11/08/2023
Jak bojovat s čmelíky?
Čmelíkovitost, dermanysiáza, časteji prostě napadení čmelíky či „čmelíci!“ je výskyt parazitických, krev sajících roztočů v chovu ptáků, nejčastěji drůbeže, ale i holubů nebo ptáků okrasných, především ve venkovních voliérách. Je to úporný, vážný problém, postihující malochovy i velkochovy. Ve velkochovech je čmelík ekonomicky nejzávažnějším vnějším parazitem drůbeže.
Původcem čmelíkovitosti u domácích ptáků je především čmelík kuří, ale na drůbeží škodí také čmelíkovec ptačí. Parazité mohou pokousat i člověka, psa nebo kočku.
Čmelík kuří
Nakrmený čmelík kuří
Nakrmený čmelík kuří měří asi 1 mm a má červenou barvu.
Zdroj: Wikimedia Commons
Čmelík kuří, lat. Dermanyssus gallinae, je vnější parazit hrabavé drůbeže, holubů, exotických i volně žijících ptáků. Živí se krví svých hostitelů. Trvale se na nich ale nezdržuje.
Životním prostředím čmelíka kuřího jsou různé škvíry a skuliny, v kurnících se skrývají také na spodní straně hřadů. Milují zvláště dřevěné kurníky a holubníky, kde je takových skrýší hodně, ve velkochovech jsou větším problémem při chovu na hluboké podestýlce, než při chovu nosnic v klecích.
U divokých ptáků zamořují jejich hnízda a dutiny, ve kterých se hnízda nacházejí. Nachází především v hnízdech vrabců, špačků a holubů skalních.
Čmelík kuří připomíná vzhledem klíště, ale je mnohem menší. Nenasátý čmelík je tak malý, že je pouhým okem sotva patrný – dosahuje velikosti jen 0,4–0,7 mm. Má ploché a široké tělo kryté nerozděleným hřbetním štítkem, osm párů dlouhých končetin a chelicery jsou přeměněné na dlouhý bodcovitý orgán sloužící k probodávání pokožky a sání krve. Samičky jsou větší než samečci. Hladový čmelík je běložlutý až šedý. Nakrmený čmelík má zadeček plný krve, takže je jednak větší, až 1,5 mm, čímž se stává viditelný, ale hlavně krev mu dává tmavočervenou až černohnědou barvu.
Životní cyklus čmelíka kuřího
Samičky snáší oválná, bílá vajíčka do různých skulin a spár, do hnízd a v blízkosti hřadů či jiných míst, kde ptáci v noci odpočívají. Snáší jich několik najednou a každé snůšce předchází sání krve. Celkem za svůj život může jediná samička čmelíka naklást až 100 vajíček.
Ta se rychle vyvíjejí a při vhodné teplotě se za dva až tři dny vyklube šestinohá larva, která nesaje krev, ale už další den se svléká a přeměňuje na osminohou protonymfu. Ta již vyhledává hostitele a potřebuje se nasát krve, aby se mohla další den opět svléknout a změnit se na deuteronymfu. Ta opět saje krev a naposledy se svléká v dospělého jedince. Při teplotě 25–30 °C celý životní cyklus trvá jen týden, takže počty roztočů strmě rostou.
Čmelík kuří hledá hostitele a saje na něm v noci. Během dne se na ptácích prakticky nevyskytuje, jen při extrémně silném zamoření. Bez hostitele a tím pádem bez potravy vydrží velmi dlouho, až 34 týdnů.
Čmelíkovec ptačí
Čmelíkovec ptačí
Zdroj: Wikimedia Commmons
Čmelíkovec ptačí, lat. Ornithonyssus sylviarum, je mezi chovatelskou veřejností prakticky neznámým škůdcem, ale není to tím, že by neškodil, ale tím, že se plete se čmelíkem. V zámoří je dokonce jako parazit drůbeže významnějším škůdcem než čmelík kuří. Vyskytuje se v celém mírném pásmu.
Spektrum hostitelů je stejně široké a různorodé jako u čmelíka, cizopasí na hrabavé drůbeži, holubech i ptácích chovaných ze záliby, především pěvcích z venkovních voliér. Z divoce žijících ptáků je jeho hostitelem především vrabec domácí, stehlík, červenka, špaček nebo havran polní.
Čmělíkovec ptačí je drobný roztoč podobající se čmělíkovi. Je poněkud větší, průměrná velikost je 0,4 x 0,8 mm a může dosahovat délky až 1 mm. Barva hladového parazita je šedobílá, po nasátí je tmavě červený. Tělo je ploché, hodně chlupaté, s osmi páry dlouhých končetin. Chelicery jsou protažené a hladké, přizpůsobené k sání krve. Rozdílnost tvaru chelicer a hřbetního štítku jsou rozlišovacími body k odlišení od čmelíka.
Prakticky se ale od čmelíka odlišuje především preferovaným místem k životu. Čmelíkovec tráví celý svůj život na hostiteli a na ptácích se vyskytuje i ve dne–a samozřejmě také v noci. Samičky kladou vajíčka do prachového peří. Další vývoj je stejný jako u čmelíka, ale je ještě rychlejší a je ukončen za 5–7 dní.
Fakt, že hostitele neopouští, z něj dělá významného škůdce i v klecových chovech. Na druhou stranu bez hostitele přežije je několik málo týdnů, nanejvýš dva měsíce.
Přenos
Čmělíci i čmelíkovci se do chovů nejčastěji dostanou kontaktem chovaných ptáků s těmi volně žijícími, mechanicky roztoče přenášejí také hlodavci. Stejně tak se parazité snadno roznášejí proložkami na vejce nebo samotnými vejci, to platí hlavně pro čmelíkovce, kteří často lezou po skořápce vajec. Dále se šíří přepravkami nebo použitými kurníky či odchovnami nebo i přímo lidmi, pokud jeden člověk navštíví postupně několik chovů. Čmelíkovec snadno přelézá z jednoho ptáka na druhého.
