsem zjistil, že odbočka vpravo je slepé rameno řeky. Co se to děje? To ten most vidím jen já? Když se přiblížil druhý důstojník Jano, se kterým jsem sloužil ve vachtě několik měsíců, špitnul jsem. Jano Vidíš ten most? Pěkný však? A odkráčel dřív, než jsem mohl položit další vyděšenou otázku. Pěkný, pěkný ale co s ním? Podplout ho nemůžeme. Přeskočit také ne. Obeplout rovněž nemožné! Tak co?! Posádka se zbláznila. Jsem jediný, kdo si zachoval zdravý rozum! Zřejmě je ovládají ufoni. Škoda že nemají na hlavách alobalové čepice odrážející negativní záření a vlny! I kdybychom dali okamžitě zpětný chod srážka je nevyhnutelná. Loď už nic nezastaví a most nezmizí. Konečně mi to došlo!
Spiknutí a terorismus! Ten most shodíme schválně! Ahaaa proto ten povel kormidluj středem. Pouhá lest, abych nezmatkoval a splnil úkol! Syčáci! A pak jako nežádoucí svědek půjdu přes palubu. Vše svedou na mě. To tak! Když do pekla tak všichni! Zděšeně pozoruji se zatnutými zuby přibližující se most. Čelo orosené potem. Srdce tepe rychlostí bubenického sóla. A pak...? Zoufalé pohledy na Kapitána. Zbývá asi jedna míle. Konstrukce mostu se začala hýbat. Přesněji, střední část mezi pilíři. A to směrem vzhůru. Šálí mě zrak? V mostu se vytvořil tunel. Nikdy jsem nic podobného neviděl chápejte je rok 1992. Užasle Jsem civěl na ten technologický zázrak, až se málem přeslechl lodivodův povel, kterým přebíral vládu nad lodí. Zřejmě si myslíte že se mi ulevilo. Haha! Easy, Easy! Pomalu! Naváděl mělo lodivod. Jeden stupeň doleva. No a co jako!? To mám do té škvíry dostat námořní loď? Zdá se, že šílenství pokračuje. Copak lze nacpat klíč od hradní brány do malé klíčové dírky rezavé branky? Ne! Tam se prostě nevejdeme! A čím jsme byli blíž tím jsem si byl jist že za chvíli bude drcen beton a létat jiskry od třoucího se o sebe železa. Tak kdopak bude mít navrch? Tak pojď Otavičko však my jim ukážeme! Je to tady... Příjď se noří do tunelu. Za chvilku se ozve skřípot, lomoz a kvílení bortícího se železa. Jaká úleva! Místo toho šum a ozvěna jako, když auto vyjede do silničního tunelu jen mnohem hlasitější. Můžu vám říct, že na každém boku lodi nebyl víc jak metr a půl prostoru.
No nejsem já pašák? Dokázal jsem to.
Cesta do ledového království je volná.

Děkuji za pozornost Tony Black

20/08/2023

S radostí oznamuji, že se mému mladšímu bratrovi podařilo uzavřít kontrakt na arktický vzduch.
Bohužel zásoby jsou prozatím omezené. Příští dodávka LEDEN 2024.
FOTO: Mladší bratr Toňula - přístav v Murmansk

06/08/2023

Slané útržky II
Kapitola 12
Za kormidlem, 1.část

Dobrý večer,
Dnešní počasí je jako stvořené k rozjímání. Tak se nořím do prchajících vzpomínek.
Loď Mír. Byla to dobrá a spolehlivá loď. Potkal jsem tam spoustu spolužáků z námořního učiliště. Navštívil zajímavá místa a přístavy. Žádný komfort. Společné záchody, sprchy a ubytování po dvou. Avšak přičichnul jsem k pořádné námořničině.
Na Míru jsem sloužil zkoušky námořníka 2 třídy. Což obnášelo způsobilost strážní služby včetně kormidlování námořní lodi. Na Což jsem dodnes náležitě pyšný. Služba trvala 7 měsíců a jeden den.
Správně bych měl napsat za kolečkem. Jenže spoustu z vás by udiveně zvedlo obočí v domnění, že vás budu nudit zednickou brigádou, nebo dřinou na farmě při vyvážení hnoje. Nic takového! Kolečko je slangový výraz pro kormidlo. Nemá nic společného s obřím kolem s mohutnými madly, které ovládá svalnatý pirát.
Kdepak! Je to docela malé kolečko. Něco jako maličký volant. Klidně ho můžete ovládat jednou rukou.

Učit se kormidlovat jsme chodili na Blaníku i Míru. Samozřejmě ve volném čase. Docela dobře si pamatuji můj první pokus ovládnout železného, mořského oře. Byla to cesta do Indie. Počasí nic moc. Období monzunů. Silný vítr, velké vlny.
Námořní loď má obrovskou setrvačnosti, i když kapitán zavelí zpětný chod loď se hrne ještě několik kilometrů vpřed. Vychýlíte-li kormidlo třeba vlevo trvá mnoho nekonečných sekund, než příď líně pohne.
Po teoretické přednášce jsem byl vyzván ke kormidlu. Autopilot byl vypnut a já se stal pánem železného obra. Kurz 252! Velí důstojník. Všechny povely jsou pronášeny v angličtině. Kormidelník je musí opakovat, aby nedošlo k omylu.
Byla to legrace. Blaník pod mým vedením kličkoval sem a tam. Ještě, že jsme byli uprostřed širého oceánu a neměli se s kým srazit. Kurz se mi moc držet nedařilo Zpocený a vyděšený jsem zmateně kroutil kolečkem. Podivné chování lodi zneklidnilo kapitána. Kompas má v kajutě, takže co se děje na můstku vidí i v kajutě.
Kapitán se náhle zjevil na můstku. Čemu pak se to vyhýbáme? Ptal se důstojníka. Vše v pořádku, kapitáne. Mladí se učí kormidlovat. Strašně jsem se styděl. Kapitán si stoupl za mě a chvilku pozoroval mou marnou snahu držet kurs. Poprvé? Ano. Nejraději bych skočil do moře. Tak mi bylo stydno. Však ono to půjde. Řekl povzbudivě. Jsou velké vlny. Otočil se a odešel.
Křídla pýchy a hrdosti mě vynesli vysoko do oblak. Pochválil mě sám kapitán!
Vyložil jsem si po svém kapitánův výrok. A tak se ze mě stal kormidelník.
Při mé kormidelnické kariéře se mi stala příhoda, která mě dodnes rozesmívá. Tenkrát jsem se ale nesmál...
dozvíte se příště
Děkuji za pozornost
Tony Black

Zoocentrum Šluknov

01/09/2024

24/08/2024

31/07/2024

31/07/2024

21/04/2024

18/02/2024

14/01/2024

26/12/2023

26/11/2023

23/11/2023

05/11/2023

15/10/2023

20/08/2023

06/08/2023

Adresa

Otevírací doba

Telefon

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Společnost

Odkazy

Sdílet

Kategorie

Ostatní obchody s domácími zvířaty ve měste Sluknov

Pondělí	08:00 - 12:00
	13:30 - 17:00
Úterý	08:00 - 12:00
	13:30 - 17:00
Středa	08:00 - 12:00
	13:30 - 17:00
Čtvrtek	08:00 - 12:00
	13:30 - 17:00
Pátek	08:00 - 12:00
	13:30 - 17:00
Sobota	08:00 - 11:00