23/08/2024
Extreme Dog Race Opatov, 17. 8. 2024 (🇨🇿 ⬇️)
🇬🇧 Opatov is a matter of the heart, EDR too, so this could not turn out other than the absolute top among races. And yes, it certainly did! 🤩 An absolutely perfect race, beautiful track and excellent atmosphere. Just the heat! Someone forgot to turn off the heater up there☀️. I signed me and Erik up for the Long track. Ups! But who could have guessed that it would be so hot in August? LOL 😅 Well, I didn't get much praise at home. Erik had been lamenting for two days before, but he gritted his teeth and, as always, went along with me. He is a fighter. 💪
We started just after 9 o'clock, so we had to run with the wind in order to cool down on the way and to be back before the sun climbs high above the horizon. There was a lot of water (and mud and hills) on the way, so luckily we could cool down somewhere every now and then💦. We went left, right, up and down again on the motocross track. Certainly an interesting sight from the spectators' point of view. They laughed mischievously at us as we sweated blood on the track🥵. I ran with Amiga, Erik started with Frozen for the first time. Because Frozen used to always prefer to run with girls, she didn't enjoy it with boys so much. But she finally understood that even men are fine and took them at her mercy.
Despite all the difficult parts, we enjoyed the race. Up to the point where I came to the javelin throw. We were supposed to hit the target🎯. Throwing is not my favourite. Unfortunately, the javelin was lighter than I expected, so it landed far in front of the marked area. So I had to take the "prisoner" handicap. They tied my hands with duct tape 🪢 and they said the next helper I meet would free me... 100 m, 200 m, half a kilometer... I started to worry if the helper needed to use the toilet. No, the organisers were really so evil and let us run tied up about a kilometer. I guess I'd better learn how to throw. So I kept running, I finally had both hands free, so I was looking forward to things getting better. No way ❌. Another kilometer was a nasty long hill up, so nothing much of a nice run again. Phew, finally I was up. A welcome rest on a few obstacles, I walked over the slackline, pulled the tire, crawled through the pool and ran on pleasantly refreshed. I lost Erik somewhere. But the hardest part was yet to come. It was clear that in no time he would be breathing on my heels again. This was followed by a beautiful fast section between the cornfields🌽, a gentle descent on a grassy path, I ran surprisingly nice and easy, Amiga flew ahead of me. Just great. In a kilometer there was a turn into a field. OMG, really? Yeah, really. Another section straight through corn, for a while along the edge, for a while between gutters, mature cobs and boulders from the field. It wasn't so nice anymore. The whips hit me in the face, I could hardly see the ground in places through the dense vegetation 🫣, I called Amiga "left" to run to the edge of the field, but the corn was like an impenetrable wall . Finally light at the end of the tunnel and out of it. Since we actually had a bit of a rest now, they prepared a few strength parts for us, back on the motocross track again 🤪. We ran up and down with a 5 kg barrel of water and just a little further another two steep up and down hill runs 🔃🔃. I don't even know which was worse. I'm afraid of fast descents and I was running out of strength going up the hill. In these passages, Erik is clearly much better, so he quickly caught up to my entire lead and we already overcame the last two obstacles together and then crossed the finish line together 🏁. And as bonus we both placed second in our categories 🥈🥈. At the finish line, Erik was once again spreading optimism and the initial discord was over. (Fortunately!). 🥳
Juniors ran in the afternoon. Amiga made another start with Natálka. Well, even with seven dogs at home, we sometimes don't have enough, when almost all go into heat. But the girls managed it excellently and in the 13-15 years category they ran for gold. 🥇
From our Niktel White Warriors team, Hallelujah Hero Niktel fought with Andrea on the long track as well, and Barnie Beetle Niktel and Naďa participated on the Base track. Congratulations to everyone on a great performance. 👏
