25/09/2023
Dobrý den příznivci a přátelé :-)
máme po prázdninách a mám pro vás další příběh - tentokrát vypadá zpočátku kouzelně ale podobá se spíše strašidelnému hradu. Pochopíte až dočtete povídání do konce. Dnes už jsou pejskové socializovaní, někteří už bydlí v nových rodinách a pro zbylé ještě nové rodiny hledáme. Příběh jste mohli vidět i časopise Pes přítel člověka - článek je tak, jak na jaře vyšel :-) určitě lehce rozlišíte fotky před a po. Tak pokud je u vás místo pro jednoho (či dva) malé psí čumáčky přijeďte se podívat - rozhodně si zaslouží láskyplný domov.
Takže jak to bylo :
Kouzelná maringotka
Znáte magická představení, kdy kouzelník tahá z kapsy, klobouku, nebo odjinud, nekonečné množství šátků? Teď si místo klobouku představte maringotku. Hloupé? Ale zkuste to. Máte? Dobře, a dál si představte člověka, jak dveřmi té maringotky sahá dovnitř - máte to před očima? Chvilka napětí, virbl, a už je to tady – vyndává prvního pejska. Jen si tu představu držte – bude dlouhá, druhý, třetí,
osmý, jedenáctý – stále stíháte sledovat? Patnáct…., dvacet a blížíme se k závěru, velké finále a poslední dva jsou venku.
Pravda, takhle idylické to nebylo. V určité životní situaci majitel koupil novou maringotku, do které se přestěhoval i se svými psy, kteří dříve obývali prostory relativně velkého objektu, kde žili jako smečka – nikým nesocializovaná, bez jakékoliv výchovy, nekontrolovatelně se množící, bezejmenný houf chovající se podle přírodních zákonů – urvi, co můžeš, slabšího zabij. Zbaveni volného pohybu a nacpáni do malého prostoru se u nich tyto projevy znásobily. Občas se ty šťastnější dostali ven a v tušení svobody běhali po polích, lese a naháněli strach turistům. Vraceli se do smečky a pro jídlo.
Majitel je krmil zvláštním způsobem a tak ti rychlejší a dravější byli více než dobře vykrmení, zatímco na některých by se dala učit anatomie.
Nařízený odběr psů probíhal opravdu jejich postupným vynášením. Rovnou se umísťovali do přepravních boxů. Kousance zanechali stopy i přes kožené rukavice. Uvnitř bylo nedýchatelno –
podlahu pokrývala vrstva psích výkalů a mezi ní pěšinka ke gauči. Psi se báli, utíkali, schovávali se, útočili. Nebyli zvyklí na lidi, ani lidské doteky. Páníček je organizoval klackem. „Naštěstí“ se jednalo
vesměs o malé psy. Tři se odchytit nepovedlo, zůstali mimo maringotku a vyžádalo si to další dvě odchytové „návštěvy“.
Oddechli jsme si, když byli v útulku rozděleni na psy a fenky, načipováni a zvlášť byli umístěni „marodi“ – vychrtlé starší fenky – jedna s velkými nádory, jedno zázrakem přeživší odrostlé štěně a
viditelně vysokobřezí fenka. Změnou zaskočení , vypadali psi, že s nimi bude přece jednodušší práce, než jsme čekali. Rozkoukání v novém prostředí jim vydrželo dva dny a začala „zábavná“ hra Kdo
z koho. Začali jsme si připadat jak váleční veteráni hrdě vystavující své šrámy z bitev. Rozlišení lidí nacházejících se v útulku mohlo vypadat asi takto: kdo není kousnutý , je návštěva. Pozitivní afirmace této fáze – ještě že to nejsou velcí psi. Na to, že následky setkání z jejich zuby nebyly naštěstí nijak vážné, mělo bezpochyby vliv i to, že většina z nich má ulámané zuby, zřejmě od snahy prokousat se z jejich ubytovny ven.
Další poměření vůlí a šikovnosti , tentokrát jen s fenkami přišlo na řadu asi po deseti dnech (kluci přijdou na řadu jen co necháme zregenerovat paní veterinářku),. Veterinární prohlídka, očkování,
odblešení, odčervení, sono – kontrola březosti. A ejhle – 6 fenek je v různém stupni březosti. Začali jsme je rozdělovat do menších skupinek, aby měli klid. Postupně se začínají vynořovat jména (taková ta pracovní) a tak už máme Babušky, Mamču, Tetu, Divošku, Chlupinu….odrostlé štěně je od prvního dne a pohledu Dobi (ten z Harryho Potera by s ním nezadal, co se týče práce uší).
V čase vzniku tohoto povídání (DUBEN 2023) máme týden stará první štěňátka. Je jich sedm jako trpaslíků a jsou rozkošná, jak jen štěňátka umí být. Jejich maminka Mamča byla nejdříve hodně nedůvěřivá – z dřívějších vrhů se pravděpodobně stala masitá pochoutka smečky a tak se o své potomky bála, ale už se nechá pohladit, můžeme vzít mrňousky do ruky, a přestože nás stále sleduje, už je klidná. Pozorně na nás dohlíží Teta - mladičká, také březí fenka. Všechno co se děje v jejich „pokoji“ pečlivě kontroluje a hlídá. Po otevření dveří se běží hned podívat, kdo jde a my jsme po celou dobu pod jejím drobnohledem. Jakmile se jí něco nezdá, hned se ozve. Brání Mamču se štěňaty doslova vlastním tělem. Už si ale také vezme piškotku (nejlepší vynález století) z ruky a vypadá potěšeně, když nás vidí. To jsou velké úspěchy. Babušky – starušky, které vypadaly jako kostřičky potažené kůží, vyděšené a zesláblé u kterých jsme ani nevěřili, že přežijí, jsou dnes dobře vypadající (v rámci věku a zdravotního stavu) staré dámy, které si užívají zasloužený klid, dostatek jídla a měkkou, teplou boudičku, kde rády spokojeně chrupkají. Dobi už má za sebou první procházky na kšírkách venku a stává se z něj nejrozmazlenější štěně – všichni ho samozřejmě milujeme. K Divošce, Chlupině a několika dalším už můžeme vejít do kotce, aniž by nám obratem viseli na noze, štěkot nahradilo opatrné zkoumání a malý velký zázrak – piškoty i tady fungují jako skvělý dorozumívací prostředek. Pro nás je to opět nová zkušenost – po laboratorních bíglíkách, kteří ukázali, že potřebují velmi specifické zacházení a socializaci, je to znovu naprosto jiná práce – divoká smečka. Jsme sice na začátku, ale jedno pravidlo se ukazuje jako fungující – dostatek trpělivosti, klidu, projevená péče a vytváření pozitivních vjemů. Věříme, že se nám povede je postupně přesvědčit, že člověk má ruce i na hlazení, nejen na držení klacku. Sdílení prostoru může být měkká pohoda, nejen boj o místo mezi výkaly. Všechno jsou to kříženci malých plemen. Mohli bychom mezi předky vytušit jezevčíka, čivavu,
krysaříka …., ale všichni se povedli. Jsou to hezouni a krásky. Každý trošku jiný, ale všichni takový ten typ, co ho hladíte dřív, než si uvědomíte, že to chcete udělat. Na gauči budou vypadat jako správný bytový doplněk, na procházkách budou nadšeným parťákem oceňujícím společný pohyb, v parku budou terčem závidění a bez problémů se vejdou do auta (i několik najednou ) a všichni, i ti zatím nenarození, budou potřebovat svou rodinu. Najdou?