All that was left was to thank the organizers and helpers for another great experience. At the same time, we also bow down to the incredible piles of work of photographers. In short, huge thanks! We are looking forward to the Steeplechase race later this year in Pardubice. 🥰
------------------
Extreme Dog Race Opatov , 17. 8. 2024
Opatov je srdcovka, EDR taky, tak tohle nemohlo dopadnout jinak než absolutní špičkou mezi závody. A taky že jooo 🤩! Naprosto dokonalý závod, krásná trať a vynikající atmosféra. Jen to vedro! To topení nahoře někdo zapomněl vypnout 🌞. S Erikem jsem nás přihlásila na Long. Když už tak už, že jo? Ale kdo to mohl tušit, že v srpnu bude vedro? 😅 No, doma mě za to moc nepochválili. Erik špačkoval už dva dny předem🙈, ale zatnul zuby a jako vždy do toho šel se mnou. Je to bojovník. 💪
Startovali jsme hned po 9. hod, tak holt musíme běžet s větrem o závod, abychom se cestou stíhali ochlazovat a než sluníčko vyšplhá vysoko nad obzor, abychom byli zpátky. Cestou byla spousta vody (a chaluh a bahna a kopců), tak se člověk (i pes) naštěstí každou chvíli v něčem zchladil 💦. Krosili jsme to po motokrosové trati levá, pravá, nahoru a hned zase dolů. Z pohledu diváka určitě zajímavá podívaná. Naprosto škodolibě se nám smáli, jak my na trati potíme krev 🥵. Já běžela s Amigou, Erik se poprvé na start postavil s Frozen. Frozen totiž dřív vždycky raději běhala s něžným pohlavím, s chlapama jí to nebavilo. Ale konečně pochopila, že i chlapy jsou co k čemu a vzala je na milost. I přes všechna úskalí jsme si závod užívali. Až do chvíle, než jsem doběhla k hodu oštěpem a měla se trefit na cíl 🎯. Házení není má silná stránka. Klasika, oštěp byl lehčí než jsem předpokládala, tak s sebou plácnul daleko před označeným prostorem. Pak se tam sice doklouzal, ale to prý „sorry jako“ - handicap „vězeň“. Svázali mi ruce stahovací páskou 🪢a prý další pomocník, kterého potkám, mě osvobodí... 100 m, 200 m, půl kiláku... začala jsem mít strach jestli si pomocník nepotřeboval zrovna odskočit. Ne, fakt byli tak zákeřní a nechali nás svázané běžet asi kilometr. Kdo tohle vymyslel, ten by fakt zasloužil,... ale ne metál, ale přes .... Asi se radši na stará kolena naučím házet😅. Běžím tedy dál, konečně mám obě ruce volné, tak se těším, že to půjde líp. Pěkný kulový❌. Další kilometr hnusný táhlý kopec, takže zase nic moc běhatelného. Uff, konečně nahoře. Vítaný odpočinek na pár překážkách, přešoupám slackline, odtáhnu pneumatiku, proplazím bazének a příjemně osvěžená valím dál. Erika jsem někde setřásla, asi kilometr za mnou nikde nikdo. Ale jen na chvíli, to nejtěžší teprve mělo přijít. Bylo jasné, že mi za chvíli bude zase dýchat na paty. Následoval krásný rychlý úsek mezi kukuřičnými poli, mírný seběh, travnatá cesta, běželo se mi kupodivu krásně a lehce, Amiga letěla přede mnou. Prostě paráda. Za kilometr odbočka do pole. To jako fakt? Jo, fakt. Další úsek přímo kukuřicí 🌽, chvíli po kraji, chvíli mezi rigoly, vzrostlými klasy a balvany z pole. To už taková parádička nebyla. Šlahouny mě šlehaly do obličeje, na cestu jsem místy přes hustý porost sotva viděla🫣, volala jsem na Amigu „levá“, aby vyběhla aspoň na kraj pole, ale kukuřice byla jako neprostupná hradba. Konečně světlo na konci tunelu a ven z toho. Protože jsme si teď vlastně tak trochu odpočinuli, tak si pro nás připravili, už zase zpátky na motokrosové trati, pár silových záludností🤪. Seběh a výběh s 5 kg barelem s vodou a hned o kousek dál 2x nahoru a dolů v drsném převýšení🔃🔃. Ani nevím, co bylo horší. Z kopce se bojím a do kopce docházely síly. V těchto pasážích má Erik nade mnou jasně navrch, tak celý můj náskok rychle dohnal a poslední dvě překážky už jsme překonávali společně a pak i společně proběhli cílem🏁. Jako třešnička na dortu byla, že jsme se oba ve svých kategoriích umístili na druhém místě 🥈🥈. V cíli už Erik zase šířil optimismem a prvotní rozladění bylo to tam. (Naštěstí!). 🥇
Odpoledne běželi junioři. Amiga si střihla další start s Natálkou. Holt i se sedmi psy doma jich máme občas málo, když se nám tam skoro všechno rozhárá. Ale holky to zvládly na výbornou a v kategorii 13 – 15 let si doběhly pro zlato.🥇
Z našeho týmu Niktel White Warriors ještě na longu bojovala Hallelujah Hero Niktel Andrea Kučerová a na trať Base se postavili Barnie Beetle Niktel s Naděžda Čeřovská . Všem gratulujeme ke skvělým výkonům.👏
Nezbývalo než poděkovat organizátorům a pomocníkům za další parádní zážitek. Tímto se současně skláníme i před neskutečnou horou práce fotografů. Zkrátka velké díky! Těšíme se na Steeplechase do Pardubic. 🥰